Vítejte v advaitové šou, tady je Cameron, jsem vaším hostem, vlastně tu není žádný Cameron, pokud posloucháte advaitovou šou po několik minulých týdnů, tak to už víte, jsem tu s Bobem, a máme tu dalšího zvláštního hosta, tento týden tu máme Elliota, zdaleka.. odkud jsi Elliote?

Elliot: Z Kalifornie.

Cameron: Elliot je až z Kalifornie, ale teď už nežiješ v Kalifornii, že ne? Žije v Melbourne (Elliot souhlasí), jo. Takže.. Bob a já jsme se zase docela rádi sešli, dneska ráno, tak si tu sedíme, nemáme o čem mluvit.. :-) ..a přišel Elliot, takže můžeme začít.. Elliote, co bys nám tak pověděl? Chtěl bych, abys nám vysvětlil advaitu, co je advaita ze tvého pohledu.

Elliot: No, je to jedno bez druhého. Advaita znamená "ne dva". Je to o všem co je, vše co je.. V mysli je jen rozmanitost, rozdíly.. mysl sama o sobě je dualismem, a nedualismem je to, v čem se mysl objevuje. To kde se mysl objevuje je čistou inteligencí, čistým fungováním, čistým bytím, čistým věděním.. aktivita vědění se objevuje jako vidění, slyšení, chutnání, dotýkání se s tím, že tu není entita, která by od toho byla oddělená, která by byla posluchačem nebo divákem, bez objektů oddělených od dívajícího se, jež lze vidět. To je jen věc mysli, věci se objevují v mysli, ale co je, to je bytí, a tím jsme. Tak.. jsem si jistý, že jste to již víceméně s Bobem prošli.

Cameron: ..a teď kdybychom to chtěli přeložit do běžné, hovorové angličtiny.. (někdo se směje :-), kdyby tu byl někdo zcela nový, nezběhlý v advaitě, aby mohl rozumět (smích), o čem jsi to k sakru mluvil? (Elliot se směje) Víš, já dávám i Bobovi zabrat (Bob se směje), někdy si myslím, pro ty z nás, co byli v advaitě již nějaký čas, už docela rozumíme té terminologii a zvykli jsme si na ní a víme o čem je řeč, ale, někdy je.. myslím, víš, já nechodím na Bobova setkání moc často, takže, kdykoli tam přijdu, tak o tom musím aspoň rok přemýšlet, a říkám si, o čem to ti lidi sakra mluví a mně to zasáhne jako.. (něco veselého), jako, kdybych si zapnul mozek, tak bych mohl přeložit nebo vyvsvětlit co říkají, ale na povrchu je to nějaký cizí jazyk.. víš, a tak si myslím, pamatuji se, když jsem tam přišel poprvé, za Bobem, před mnoha lety.. před 15 lety, a slyšel jsem lidi mluvit o noumenonu a fenoumenonu, tak si pamatuji, jak jsem si říkal, co je to proboha za jazyk, kterým tu lidé mluví, tak si často říkám, jestli jsme konečně našli nějaká obyčejná anglická slova, kterým lidé doopravdy rozumí, ale s Bobem to nehne, ten si používá svoje slova již 40 let, takže, je to na nás, nová generace přichází s novýmí termíny, takže, myslíš si, že to dokážeš dát do angličtiny?

Elliot: No, můžu se pokusit.. :-), myslím, v běžném, denním jazyce je to o zbavení se trápení, zjištění, že tato osoba o které si myslíme, že jsme, je zdrojem všeho našeho utrpení.

Cameron: ..pojďme nyní trochu zvolnit.. takže, ta osoba kterou jsme je zdrojem všeho utrpení? Co myslíš utrpením?

Elliot: No, ta osoba, o které si myslím, že jsem, ta víra, že jsem touto osobou, vytvoří dojem omezení, oddělení.. naše zranitelnost, všechny druhy problémů se můžou dít jen "mně", a když tu nejsem já, jaké problémy tu můžou být? Tak se na to díváš každý den, myslím si.

Cameron: Takže, ve tvé zkušenosti, Elliote, když jsi došel k zjištění, že toto "já", o kterém jsi si myslel, že jsi, jsi jím nebyl, utrpení zmizelo?

