Žít v přítomnosti
Sedím tady a dívám se z okna. Naplňuje mě prázdnota, která se neustále rozlévá dál a dál. Tento záchvěv Přítomnosti nemá konce, nemá žádnou hranici.
Nazývejte ji, jak chcete. Ve skutečnosti to nemá žádné jméno. Příliš dokonalá, než aby se o ní dalo hovořit, příliš křehká, než aby se dala uchopit. Choulostivá, jemná, a přesto tak pevná, rozsáhlá, neproniknutelná.
Vše existující z ní pochází. Vše existující se k ní navrací. Nikdo ji nevlastní, ale každý jí patří.
* * *
Tato nekonečná studnice radosti a potěšení se mi poprvé odhalila v roce 2007, kdy se rozbila fiktivní schránka, která v sobě držela to, co jsem pokládala za své já, a odhalila, čím jsem vlastně vždycky doopravdy byla.
Vždy jsem se domnívala, že jsem konkrétní samostatná entita zvaná Enza, žijící ve velkém starém světě. A najednou byl tento svět ve mně. Byla jsem jím doslova naplněna a v něm se nacházela i ona Enza tvořená tělem a myslí.
Zmizely všechny představy o nižším a vyšším já, všechny vnitřní úvahy a diskuse o tom, zda cvičit nebo ne, o osvícení a ne-osvícení. Teď zde byla pouze Ona a zcela se lišila od toho, co jsem si představovala. Vůbec nikdy mi nepřišlo nic takového na mysl. Ani nikomu jinému.
Od té doby si uvědomuji, jak jsem předtím byla závislá na myšlence „duchovního probuzení“. Často jsem se jí do té doby zabývala při meditaci, přečetla stovky duchovních knih, snažila se být „přítomná“, pochybovala o svých názorech a očekávala okamžik, kdy se mé nevlastní já rozplyne a s ním zmizí i moje veškeré utrpení. S výjimkou pár kouzelných, nicméně prchavých zážitků jsem se nedočkala probuzení, ve které jsem doufala. Až do onoho dne, kdy se mi jednoduše odhalilo a kdy se ukázalo, že ve skutečnosti nikdy nebylo nikde ukryté. Hledání mimo sebe mě přímo oddělovalo od hledaného. Onoho dne jsem zjistila, že jsem již dávno byla jeho součástí a že můj život již byl a neustále je dokonalý a úplný.
Často se mě lidé ptají, co se od toho dne pro mě změnilo. Popravdě řečeno se nezměnilo nic – kromě pohledu na svět; jenže s ním se vlastně změnilo vše. Nyní již nežiju s prizmatem odděleného jedince nebo člověka, který hledá vše jiné, jen ne to, co je právě tady. Už nehledám žádný zvláštní stav, protože jsem šťastná taková, jaká jsem, a s tím, co je tady a teď.
Svoboda v sobě obsahuje vše a není oddělená od naší každodenní dualistické existence zahrnující běžné myšlenky, pocity a vjemy.
Světské aktivity jako jedení, chůze či dýchání nyní představují rozlehlou otevřenost, čirou přítomnost, která se projevuje ve světě. Mou největší chybou a nepochopením situace v minulosti bylo přílišné soustředění na dosažení něčeho transcendentálního, až jsem neustále přehlížela, co bylo zřejmé a co se projevovalo v nejobyčejnějším okamžiku, přímo tady, přímo teď.
Nyní se moje zkušenost a prožitky spíše blíží stavu, když jsem byla ještě dítětem. V dětství před petrifikací, tedy „zkameněním“ či zkostnatěním vnitřního já, žijeme prostě v přítomnosti a nejsme ještě konfrontováni životem v čase a na určitém místě, minulostí a budoucností. Když tady nyní sedím a píšu tyto řádky, vůbec mě nenapadá, odkud se objevují, kdo je píše a proč tomu tak je. Prostě žiji přítomným okamžikem a nechávám tento projev lidství, aby do světa vnášel svůj smysl. A už se vůbec nezabývám konečným a omezeným pohledem na „já“ a „svět“, které jsou produktem mysli.
Stále pracuji jako redaktorka a také vydavatelka novin zaměřených na celostní problematiku, potýkám se s uzávěrkami a vyhledávám zprávy a různé příběhy. Pořád vařím pro rodinu, peru a uklízím. Stále se topím v emocích a myšlenkách, které se přirozeně objevují v mých každodenních interakcích s okolním světem. Nic z toho mě však už nedrží ve své moci. Teď už vím, že žádná z přicházejících myšlenek a emocí mi nepatří. A v tomto vědomí se nachází svoboda.
Neznamená to, že jsem se změnila a jsem nyní daleko trpělivější a jen tak snadno nevybuchnu, ani nejsem dokonalejší. Prostě se jenom zúročila moje nová zkušenost a pohled na svět. Vůbec mě už netrápí moje nedokonalost, nezabývám se takzvaným úspěchem nebo neúspěchem. Nyní jen reaguji na svět kolem sebe a nechávám následující okamžik, aby se zrodil. A v tomto přirozeném přístupu k světu vidím vše jako součást toho, kdo skutečně jsem. Život vyžaduje patřičnou reakci…, a tak jednám. Život vyžaduje klid…, a tak nic nedělám. Nejde o pasivitu, ale na jemný dotek přítomnosti reaguji důvěrným zaujetím, které nechává každý okamžik, aby byl takový, jaký je a jaký být má. Již nehledám žádná „proč“ a „jak“, ale prostě jen dýchám, dívám se, naslouchám a nechávám vše plynout.
