Vzplanutí - Jean Klein

Ahoj, předkládám pár přeložených odstavců z knihy Transition of the Flame, která mne od Jeana kdysi zaujala nejvíce. Byla zde zatím jen řeč o francouzské advaitě v podáni Francise Lucilleho, nicméně živá slova jeho učitele dosud chyběla. Jan se narodil v Brně, kde vystudoval medicínu a muzikologii. Velmi jej ovlivnilo myšlení Guénona, Krišnamurtiho a Gandiho ahinsa. Poté podnikl cestu do Indie, kde se setkal a tři roky žil v Bangalore po boku ‚neznámého mistra‘ Pandijiho. K nezvratnému poznání ale došlo v Bombaji, kam jel jen na turistickou prohlídku: „Bylo to úplné přepnutí z pozůstalého podmíněného stavu do stavu nepodmíněnosti. Uvědomění se kompletně rozepnulo a já procitl v globalitě". Poté byl Jan poslán učit do Evropy. Bývá řazen k nejpřímějším učitelům klasické advaity.

„Je to aktivně-pasivní stav: jsi aktivní ve své jasnosti, přítomnosti, ve svém uvědomění; a pasivní v nezasahování do mysli, myšlenkám, soudům, srovnávání, atd. V jistém smyslu čekáš; pouze ve vyčkávání je odhalení.

Žijte v ne-vědění, osvobození od paměti. Pak je vnímání velmi bohaté. Nejsme ještě dost zvyklí dívat se na věci bez paměti. Když žijete s ryzím vnímáním bez jakéhokoli mentálního vměšování, vidíte celou historii toho, na co se právě díváte. Nastane jistý druh metamorfózy (proměny). Věci jsou vždy nové.

Jak vás může poznání osvobodit od znalostí? Znamená to, že mysl musí skoncovat; musí vidět svou nezpůsobilost v momentě samém. Když mysl vidí své limity, je zde zastavení jejího fungování a znalosti mizí v poznání. Pak skutečně žijete v totální absenci; žijete v nezměrnosti, ve které není hranic ani středu. Jinými slovy, žijete v absolutním štěstí.

Zažíváte jistě momenty, kdy zde nejsou znalosti, ale tyto chvilky nejsou skutečnou nepřítomností znalostí, protože tato nepřítomnost stále odkazuje k možné přítomnosti znalostí. Ta pravá nepřítomnost následuje po nepřítomnosti a přítomnosti, logicky řečeno, musí to být dvojitá nepřítomnost. Pak zde již není ani přítomnost či nepřítomnost. Obojí se rozpustí v "Já jsem."

O přítomném nemůžeme nikdy smýšlet. Přítomností můžeme pouze BÝT. Jakmile o přítomném začneme přemýšlet, už je to minulost, a když se o přítomném snažíme myslet, myšlenky nikdy nedosáhnou konkretizace toho, co je v tomto momentě. Pak následuje odevzdání reprezentace přítomného..

Není zde nic k uchopení či k chycení. Chcete si sami něco přivlastnit. Chcete to učinit vlastním. Je to svírací reflex, který vám brání v tom jednoduše být.

Nezaujaté pozorování není činností. Je to jednoduše poznávajícím. Je to přítomností.

Pokud jde o minulost či budoucnost, můžete si jich být vždy vědomi. Ale jestliže si je uvědomujete znamená to, že jste jejich Svědkem. Pozorování je činností, která se děje vaší Přítomnosti.

Musíš přijmout jako fakt, že tvou základní přirozeností je Tichost. V této tichosti se zjevuje veškeré dění. Aktivity a pasivity náleží jen mysli, ale vy jako tichost, nemáte s myslí co do činění...

Často se během dne mohou objevit momenty ne-činění, ale vy je hodnotíte jen jako absenci aktivity a nevidíte, že je to přítomnost ticha. Tímto tichem můžete pouze být. Proto se jakkoli nepokoušejte z této tichosti učinit nějaký jiný prožitek. V momentě kdy se pokusíte být tiší vytváříte aktivitu...

Prožitek těla a mysli se objevuje ve vašem Vědomí, ve vaší neměnnosti. A tělo-mysl je vnímáno. Přeneste vjem těla-mysli zpět do vnímatele. Každý předmět můžete vidět nebo slyšet. Přiveďte jej nazpět do vidění, slyšení. Je to vjem, předmět (objekt), který odhaluje vnímatele, nejzazší subjekt. Nikdy nemůžete vnímat vnímání. Skutečnost je právě teď a tady. V této celistvosti je vnímání, okamžité, originální vnímání.

Pravdu nelze nikdy zpředmětnit a objektivně vnímat. Můžete jí pouze být. Pravda může být předána pouze skrze pravdu.

Buďte perfektně naladěni na tento tichý moment, ve kterém není nikdo kdo by byl tichý a nic co by mělo být tichého, je tu pouze ticho.

Jakmile se obeznámíte s pozorností bez očekávání a necháte prostě pozornost pozornosti, nastane odhalení, odhalení v bdělosti, v inteligenci. Buďte naladěni a za jedno s uvědoměním; nezdůrazňujte to, čeho jste si vědomi. Není zde nikdo, kdo si uvědomuje, a nic čeho si je vědom.

Jakmile již nejste déle chyceni v psychologické paměti, tak začne být mozek otevřen novým možnostem. Tehdy nejste otevřeni pouze své psychologické paměti, která je pouze pro psychologické přežití. V této autonomii (samostatnosti) není déle paměť třeba. Mozek funguje odlišným způsobem, jakmile už nežijete v čase. Když žijete ve své celistvosti, globalitě, nastává spontánní obnovování mozkových buněk".

Překlad: Koan

Témata tohoto článku: Jean Klein, knihy

Tisk

• Tweet