Kvantové vědomí - Stephen Wolinsky
Kvantové vědomí je nádherně jednoduchý systém možností vnímání reality.
Již začátkem prosince vyjde v češtině pěkná kniha, na kterou vás tímto rád upozorňuji, ještě jsem ji nečetl, zde je proto text přímo od vydavatele:
Kvantové vědomí je nádherně jednoduchý systém možností vnímání reality. Praktikující čtenář prožije stavy, po kterých možná již léta toužil - zde je přímá cesta. Nemusíte dělat sáhodlouhá cvičení, trvající roky ... stačí chvilka... a ocitnete se ve stavu bez stavu, v čase bez času, prostoru bez prostoru ....
Z PŘEDMLUVY:
Dalo by se tedy říci, že skutečný problém psychoterapie spočívá v tom, odkrýt nejhlubší úrovně vlastní identity a poznat: „To jsi ty", „Tat tvam asi". Výsledkem je pocit čiré extáze a úlevy, osvobození od „nepravého já", které nás svíralo jako hroznýš královský. Rámakrišna tento pocit prožil v okamžiku, kdy páchal sebevraždu a vrážel si do hrudi meč. Dokonce Graham Greene, jeden z nejpochmurnějších spisovatelů naší doby, zažil něco velmi podobného, když hrál s revolverem ruskou ruletu a kladívko dopadlo na prázdnou komoru. Je jasné, že tuto metodu nelze doporučit k obecnému použití.
Jak jinak toho lze dosáhnout? Zde nám Dr. Wolinsky předkládá výsledek svého dvanáctiletého sebepozorování. Vyvinul řadu cvičení - a ta tvoří páteř této pozoruhodné knihy - která umožňují každému inteligentnímu člověku „pracovat sám na sobě" a dosáhnout výsledků.
"Na Wolinském mi připadá vzrušující, že opětovně dokázal, že dobrý základní systém souřadnic umožní vystihnout problém a vyvinout zdravý smysl pro svobodu, onu sílu lidského ducha, která vyřeší jakýkoliv problém. Tak jako už James, Frankl, Maslow, Rogers a Assagioli nalezl Wolinsky novou a velmi originální cestu k uvědomění jedné z nejparadoxnějších pravd lidské skutečnosti, totiž okolnosti, že věta „mám svobodu" je méně výstižná než věta „jsem svoboda"."--- Colin Wilson
Wolinsky říká:
V roce 1976 jsem vyrovnal své čakry, terapií podle Reicha dovedl své tělo k orgastickému vyvrcholení, sedával v „horkém křesle" gestaltterapie, re-aktivoval jsem dramata svého dětství v psychodramatu, prozkoumával sub-osobnosti a stavy ega v psychosyntéze a transakční analýze, naučil se více než stovce meditačních technik, byl jsem „rebirthován" a zpíval jsem Jméno Boží v několika různých jazycích.
Přesto jsem se cítil neúplně. Neměl jsem onen uklidňující pocit, že bych věděl, kdo jsem, nenašel jsem trvalou zkušenost sebe; nemohl jsem poukázat na neměnné Já. Sestával jsem nadále z různých já, která se měnila, kdykoliv jsem se dostal do jiného emocionálního stavu. V jednom okamžiku jsem se měl rád, v dalším ne. Jeden den jsem byl spokojený se svým životem, další den jsem byl neklidný.
Při zkušenosti kvantového vědomí jde o to, otevřít dveře k větší skutečnosti, která nabízí širší kontext, do kterého můžeme „vevázat" naši zkušenost. Namísto zakoušení bolesti, izolace, frustrace nebo odtrženosti jako stavů, které jsou samy o sobě absolutní, získává člověk cit pro větší celek, pro to, jak - v terminologii fyzika Davida Bohma - „vše je spojeno se vším". Ačkoliv pocit spojenosti, dokonce neoddělitelnosti od ostatního stvoření, má tendenci přicházet a odcházet - člověk neprožívá kvantové vědomí 24 hodin denně - rozpouští periodická zkušenost vliv dřívějších omezených vzorců myšlení a přesvědčení. Už jen jediný přechod do kvantového vědomí může změnit trvale způsob, jak zacházíte s chronickými způsoby chování.
Když jsem se pokoušel překlenout tuto propast sám pro sebe, chápal jsem tento proces jako procházení „úrovněmi vědomí". Každá „úroveň" má zvláštní chápání a zkušenosti, kterými člověk může procházet „cestou" k další úrovni. Dalo by se to přirovnat k „oprávnění projít", kdy se s každým novým, na zkušenosti založeným pochopením nějakého aspektu vědomí stáváme svobodnějšími, abychom se vydali k dalšímu aspektu vědomí či k další úrovni chápání. Těmto přechodům, jimiž se prochází, říkám „kvantové skoky". Když se prochází nějakým aspektem vědomí, otevírají se nové přístupy, činí se nové zkušenosti, a pak lze pokračovat k dalšímu aspektu vědomí. Napočítal jsem sedm úrovní, ale toto číslo není nikterak absolutní. Odráží prostě stupně či roviny, které jsem zakoušel já.
Z těchto důvodů kvantový přístup nezdůrazňuje integraci nepravých já z raného dětství; nezabývá se uváděním traumatu do nové souvztažnosti ke zdroji a neprogramuje nová přesvědčení. Kvantová psychologie se zajímá především o ono ty, které je za všemi těmito částmi, traumaty a nepravými já. Čirá zkušenost kvantového vědomí není skutečně o integrování čehokoliv; je o poznání a zakoušení základní jednoty - základní nepřítomnosti či vzájemného propojení všech částí mezi sebou. V této základní zkušenosti jednoty lze zakoušet pravou celistvost, která je ve skutečnosti kontextem všeho. A co je ještě důležitější: je to kontext, který tu už skutečně je... Jde o poznání toho, co jest, totiž společné jednoty, kterou všichni sdílíme. V tomto prostoru mizí problémy a vynořujete se vy. Jinými slovy, stáváte se pozadím, které se nikdy nemění, a problémy, ať jsou psychologického nebo emocionálního rázu, jsou nahlíženy jako proměnlivé popředí. Stručně řečeno: moderní psychologie se zajímá o popředí, kvantová psychologie se zajímá o pozadí. To neznamená popírání popředí, nýbrž nakonec jednotu popředí a pozadí.
Převzato ze stránky nakladatesltví Paprsky, které knihu vydává a kde se dá také objednat.
Více textu z knihy a další informace na stránce PAPRSKY.
Témata tohoto článku: knihy, vědomí
