Osobní identita - Jeff Keller
Od raného dětství jsme podmiňování věřit tomu, že existujeme coby nezávislé bytosti uvnitř svých těl - tak nějak odděleně od ostatních, každý má svou nezávislou osobní existenci v rámci omezení svého těla.
Dobrá, jestliže existujete jako osobní identita pojmenovaná _________ (sem můžete doplnit své jméno), kde je vaše identita skutečně umístěna? Co je podstatou této identity, za kterou se považujete?
V podstatě se ptám: "Kdo nebo co jsi?" a "Kde jsi umístěn?“ Tyto otázky jsou pokládány a odpovědi na ně hledány po tisíce let.
Řekněme, že máme před sebou osobu jménem Robert. Jestliže se na tuto osobu obrátím a otážu se "Kdo jsi?", co se asi stane? Robert začne PŘEMÝŠLET o tom, kdo vlastně je. Začne mi sdělovat o sobě fakta a popis své osoby. Například může sdělit, že je muž, má manželku a dvě děti. Mohl by také hovořit o tom, jakou dělá práci, jaké náboženství vyznává nebo kde se narodil.
To vše jsou fakta o Robertově životní situaci. Sdělují nám tato fakta skutečně něco o Robertově podstatě? O tom, kým skutečně je? Je Robert skutečně jen souhrnem faktů, která vytvářejí jeho životopis? Jen málo z nás by řeklo, že to je skutečný Robert. Sami cítíme ve svých srdcích, že Robert je něco víc než jen toto.
A navíc tato fakta se mohou měnit - aniž by se změnila Robertova podstata. Pokud se Robert rozvede nebo změní práci, nezmění to jeho podstatu. Pokud by měl ztrátu paměti a domníval se, že se jmenuje Karel, jeho podstata by zůstala stejná. Robert prostě nemůže být pouze souborem faktů vytvářejících jeho životní příběh.
Robertova skutečná přirozenost je neměnná a přesahuje všechny popisy jeho životní situace. Tato takzvaná "fakta" či popisy nejsou ve skutečnosti ničím jiným, než myšlenky či víra v Robertově mysli. Tyto myšlenky a představy nejsou Robertovou podstatou.
Mnozí lidé by řekli, že Robert je ve své podstatě Duch (přebývající v lidském těle). Kde tato Robertova podstata v jeho těle sídlí?
Jestliže je zde osobní identita jménem Robert, která dělá za jeho tělo rozhodnutí, pak Robertova podstata nebo řídící centrum musí někde sídlit. Kde v Robertově těle sídlí jeho osobní identita?
Když položíte tuto otázku, většina lidí odpoví, že tato identita sídlí v mozku. Zdá se, že žádná jiná část těla není vhodnějším místem. Ruka není Robertovou podstatou nebo jeho řídícím centrem. Ani jeho noha. Nezdá se, že jakýkoli z Robertových vnitřních orgánů je Robertem, ačkoli někteří lidé za takové místo pokládají oblast srdce.
Nicméně pokud bychom vzali Robertovo srdce a položili je na stůl, pochybuji, že by lidé řekli "To je Robert".
Zdá se, že v mozku by mohla sídlit osobní identita. Je v něm tedy umístěno nějaké osobní, omezené vědomí?
Tedy ještě jednou, pokud bychom položili Robertův mozek na stůl, pochybuji, že by někdo s jistotou tvrdil, že se jedná o Roberta "To je Robert, koukni na něj".
Robertova podstata je více než jen pár kil mozkové tkáně. Buňky, ze kterých je složen mozek, se neustále mění - tak jak to, že se nezdá, že by se měnila Robertova podstata? Robertovo "bytí" a povědomí o své existenci trvají celý život přesto, že už dnes nemá v těle ani jednu buňku ze svého dětství.
A navíc nevíme o žádném vědeckém důkazu, který by dokazoval, že sídlem naší osobní identity je mozek. Je možné, že to, co považujeme za naši identitu (naše jméno, národnost a jiná fakta o nás) nejsou ničím jiným, než myšlenky.
"Jsem Robert" je jen myšlenka.
"Mám dvě děti" je jen myšlenka.
"Jsem ženatý" je jen myšlenka.
"Vyznávám takové a takové náboženství" je jen myšlenka.
Co mají všechny tyto myšlenky společného je to, že se všechny objevují a mizí ve Vědomí. Myšlenky se mění, přicházejí a odcházejí. Ale to co jsi ve skutečnosti, tvá podstata, se NEMĚNÍ.
A kromě toho veškeré myšlenky nebo fakta, která můžeš pociťovat jako součást své identity, zde nejsou 24 hodin každý den v týdnu. A tak nemyslíš stále jen na své jméno, náboženství nebo co máš za práci. Tyto myšlenky přicházejí a odcházejí. Když spíš, tak dokonce nejsou přítomny vůbec.
A tak je tu stále něco v tobě, co se nikdy nemění - a to něco (ve skutečnosti to není žádná věc) musí být to, co jsi. Ukazuje se, že to, co jsi, nemá tvar ani místo.
Učení o nedvojnosti nám nabízí zkoumání, zda jsme Univerzálním Vědomím (nebo Vnímáním) namísto osobním a ohraničeným subjektem uvnitř těla ohraničeného kůží.
Nenavrhuji žádné popírání fyzického těla ani odmítání brát na vědomí ostatní ve světě. Ani toto neuveřejňuji s tím, abyste si vytvořili jinou víru o své identitě. Vaše mysl nikdy nepřijde na to, co ve skutečnosti jste.
Je to spíše o tom, podívat se na to, co NEJSTE. Teprve potom, prostřednictvím milosti a porozumění, se může začít vyjasňovat, co JSTE. Vaše pozornost se přesune od zaujetí proměnlivými jevy k pozornosti na to, co se nemění.
Pokud vás tato otázka osobní identity zajímá, informace se vám začnou vynořovat po svém. Zavedou vás k pro vás vhodným lidem a zdrojům - a vy budete moci začít se svým vlastním sebepoznáváním (introspekcí).
překlad: Ivana
autor a zdroj: Jeff Keller, http://welcometononduality.blogspot.com/2011/01/personal-identity.html
Témata tohoto článku: kdo jsem já?