Elliot: No, utrpení je vytvářeno v mysli, myšlenkou a je živé, takže se nestalo, že by prostě zmizelo.. okamžitě, jako blesk, ale věření tomu, mání to za skutečné, fixace na to, zkoumání toho, ten zájem o to, to vše tak postupně vedlo k uvolnění a zmenšilo problém. Takže bych neřekl, že je to jako vypnutí (zapnutí) světla a každý jednotlivý problém je vyřešen, okamžitě, jen tím vzdáním se faktu, kterému jsem věřil celý svůj život. A celá má energie šla do toho a stalo se to jako zvykem, dlouhodobým zvykem, ale, jak Bob říká, "co je špatného na tady a teď, pokud nepřemýšlíš", víš, já o tom musím přemýšlet, abych měl problémy a když nemyslím, není tu problém.

Cameron: Jo, já jsem řekl Bobovi, než jsme začali nahrávat, že jsem mluvil před týdnem se svým psychiatrem, který mi řekl, že bych se měl cítit naštvaný, kvůli něčemu co se stalo, ale já se necítím naštvaný, a on mi řekl, že to tedy potlačuji svůj hněv, protože na to nemyslím. Cítíš, že možná potlačuješ všechny své potíže, že si je odmítáš připustit a to co děláš je, že vytváříš ještě větší potíže potlačením toho, co se skutečně děje ve tvých zvířecích instinktech, jak se říká ..?.. (Elliot napovídá), jo, svých zvířecích pudech, v mozkové kůře (Elliot se směje)

Elliot: Jo, já si myslím, obyčejně potlačuji věci, nepotřebuji to říct duchovně správně, ale všiml jsem si, že..

Cameron (skáče mu do řeči): Můžeš mi napřed říci, vím, že jsi UNIXový programátor, moje zkušenost je, že UNIXoví progrmátoři mají uvnitř v sobě hodně zloby, jak v tom je hodně tlaku, částečně od té doby, co přišli Windows.. ale to je jiný příběh..

Elliot: ..jo, to mně taky někdy přivozuje trauma :-). Já jsem si všiml, že když potlačuji věci, tak je to také myšlenka, a to jsem "já".. dělám to, nebo víra ve "mně" to dělá, a tak ať potlačuju nebo se vyhýbám utrpení, nebo vyhýbám důsledkům a cokoli jiného, to je jen v myšlence, to se vše děje v mysli a, víš, to aktuální vidění, přítomné bytí, se ničím netrápí, je mu jen dobře, tak, jak je, je přirozeně fungující bez libovolné potřeby mysli, aby s tím něco dělala. Takže každý nevyhnutelně pozná rozdíl mezi vyhýbáním se důsledkům nebo jejich potlačováním a rozhodnutím se být svobodný, čistý a volný. A tento rozdíl je opravdu esenciální, víš, říká se, "všechno je perfektně zařízené nezrozeným"..

Cameron: Ty jsi opravdu z Kalifornie, že, vidíš.. jen lidé z Kalifornie se můžou vyjadřovat takhle a nechat to znít tak, že je to srozumitelné.. :-) (oba se smějí), příště budeme poslouchat vaší hudbu a jíst suši.

Elliot: Jo, víš, na každém rohu to tam je (napsané). Ale, doopravdy je to z 16tého století, od japonského zenového mistra, ale to co je zde je vědomí, jsou-li věci zpracovány a vyřešeny raději než, je-li se jim vyhýbáno a jsou potlačeny, víte, ty mentální gymnastiky, kterým se pak věnujeme, jménem neduální hatmatilky nebo duchovního slovíčkaření, víš, všímám si, že lidé se stávají dobří v užívání duchovní, neduální terminologie, aby ospravedlni vše, co se děje, a ty máš ten podezřelý pocit, že je to nepravdivé co se děje. A já jsem cítil podezření u mnoha lidí, zvláště u sebe, takže, jsem si vědomý, když předstírám i když jsem, stále jsem, je to mysl, co dělá ty triky.

Cameron: Takže, když předstíráš, máš nějakou kontrolu nad tím, že předstíráš, nebo předstíráš i to fungování?

Elliot: Ne, děje se to také, ale není to nejužitečnější formou fungování.

Cameron: To jsem nevěděl, že jsou užitečné a neužitečné formy fungování? (Elliot se směje) Můžeš nám to vysvětlit? (směje se) Je špatné fungování a dobré fungování?

Elliot: No, vlastně, není, je to jen fungování.. a kdokoli ať to je, kdo má ten komentář, je jen intelekt.

Cameron: Víš, Bob teď do mne rýpnul a řekl, že to je jen "lymbic system" .. ponořte se zhluboka do svého "lymbického systému". "Opravdu jsi naštvaný, jen to potlačuješ v této části mozku", no, až tohle můj psychiatr uslyší, tak bude pěkně naštvaný, že si neberu k srdci jeho slova, ale já mu platím daně, tak bych to měl být já, kdo je naštvaný. :-)) takže, hej Bobe (něco si brblá), jóo... Bob právě řekl, že to by tě mělo naštvat, platit 200 dolarů za hodinu. Takže, Bobe, já bych se tě zeptal, když mluví Elliot o fungování, má to od všech těch lidí co jsou na advaitové scéně (Elliot se směje), co je fungováním, jak bys to vysvětlil lidem, kteří o tom nikdy neslyšeli?

