Přítomnost jako klíč k sebepoznání

Ukázka z knihy o učení A. H. Almaase, pro kterého je přítomnost klíčem k hlubokému sebepoznání.

Přítomnost jako klíč k sebepoznání

Cílem Diamantového přístupu je žít naplno a do hloubky. Tato metoda nabízí poznání a praktické postupy pomáhající člověku vést život bez zbytečného úsilí a obtíží, život vyznačující se pocitem naplnění a spokojenosti.

Diamantový přístup nás stejně jako většina duchovních systémů vybízí, abychom ve svém životě vnímali a rozvíjeli moudrost, lásku, radost, vitalitu, sílu, klid, autentičnost, nadšení, zvídavost, porozumění, poklid, spokojenost, důvěru a vděčnost, a abychom vše přijímali tak, jak to je.

Diamantový přístup je založen na poznání, že právě tyto vlastnosti jsou charakteristické pro naši pravou a základní podstatu. Jsou nám vrozeny a máme na ně přirozené právo.

Jakmile se v přítomném okamžiku otevřeme svým pocitům, začneme vnímat touhu po novém a jiném způsobu bytí. Někteří lidé cítí tuto touhu jako určitou bolest či smutek, jež jsou ukryté pod povrchem běžné bdělé pozornosti a aktivit, jako něco, co je pro nás tak obyčejné, že si toho už nevšímáme. Jiní to zase cítí jako svíravou touhu získat a udržet si tyto vlastnosti, jako intenzivní hnací sílu, jež nás nutí stanovit si cíle v jakémsi vzdáleném duchovním ráji. A jsou i lidé, kteří k těmto vlastnostem přistupují s pocitem marnosti a rezignace a považují je za nereálný či dokonce nežádoucí výmysl. A zřejmě nejběžnější reakcí je jistá otupělost, s níž se jako náměsíčníci vlečeme životem, aniž bychom si uvědomovali svou niternou potřebu. A sami sobě namlouváme, že ubohé náhražky pocitu spokojenosti, lásky, radosti a moudrosti jsou pro nás to pravé.

Jakmile se odpojíme od své přirozené síly, nemáme dost energie a nadšení. Nedostává se nám pocitu expanzivní vitality a jsme slabí. Ve snaze to napravit vyvíjíme příliš velké úsilí nebo projevujeme nepřirozené nadšení. Snažíme se přesvědčit svět i sebe, že nejsme tak slabí, jak se cítíme. Všechny naše činnosti a vztahy mají příchuť hořkosti a nepřátelství. Mylně považujeme tuto falešnou sílu za pravou a ocitáme se v bludném kruhu, v němž si neustále něco dokazujeme. Čím víc se snažíme předvádět svou sílu, tím víc posilujeme svou slabost.

Místo abychom otevřeli své srdce soucítění, zvídavosti a ochotě vnímat utrpení a neutíkat před ním, cítíme nutkavou potřebu kritizovat a napravovat sebe i druhé, a tím se zbavovat jejich bolestí ve snaze chránit sebe. Zaměňujeme falešný soucit za opravdové soucítění a nechápeme, proč se nikdy necítíme zdraví a celiství. A tak to jde stále dál; pořád sníme o pocitu úlevy a spokojenosti, ale zároveň vyhledáváme nesmyslné a neuspokojivé náhražky skutečného života.

Jakmile si uvědomíme, že nám byla dána schopnost vnímat svou hlubší podstatu vyznačující se vitalitou, živostí, klidem a důvěrou, poznáme i své problémy, zábrany a překážky bránící jejímu projevení. A i když máme tyto prožitky, bývají jen občasné a velmi krátké.

Například máte pocit, že soucítíte se vším, co existuje - tedy až do chvíle, než někdo raní vaše city. Náhle je soucítění to tam a nahradí ho touha ubližovat druhým. Nebo prožíváte pocit, že vaše přirozená podstata je cennou a neoddělitelnou součástí posvátného tajemství - ale jen když víte, že vás ostatní vnímají a milují. V opačném případě propadnete pocitu hanby a viny a zoufale se snažíte dokázat svou hodnotu, nebo se před ostatními schováte.

