Příběh druhý - Mirkovi nohy a louskáček
Jednou, byl to krásný letní a horký den, Gurumíra odpočíval pod stromem a louskal buráky. Joshík seděl opodál a zamilovaně hleděl na guruovi nohy. Tu ho napadla otázka, ne snad proto, že žáci jsou tu od toho, aby měli otazky, ale spíš proto, že Joshík byl od přírody zvědavej jak vopice.
G: Ty máš rád moje nohy?
J: No jasně, sou to přece nohy gurua a ty já prostě zbožňuju, líbí se mi jak je máš položený tak ladně na tom ručníku.
G: Fakt?
J: No víš, říkám si proč jsou ty tvoje nohy tak báječný...
G: Ty Joshíku, ty seš fakt vůl. Zamiluješ se do mých nohou a co moje hlava ta tě nezajímá? Co jsem tě učil o jednotě všeho a lásce k veškerenstvu? Neser mě, to tě mám zas něco učit, zrovna když je tak krásně?
J: Nezlob se Mirku, nějak sem se prostě zahleděl, asi sem vypadl z Jednoty, že jo? Potrestáš mne, nebo mi zase dáš nějaký ukrutný koan?
G: Potrestám tě koanem. Chytej.
J: Co?
G: Nechytils, hahaha :)))
Gurumírovi upadl louskáček na buráky a hledá ho v trávě a přitom se popadá smíchy za břicho, jak zas svého žáka pěkně potrestal a napálil. Jo bejt guru, toho baví, je to prima job. Joshík zatím marně hledá v trávě, co že to vlastně ten Mirek po něm hodil, že to nechytil a ani si nevšiml, kam to letělo. Oba dva lezou po zemi a oba dva něco hledaj. Jo jo mistr a žák.
Témata tohoto článku: Příběhy Gurumíry