Bob: :-), no, to je těžká otázka, jak to popsat, je to co je, co se děje, události, cokoli je právě teď, to znamená, že je tu inteligence, která to všechno umožňuje.

Cameron: Myslím, že ano. Dostávám pocit, že když lidé odkazují na dění věcí bez zapletení jednotlivce a ovlivňování dění, že je to ta spontánní.. povaha všeho, všechno ve vesmíru. Je to správný pohled?

Bob: Ano, tak to je.. to z advaity vyplívá, není tu žádná entita, nikde a v žádné podobě, jen celý vesmír nebo kosmos, jakkoli to chceš nazvat funguje přirozeně tak jak je, projevení, projevy energie se objevují kolem, na nějaký okamžik, z různých pohledů, různých typů, ale dění.. ? ..je jako sen, jako ve snovém světě, shluky energie se formují, ukazují v nějaké podobě, nějakou dobu trvají a pak utiší jako bouře, nebo jakkoli, odplynou. To je celé.

Cameron: A ty cítíš, že něco potlačuješ, když se na život takhle díváš, víš, už takhle mluvíš mnoho let, cítíš, že bys něco již 40 let potlačoval?

Bob: Potlačování tu bylo, když tu byla víra v entitu, která měla osobní přání jako náboženství. Ale k dnešku tu žádná taková víra není, všechno se děje spontánně, samo sebou, stejné věci. Nemůže tu být žádná entita, protože nic ve vesmíru nemá nezávislou povahu.

Cameron: Já rád zkouším lidi, když se dostávám ve svých diskuzích ke svobodné volbě, protože mám pocit, že koncept svobodné volby je dobrým počátečním bodem, odrazovým můstkem k tomu, aby bylo možné vidět, je-li tu nějaká entita, která by svobodné přání mohla projevovat. A žádám lidi, aby si zkusili aspoň týden žít bez víry, že je tu možnost nějaké volby, aby viděli co za tím je, co se stane. Když hrajete hru, hru svobodného přání.. jak ji nazvete, čí svobodná hra to je, kdo volí? No nevadí, našel jsi tedy život, jak se o tebe stará, to je mé vyjádření. Takže my se vlastně klameme a podvádíme konceptem, že si můžeme vybrat a že lze popírat. To byl přesně případ mého vzteku, když jsem si myslel, když jsem byl ve stavu odmítání, byl jsem skutečně naštvaný. To víte, mé zkušenosti.. ale ještě než jsem se k tomu dostal, Bobe, když si zvolím, že budu na něco myslet, udělal -li někdo něco, co bylo určeno k tomu mě ranit, řekněme, a ten okamžik uplynul, já nejsem nijak fyzicky poškozený, ale ten fakt, že mi někdo ublížil.. když se zastavím a začnu o tom přemýšlet, jak to jen mohl udělat, proč to udělal, co jsem tomu člověku udělal a čím víc o tom přemýšlím, můžu se tak pak nechat pocitově chytit v tom okamžiku, té příhodě, vlastně v minulosti, můžu si to znovu a znovu přehrávat v hlavě, a pak můžu až fyzicky cítit ty důsledky toho přehrávání, ale když na to nemyslím, a ten moment uplynul, není tu žádná potřeba cítit nějaké vzrušení.. tak nějak vidím, že hněv je emoce s nějakým praktickým užitkem, může vyvolat obranný mechanismus, když se objeví strach v nějaké nebezpečné situaci, může tě přimět odpovědět, zareagovat a dostat tělo z nebezpečí, ale jak ten okamžik mine, tak je to jen v mysli, není-liž pravda, kde si tyto věci přehráváme znovu a znovu (dokola)? Jak tento moment odplyne, nezdá se, že je tu nějaká potřeba trvat na vzteku.. Jen si hraju se slovy.. asi jsem neměl ráno dost kafe, to je myslím můj problém. Takže, já se ptám mnoha otázkami, ty jsi se osmělil přijít za Bobem, jak dlouho tě již zajímá advaita?

Elliot: .. z poloviny přeloženo 17:57

Zdroj: http://advaita.thepodcastnetwork.com/
Připravil: Míša

Témata tohoto článku: advaitová show

Tisk

• Tweet