Kdy je ta pravá chvíle?

Připravili jsme pro vás ukázku z právě vyšlé knihy "Diamantové srdce - Bytí a smysl život, kniha třetí" od A. H. Almaase.

Kdy je ta pravá chvíle?

„Jste tady?" jste opravdu tady, v této místnosti? Nemyslím tím, zda je tu vaše tělo, protože to je zjevné. Ale jste tady vy? Cítíte, že jste v této místnosti? Vnímáte, že jste přítomni a skutečně prožíváte tento okamžik? Nebo bloumáte kdesi v myšlenkách, představách, plánech a emocionálních reakcích? Jste tady, nebo si v duchu říkáte, co se vám líbí a nelíbí? Jste tady, nebo jste zaměstnáni tím, že posuzujete sami sebe či ostatní lidi?

Jste teď tady, nebo se tu usilovně snažíte být, protože právě o tom mluvíme? Vnímáte všechno a všechny, kteří jsou kolem vás? Vnímáte své okolí, nebo jste ztraceni ve víru myšlenek? Když slyšíte otázku Jste tady?, nejde o to, že se máte snažit odpovědět dobře nebo správně. Důležité je, abyste zkoumali sami sebe a zjistili, zda tu jste, nebo nejste. Jste ve svém těle, nebo ho nevnímáte, případně vnímáte jen jeho část? Když říkám: „Jste ve svém těle?", myslím tím: „Naplňujete celé svoje tělo?" Chci vědět, zda jste ve svých nohou, nebo prostě jen máte nohy. Žijete v nich, nebo jenom vykonávají určité úkony při chůzi? Jste ve svém břiše, nebo si jen mlhavě uvědomujete, že ho máte? Myslíte, že je určeno jenom k přijímání potravy? Jste opravdu ve svých rukou, nebo s nimi jen nezúčastněně pohybujete? Jste přítomni ve svých buňkách a obýváte a naplňujete svoje tělo? Pokud nejste ve svém těle, jaký má pak význam snažit se být v přítomném okamžiku? Připravujete se, že tu budete někdy v budoucnosti? Stanovíte si podmínky tím, že si říkáte: „Až se stane to a to, budu mír čas, abych tu byl"? Na co šetříte své síly, když tu nejste?

At' si právě teď říkáte v duchu cokoli, existuje pouze tento okamžik, tady a teď. Nic jiného neexistuje. Přímý prožitek se může odehrávat pouze tady a teď. Jen pak je reálný. A je to tak vždycky. V každém okamžiku existuje jenom tento okamžik. A proto se musíme ptát, proč ho stále odkládáme a čekáme na tu pravou chvíli; proč čekáme, až v budoucnosti nastane správná situace. Možná nikdy nepřijde ta pravá chvíle. Možná nikdy nenastane situace, kterou jste si vytvořili v mysli. Kdy začnete existovat? Kdy začnete být tady a teď, kdy začnete žít? Bez ohledu na představy o minulosti a budoucnosti, které ovládají vaše prožitky, existuje v tuto chvíli pouze přítomný okamžik a jen ten je pro vás důležitý. Nejpřímějším a nejzjevnějšim faktem prožitků je, že přítomný okamžik, žití tady a teď, je vše, co existuje. To je to jediné, co je v tuto chvíli. Váš život je to, co se děje v přítomném okamžiku. Budoucnost není váš život; budoucnost nikdy nenastane. Vše, co skutečně je, se odehrává vždy v přítomném okamžiku.

Takže dokážete prostě jen být? Neříkám, že byste měli být proto, abyste něco získali nebo dělali; nemyslím tím dokonce ani to, že byste něco pochopili. Mám na mysli bytí. Dopřáváte sami sobě zcela prostou výsadu spočívající v tom, že jste, že existujete? Proč si myslíte, že to, co děláte, co máte, co získáte nebo nezískáte, je důležitější než bytí tady a teď? Proč pořád chcete něco dostat a něčeho dosáhnout? Proč se neuvolníte a nejste tady a teď, proč neexistujete ve všech svých buňkách a neobýváte své tělo? Kde jste, když se rozhodnete nezaobírat se chvíli svými vznešenými úkoly a cíli?

