Tajemné dění okamžiku
Existence je pohyb. Můžeme říci, že se děje automaticky, protože se jednoduše děje. Nikdo tento pohyb neprovádí a nikdo ho nedokáže zastavit.
Existence je neorganizovaným tokem. Tento tok je chybně vnímán jako zrození a úmrtí celé řady věcí – myšlenek, nálad, zájmů, vášní, chápání, těl, aktivit, vztahů, kariér, ročních období, planet, galaxií atd. Tyto tvary ve skutečnosti neexistují, jsou jako drobné vlnění na tekoucí vodní hladině.Můžeme říci, že vše se neustále mění, ale to by nebylo přesné, protože nikdy neexistoval žádný tvar, který by se měnit mohl. Co je a vždy bylo, je tzv. beztvárno.
Stejně jako se jednoduše odehrává pohyb přírody, kde se mění roční období, padá déšť a rostou květiny, procesy, které nás ztělesňují, naše tzv. tělesné procesy, duševní procesy a ty behaviorální, se jednoduše dějí.
Zažíváme pouze tajemné beztvaré dění. Nemůžeme mluvit o žádných konkrétních vlastnostech věcí, aniž bychom rozpoznali jejich tvar.
I pojmy tok, pohyb a proud nepopisují přítomnost nějaké „věci“, ale poukazují na tzv. neformu.
Existence nemá žádnou formu, a tak není slunce, měsíc, hvězdy, člověk, tělo, mysl, začátek, konec, přicházení, odcházení, tento svět i svět jiný. Není pevná, tekutá nebo ve stavu plynném. Není teplo ani chlad, hmota ani energie, prostor ani absence prostoru. Není vědomí.
Vědci neustále pátrají po částici, ze které se skládá univerzum, ale nacházejí jen proces. Kvantová fyzika nám říká, že věci neexistují, jen procesy. To, co je, nikdy nemůže být skutečně popsáno, protože tvar nebo projev toho co je, není nikdy nehybný.
Sami sebe popisujeme jako tělo a mysl, ale přesnější by bylo je vnímat jako pohyb. Mysl a tělo se neustále proměňují viditelným i nepatrným způsobem. I pokud nevyvineme žádné úsilí, duševní aktivity budou pokračovat a tělesné procesy poplynou dál. Vše stárne. To je pohyb.
Uvažujeme ve smyslu různých věcí, které se navzájem ovlivňují, jako by tyto věci byly skutečné. Mluvíme o příčině a důsledku, o jedné věci, která způsobuje druhou, nebo o jedné věci ovlivněné tou druhou.
Ale je to jako hledět na hladinu řeky a věřit, že jednotlivé vlnky na její hladině se navzájem ovlivňují. Vlny nejsou oddělené, je tu pouze pohyb a posun jednoho vodního tělesa.
Při těchto úvahách budou někteří lidé mít pocit, že s námi tok přírody hází ze strany na stranu, ale tak to není. Vlnkami nehýbe pohyb vody, protože vlnky samotné jsou tímto pohybem.
Pokusíš-li se chytit vlnku, tak jediné, co nalezneš, bude tekoucí voda. Pokusíš-li se zachytit cokoliv v životě, pak zjistíš, že pohyb nelze identifikovat jako něco konkrétního.
Tento pohyb není z minulosti do přítomnosti a budoucnosti. Minulost je představa, že kdysi existovaly nějaké tvary. Přítomnost je myšlenka, že nyní existuje jiný soubor tvarů. Budoucnost je představa, že budou v určitou chvíli existovat ještě jiné tvary.
Tanec života však nikdy nemá tvar, jen se zdá, že ho má. Tento klam vytváří falešný dojem, že se minulost mění na přítomnost a pak opět na budoucnost. Nedochází ke změnám, vždy přetrvává jen tajemné beztvárno.
Tím neříkám, že je život bez podstaty, říkám, že co nemá, je tvar. Tvar je abstrakcí, není skutečný.
Máme klamné představy o tvarech, o sobě, světě, věcech, svobodné vůli, determinismu, čase, prostoru, logice, příčinách a důsledku, osobním vývoji, účelu, zábranách, obavách, obranných mechanismech, vhledu, pochopení a tak dále, ale nic z toho ve skutečnosti neexistuje. Tyto popisy forem jsou falešné, nelze je aplikovat na to, co prožíváme.
Pokud si však uvědomíme, že nelze aplikovat žádný z příběhů a že se úzkého zaměření na ně můžeme vzdát, zbude úžasně tajemné dění, které nevyžaduje žádné úsilí nebo vysvětlení.
Bude tu jen beztvarý, nedefinovaný, pulzující a zářící výraz této chvíle.
Nic se nerodí.
Nic neumírá.
Nic není neúplné.
Nic není nesprávné.
Nic není nenaplněné.
Toto tajemné dění není naším skutkem. My a vše ostatní jsme jeho vyjádřením.
Z knihy Rozplynutí představ, Darryl Bailey.
Témata tohoto článku: Darryl Bailey