Toto ponechávání všeho sobě samému nemá konce. Jde o neustálý proces jeho prohlubování tím, jak postupně víc a víc opouštím představy o tom, co jsem. Někdy je to postup nádherný, jindy bolestivý. Po něm však zůstává probuzenost, jasnost a plnost života, kterých si člověk dříve vůbec nevšiml. A tak vypadá život. Pravý život. A právě díky tomuto stavu ponechání, kdy vše plyne po svém, začala tato kniha nabírat své obrysy.
Už několik let jsem měla ve zvyku si dělat poznámky. Většinou jsem je psala, abych si ujasnila, co se ve mně odehrává. Až jednou mě můj partner Leo požádal, zda se může do mých zápisků podívat. Potom mi navrhl, abych se je pokusila vydat tiskem. Nejprve jsem k tomu pocítila jistou nechuť. Jak bych vůbec mohla někomu sdělovat svoje zkušenosti? Ale postupně jsem se přestávala bránit, nechala všemu volný průchod a pochybnosti začaly pomalu mizet. Zůstalo pouze to, oč mě život žádal.
Některé části knihy pocházejí přímo z mých vlastních deníků, jiné vznikly jako odpovědi na dotazy členů rodiny, přátel a lidí, kteří čtou můj blog. Jde o otázky týkající se osvícení a poznání pravého já.
Určitě zjistíte, že některé věty, koncepty a myšlenky se v knize opakují. Ve skutečnosti totiž každý okamžik představuje čerstvou příležitost otevřít se tomu, co je takové, jaké je. Každý okamžik je novým voláním, abychom se doopravdy podívali na to, co tady skutečně je a co z nezměrné reality se v tom opravdu projevuje.
Stejně jako nám život nabízí nekonečně mnoho příležitostí k probuzení do své pravé přirozenosti, využijte i vy každé opakování uvedené v této knize, abyste znovu začali zkoumat skutečnost, kterou vám ukazuje. Pozvání slouží k tomu, abyste se hlouběji podívali za slova, která si přečtete. A tak se každé opakování stane branou k novému pohledu na to, co vám vždy bylo přítomné a přístupné. Samozřejmě se také objeví chvíle, kdy budete mít pocit, že je načase se zastavit a přemýšlet o určitém zkoumaném bodě, který vás oslovil obzvlášť silně. Jde o volání bdělého vědomí. Buďte za takové okamžiky vděční. Buďte otevření a vnímejte tyto vnitřní pobídky; věnujte jim plnou pozornost, protože jsou neskonale cenné.
Kniha má čtyři části a na konci každé z nich najdete „Přestávku pro zakoušení přítomnosti“ označenou následující ikonkou:
∞
PŘESTÁVKA PRO ZAKOUŠENÍ PŘÍTOMNOSTI
Uvádím tam různé texty k rozjímání a rady, které vás navedou k přímému zakoušení vlastní osvícené přirozenosti. V takových okamžicích vám doporučuji odložit knihu stranou a rozjímat o tom, co vám život našeptává.
Možná vás napadne začít si psát deník a zaznamenávat si do něj vlastní zkušenosti a otázky rodící se při čtení této knihy. Taková praxe vám pomůže vnést bdělé vědomí přítomnosti do vašeho každodenního života, ve kterém se začnou častěji objevovat okamžiky jasného vhledu. K němu vhled vede a představuje jediné nutné cvičení – cvičení potřebné nejen k probuzení, ale také k jeho očištění a začlenění do běžného života.
Při čtení následujících řádek si uvědomte, že nevlastníte nic, co byste už neměli. Hledáte právě to, čím již dávno jste. Už dávno jste svobodní.
Účelem této knihy není poskytnout vám nějaké nové znalosti, koncepty, názory a praktiky, ale pokusit se nasměrovat vás k tomu, co již ve vás září. Nic není zapotřebí k tomu, abyste to v sobě odhalili.
Vše existující je touto svobodou – a vy sami jste vším. Jste probuzení a bez hranic, jste oním všudypřítomným vědomím, které je právě tady a právě teď.
Abyste mohli jít tam, kam vás vedu, musíte opustit všechno, co znáte – všechny svoje zkušenosti, koncepty, stavy i předpoklady – a po hlavě skočit do neznáma. Musíte se osvobodit a zbavit se všech svých berliček, omezení a hranic. Přestat zkoumat své naděje na lepší, duchovnější budoucnost.
Touha po osvícení je tou poslední věcí, o kterou vaše „já“ usiluje, ještě než se rozpustí v čirém bdělém vědomí, které je vaším původním, přirozeným stavem.
------
Ukázka je z knihy Enza Vity, australské probuzené učitelky.
Témata tohoto článku: knihy