Nemusíte pořád o něco usilovat; přestaňte snít, projektovat, plánovat, pracovat; nesnažte se něčeho dosáhnout, nebuďte stále v akci a nikým nemanipulujte, nechtějte někým být, nesnažte se někam dostat. Zapomínáte na tu nejprostší a nejzjevnější věc: být tady. Nejste-li ve svém ztrácíte zdroj všeho, co má smysl, význam a přináší uspokojení. Jak můžete být spokojeni, když tu nejste? Nevnímáme, kdo jsme, což základní bytí, existence. Jestliže nejsme tady, existujeme jen na okraji reality. Neumíme si vážit prostého bytí. Místo toho přikládáme velkou hodnotu tomu, co chceme dokázat, nebo tomu, co chceme vlastnit. To je ta největší chyba, jakou děláme. Říká se tomu „velká zrada".

Neustále hledáme něco, co by nás potěšilo; zběsile se honíme za štěstím a přitom úplně míjíme nejzákladnější potěchu, jež je i tou největší potěchou: prosté bytí tady a teď. Jste-li opravdu přítomni, samotná přítomnost je tvořena příjemným pocitem naplnění, spokojenosti a blaženosti.
Naše návyky a vlivy okolí nás vedou k zapomínání na největší poklad, na nějž máme nárok od narození — na potěchu a lehkost existence. Myslíme si, že pocit radosti a potěšení se dostaví, až dokončíme určitý plán, až se splní určitý sen, až nás bude mít rád někdo, na kom nám záleží, až podnikneme úžasný výlet. Takový přístup je urážkou toho, kým jsme. My jsme potěcha, my jsme radost; jsme ten nejhlubší význam a nejvyšší hodnota. Jakmile to pochopíme, uvědomíme si, jak je směšné myslet si, že potěšení a radost nám přinesou věci z vnějšího světa - když budeme dělat to či ono nebo když nás někdo pochválí, když nás bude někdo milovat. Zjistíme, že jsme dostávali mylné informace; štěkali jsme na nesprávný strom.

Štěstí, hodnoty a radost nejsou důsledkem něčeho. Tyto pocity jsou součástí naší základní podstaty. Pokud se naprosto uvolníme a jen jsme, prožíváme naprosto přirozený stav, jste tím nejcennějším v celém vesmíru, ale chováte se, jako byste byli to nejubožejší a nejobyčejnější, co tu je. Není tak těžké si to uvědomit. Stačí zastavit vír, který se neustále točí. Uvolněte se a prostě jen buďte. Můžete to udělat kdekoli. Nemusíte být na Kanárských ostrovech, abyste byli šťastní. Chcete-li být šťastní, nemusíte být s někým, koho milujete a kdo miluje vás. Jakmile je pocit štěstí něčím podmíněný, ponižujete tím sami sebe. Samozřejmě můžete být šťastní na Kanárských ostrovech s tím, koho milujete, ale jak to bude po zbytek života?

Nejprve odmítáte sami sebe a pak začnete hledat něco, co by vás uspokojilo. Máte pocit, že vám něco chybí, a tak to dál horečnatě hledáte, protože věci, které získáváte nebo dokončujete, vám nepřinášejí pocit naplnění. Tento vzorec chování je následkem toho, že jste přestali být. Jakmile se naprosto uvolníte a jste, není kam jít, není co hledat, protože všechno už tu je. Neznamená to, že některé lidi bytí uspokojuje a jiné ne; všichni jsme spokojeni, když jsme sami sebou. Je to vlastnost lidské podstaty. Je to naše přirozené nadání. Je to smysl lidského bytí. A my se jen musíme uvolnit, abychom uměli skutečně být.

 

Zdroj: autorem je A. H. Almaas, text je ukázkou z knihy Diamantové srdce, kniha třetí, vydalo nakladatelství Maitrea 2015, ukázku připravil: Joshi 

Témata tohoto článku: A. H. Almaas

Tisk


Přidejte komentář k článku: