Rozhovor Joshíka s Gurumírou o smyslu života
Jednou, bylo to myslím koncem zimy, se sešel Joshík s Gurumírou, aby hodili řeč.
Joshík: Mirku, prosím tě napadlo mne, že bych s tebou mohl udělat rozhovor, mám totiž nějaké nedořešené otázky, na které, když seš osvícenej určitě budeš znát odpověď.
Co ty na to? Že mě nenecháš ve štychu, sem přece tvuj oddanej, milovanaj...
Můžeš mi dávat otázky jaký chceš, ale budu rád, když budu moci otázky klást i já tobě, souhlasíš?
Joshík: NO, hmmm, souhlasím, ale nechápu, jak ty můžeš jako guru mít nějaké otázky, to sem teda zvědav. Tak jdeme na to!
Moje první otázka zní: "Jaký je probůh smysl života?"
Gurumíra: Nevím.
Joshík: Cože??? Nevíš a to seš guru?.. (trošku se unáhlil a hned se mírní) No, ale takhle žádnej rozhovor neuděláme, ty budeš na všechno říkat, že nevíš, to je takovej tvůj fígl.
Gurumíra: Dobře, nejseš s mou odpovědí spokojen, považuješ ji tedy za nesprávnou, jaká je tedy podle tebe správná odpověď, která by tě uspokojila?
Joshík: Nevím.
Gurumíra: No vidíš :)))
Joshík: Jenomže moje nevím bude určitě nějaké jiné než to tvoje. Já opravdu nevím, kdežto ty to jentak říkáš a určitě něco víš, jinak bys nebyl tak v klidu! Prosím pomoz mi.
Gurumíra: Kdybych ti odpověděl jinak, budeš spokojen? Jak poznáš, že má odpověď je ta pravá?
Joshík: Budu ti jako mému guruovi bezmezně věřit.
Gurumíra: Víš Joshíku, já opravdu nevím. Zeptám se tě, proč potřebuješ znát smysl života?
Joshík: No, no, (přemýšlí), abych věděl, jak mám správně žít, aby to bylo v souladu s tím smyslem. Abych nebyl nervózní, že něco nedělám špatně.
Gurumíra: Sám ale dobře víš, již jsi to poznal, že vše se děje spontánně, plyne jak voda a není tu nic nebo nikdo, kdo by do toho mohl zasahovat.
Takže, již tím smyslem žiješ.
Joshík: No jo, když mě ta otázka furt vrtá v hlavě.
Gurumíra: Je to jen myšlenka ve vědomí. Vědomí je klidné. Nech ji být. Vědomí je ten klid, který hledáš. To jsi ty, jak si již správně objevil.
Víš otázka po smyslu života je jen zdánlivě důležitá, kromě téhle otázky existuje ještě nekonečně mnoho dalších otázek a není možné na všechny znát odpověď.
Joshík: To ale pak nebudu moudrý.
Gurumíra: Moudrý je ten, který zná sám sebe, ten který plyne s Tao, nechává ať se život žije sám a poznává se jako klidné a ničím netknuté vědomí, v kterém vše probíhá.
Joshík: Hm, mluvíš, jak nějakej guru. No jo no, tak to sem asi na tý otázce, na tý myšlence nějak ulpěl. Úplně jsem kvůli ní zapomněl a neměl čas žit.
Dík, že si mi poukázal zase na ten vnitřní klid, na to, co jsem neustále, to jsou pak otázky najednou takové nedůležité....
Joshík je v míru, Mirek mezitím odešel a Joshík to ani nezaregistroval, mistra v tu chvíli nepotřebuje, a otázka je v tahu.
Témata tohoto článku: Příběhy Gurumíry