Myslím, že všichni máme silné a hluboké prožitky určitých aspektů duchovní podstaty, ale příliš je nevnímáme. Nedokážeme pochopit, co znamenají a jaký k nim máme vlastně vztah. Přestože toužíme prožívat bohatý a spokojený život a věříme (nebo přinejmenším doufáme), že je to možné, míváme většinou pocit, že je to mimo náš dosah. Naše každodenní činnosti jsou zabarveny nedůvěrou a starostmi a překážky bránící rozvíjení vlastního potenciálu nám připadají reálnější než onen potenciál.

Diamantový přístup říká, že chceme-li najít pocit naplnění a spokojenosti, není třeba s těmito překážkami bojovat, ale je zapotřebí podívat se na ně ze zcela jiného zorného úhlu. Tento pohled nám ukáže, že to nejsou pouze překážky, ale že je to zároveň vstupní brána. Pocit ublíženosti není jen překážkou upřímného soucítění. Je to i přístup k soucítění. Zlost či touha ubližovat nejsou jen ubohé a zoufalé náhražky opravdové síly. Pokud tyto pocity hluboce prožijete a pochopíte, stanou se z nich klíče odemykající poklad dalšího rozvoje, schopností a vitality, na nějž máme přirozené právo. Naše nepochopení, reakce a bolesti otevírají dveře vedoucí do reálného života. Diamantový přístup nám ukazuje vzácný vztah mezi těmito falešnými vlastnostmi a s nimi spojenými problémy a mnohem reálnějšími stránkami naší podstaty a potenciálu.

Sebepoznání je spojeno s pochopením spojitosti mezi psychickými problémy a vlastnostmi naší přirozené podstaty, nicméně tato práce vyžaduje velké odhodlání, odvahu a lásku k pravdě. Naše představy o sobě a okolním světě utvářejí naše prožitky a stávají se z nich omezené (a omezující) vzorce pocitů a reakcí. Tyto vzorce dávají našemu životu defenzivní nebo ofenzivní podobu. A tak se sebepoznání mění v projekci vlastních představ, názorů a vzorců chování. A pokud se na základě těchto vzorců snažíme osvobodit, většinou se ještě více spoutáváme. Začneme se ztotožňovat s překážkami a obtížemi a už si ani nedokážeme představit, co je opravdová moudrost, radost a spokojenost. Diamantový přístup nám ukazuje nejen jak, ale také proč je práce na prožívání života naplno tak obtížná.

Jakmile poznáme život v přítomném okamžiku, tedy takový, jaký je, začneme jednat z pohledu pravdy, otevřenosti a důvěry. S klidem přijímáme obtíže a nevyhnutelné problémy, protože z vlastní zkušenosti víme, že život můžeme prožívat naplno. Zjistíme, že se daným situacím nemusíme vyhýbat a dělat, že spíme. Jsme v nich přítomní a bdělí.

Každý okamžik, v němž dokážeme žít naplno a bez posuzování a kritiky, přispívá k tomu, abychom byli otevřenější, spontánnější, přirozenější, uvolněnější a vstřícnější. V našem nitru vládne radostná zvídavost a nádherný a skromný poklid. Jsme schopni být zároveň silní i klidní, něžní i průbojní, chápající i vyžadující, uvolnění i plně bdělí v přítomném okamžiku a v dané situaci. A díky tomu cítíme naprostou důvěru k soucítící inteligenci, s níž se dál odvíjí náš život.

Prostorem pro tuto práci je každodenní život. Obranné a omezující vzorce jsou jak zámky, tak klíče k vlastnostem naší přirozené podstaty. Přítomný okamžik je zároveň cestou i naplněním. Právě přítomnost nabízí pozoruhodně úplné a účinné odpovědi na základní otázku lidstva, jež zní: Co je nejvyšším poznáním naší pravé podstaty a jak k tomuto poznání dospějeme? Odpovědí je přítomnost.

-----------

Z knihy Diamantový přístup, úvod do učení A. H. Almaase - John Davis.

Témata tohoto článku: A. H. Almaas

Tisk


Přidejte komentář k článku: