
Příběh třetí - Něco o prázdné mysli a Reflexu
Bylo hnusně, pršelo jak z kýble a všude bylo bláto. Gurumíra byl zalezlej ve své kočovné maringotce a Joshík byl jako obvykle u něj nalezlej a vyzvídal.
Bylo hnusně, pršelo jak z kýble a všude bylo bláto. Gurumíra byl zalezlej ve své kočovné maringotce a Joshík byl jako obvykle u něj nalezlej a vyzvídal.
Jednou, byl to krásný letní a horký den, Gurumíra odpočíval pod stromem a louskal buráky. Joshík seděl opodál a zamilovaně hleděl na guruovi nohy. Tu ho napadla otázka, ne snad proto, že žáci jsou tu od toho, aby měli otazky, ale spíš proto, že Joshík byl od přírody zvědavej jak vopice.
Člověk se dozvídá něco o existenci meditací (či jiných duchovních činností), zkouší různé druhy, někdy více tuto někdy více jinou, podle intenzity nejistoty, že tento druh meditace ho dovede k cíli, ke kterému si myslí (nebo mu to dokonce někdo řekl), že má dojít.
Iluze, o které jsi jistě již hodně slyšel/a ve skutečnosti neexistuje.
Ticho není to ticho, jak si ho představuješ.
Je nutné provádět duchovní cvičení? Tato otázka nikdy nevznikne v ortodoxních tradicích, protože odpověď "ANO CVIČENÍ JE NUTNÉ" je tím, na čem jsou tyto tradice postavené.
Jednoho dne, byl už to vlastně večer přiběhl Joshík za svým mistrem GuruMírou.
Guy Smith je čtyřiadvacetiletý mladík, žijící v Bristolu ve Velké Británii. To jak nahlíží život, podává velice lehounkým, nekomplikovaným způsobem a má pravdu v tom, že mluvit o nedvojnosti, je jako tančit na rozžhavených uhlíkách.
VIDĚNÍ je Univerzální Pozornost/Uvědomování, které ve Vás září PRÁVĚ TEĎ. Je to Vaše PRAVÉ JÁ. Je to to, co všechno VNÍMÁ a UVĚDOMUJE SI.