Rozplynutí představ

Přečti si úvodní kapitolu z právě vydané knihy Darryla Baileyho - Rozplynutí představ:

Rozplynutí představ Byla jednou jedna skupina přátel, kteří leželi na kopci a pozorovali mrak. Při procházce krajinou je uchvátil jeho vzhled. Byl tak nádherný, masivní a dmoucí se, chvíli vypadal jako dům a náhle jako houf balónků. Pak zase jako lesy a města, zvířata a lidé, příchody a odchody, neutuchající pohyb.

Shodou náhod se nedaleko nich potuloval starý muž, cizinec. Když ho přátelé spatřili, vykřikli nadšením: Pojď, starý muži, přidej se k nám! Pozoruj s námi tento mrak!

Po kvapném představení a přesouvání ležících těl zaujal své místo ve skupině.

Odpoledne příjemně plynulo a mrak nepřestával překvapovat. Byli v něm vojáci ve válce a hrající si děti. Divocí tvorové – ptáci, savci a ryby i soumaři a pracovní zvířata. Byla tam matka s dítětem. Řada scén ze života: narození, smrt, nemoc, mládí a stáří. Milenci a bojovníci, přátelé a nepřátelé, interakce skupin a jednotlivé dojemné portréty.

Čas plynul, den ubýval a starý muž se nakonec zvedl k odchodu. Poděkoval svým novým přátelům a začal se s nimi loučit, ale při pohledu na skupinku zaváhal.

    Mohu se vás na něco zeptat?

Samozřejmě, odpověděli všichni po svém.

    Znepokojilo vás to, co jsme dnes odpoledne viděli?

Co? Zeptali se.

    Ty postavy, které jsme viděli: vojáky, zvířata, děti.

Přátelé se na sebe zmateně podívali.

Jeden z nich odvětil: Staříku, tam nebyli žádní lidé ani zvířata, byl to přece jen mrak.

Ostatní souhlasně kývali hlavou.

    Jak to víte?

Jak víme co?

    Jak víte, že to byl jen mrak?

To je přece očividné, to vidí každý.

    Vidí co?


Že to je jen mrak, pořád tam je.

    A co všechny ty tvary, které jsme viděli?

To nebyly tvary, jen mrak a ten nemá žádný konkrétní tvar.

    Jak to víte?

Jen se na něj podívejte a uvidíte.

    Co vidíte?

Nejsou tam žádné tvary.

    Jak to víte?


Protože se neustále mění. Žádný tvar tam ve skutečnosti není. To, co si myslíme, že vidíme, se neustále proměňuje, přeskupuje.

   Jak to víte?

Jen se podívejte! To stačí.

   Nebyli tam žádní vojáci, zvířata nebo děti?

Ne. Mohlo se to zdát, ale byl tam jen mrak.

    Nebyli tam vojáci odhodlaní bojovat ani milenci připraveni milovat?


Jak by se tyto falešné dojmy mohly rozhodnout cokoliv dělat? Byl to jen pohyb mraku.

   A tak se mrak rozhodl hýbat?

Ne. Mrak se nerozhodl hýbat. Nemá tvar. Prostě se jen pohybuje. Je to jeho povaha.

    Jak to víte?

Už jste někdy viděl mrak, který by nebyl proměnlivý? Každá jeho část se nějakým způsobem hýbe. On o tomto pohybu nerozhodl, je to automatické. Pohyb se zkrátka volně odehrává.

   Nebyli tam lidé?
   Nebylo tam zrození a smrt?

Zrození a smrt čeho? Je to pouze mrak. Zdá se, že tam je řada věcí, které vznikají a zase zanikají, ale nepřestává to být beztvarý mrak.

    A nikdo nerozhoduje o tom, že se bude něco dít?

Ne. Zdá se, že tam jsou tvary, ale ve skutečnosti tam nejsou, protože každý je proměnlivý a postupně zmizí. Je jen dění nebo pohyb. Ty tvary nejsou skutečné, jsou to falešné dojmy, zjevení, je to pouhý pohyb, proudění bez konkrétní formy.

    Ale ti milenci, kteří se sblížili…?

Nebyli tam ani milenci, vojáci, ani zvířata. Je jen ten mrak.


Starý muž o tom uvážlivě přemýšlel.

    Nebyly tam žádné tvary?
    Žádná rozhodnutí jednat?
    Ani zrození ani smrt?


Přesně tak! Odpověděli přátelé a mysleli, že mu to konečně objasnili.

    Ale jak to můžete s jistotou vědět?

Jen se podívejte, tvary se neustále mění. Bez přestání. Žádná skutečná forma tam nikdy není. Pokud byste měl popsat mrak, neřekl byste, že vypadá jako kůň nebo voják. To by nezprostředkovalo skutečnou podstatu mraku. Ten se neustále proměňuje.
Přítomnost tvaru není realitou. Proces proměny však ano. To je základní fakt. Není zde příchod a odchod, zrození a smrt, nepadají žádná rozhodnutí, ač se to tak může zdát. Je zde pouze pohyb, to vidí každý, pokud ho sleduje dost dlouho.


Starý muž vyřčené pečlivě zvážil.

    Jste si naprosto jistí?

Ano! Jsme si naprosto jistí.


    A to vše jste vyčetli z pozorování té neustálé změny, pohybu, této dynamiky?

Ano.


Starý muž se zahloubal.

   Mohu vám položit ještě jednu otázku?

Přátelé mlčky vyčkávali.

    Jste vlastně lidé?

O čem to mluvíš? Samozřejmě jsme lidé.

    Ale měníte se.

Cože?


    Vše, co jste – vaše tělo, myšlenky, emoce, zájmy, pudy, touhy, schopnosti, rozhodnutí, zaměření, představy, činnosti – vlastně víc, než co jste, všechno, čeho jste si vědomi.

Co s tím?

    Neustále se to všechno mění.


Ano, povzdychla si skupinka, mění se to.

    A to je měníte vy?

Ne, staříku, prostě…


Přátelé na něj zírali, myšlenky se jim honily hlavou, pod tlakem hledali nějakou jinou odpověď.

On na ně také hleděl.

Oni se na něj dívali.

On se na ně díval.

Po zdánlivě velmi, velmi dlouhou dobu.

Pak se pousmál, otočil se a odešel.

_________________________________________________

Pokračování v celé knize:
Výše uvedená ukázka je úvodní kapitolou z právě vydané knihy Darryla Baileyho - Rozplynutí představ

Tuto knihu můžeš získat přímo na tomto webu v mini eshopu. Vřele ti ji doporučuji.



__________________________________________________

Líbí se ti články na tomto webu? Dej mi to prosím vědět formou malého čtenářského příspěvku. Podívej se, jaké jsou možnosti zde. Děkuji předem za tvou podporu! Joshi

 

Tisk


Přidejte komentář k článku: