Touha po Probuzení - Tony Parsons

Na jednu stranu je zde ta touha po probuzení - na druhou stranu se zdá, že je tu větší a větší odpor. Jak se mohu vypořádat s odporem?

To je stejné pro všechny, vážně. Většina lidí má velká očekávání o objevení toho, čím jsou a myslí si, že probuzení je odpovědí na všechno. Ale také se toho děsí...

Ale ty se s tím nemůžeš vypořádat, ačkoli můžeš vidět, že všechno, co to je, je odpor, vše, co přichází, je odpor. Nebojuj s tím - nemůžeš nic udělat, nikdo tam není.

Můžeme si uvědomit, že není žádný nepřítel. Není nic jako odpor, co bojuje proti jednotě - odpor je jednota, odpor je odporující jednota, jednota odporující svému sebe-objevení. To je drama - odpor vidět, že je pouze jednota. To je stvořená hra. Vše, co se tu děje, je, že jednota odporuje svému vlastnímu objevení.

Každý to má - jsme tím. To, co se děje, je odložení myšlenky, že to nemáš. Každý to má, ale neví to a tak po tom touží. A touha je božská. To je na tom úžasné - je to naprosto perfektní; tahle jednota manifestující sebe samu. A kteroukoli formu na sebe bere, je naprosto božsky perfektní. Není třeba změn.

To zní velmi mírumilovně.

Ne nutně, nikoli. Pokud jsme pouze mírumilovní, pak jsme v dalším vězení zvaném bytí mírumilovným! Samozřejmě, že je v tom mír, je v tom něco báječného takto přebývat...

Život tě vždycky balamutí a nechá tě si natlouct - dokud jednota nepřevezme vládu a prostě je. Potom život pokračuje jako normálně, ale už není nikdo, kdo by byl balamucen či tlučen.

Zintenzívňují se věci předtím, než nastane změna?

Někomu se to stává, ale nejsou na to žádná pravidla. Jistěže je tu celou dobu někdo hledající, pak něco přijde a vyruší to přesně tak, jak to má být vyrušeno. Jsou lidé, kteří žijí v něčem, čemu já říkám skleněný box. Jsou velice odloučení, ale je to jakési osobní odloučení. Skleněný box je roztříštěn životem - a pak je zde láska.

Je to vskutku výzva milovat to, co vyvstává a těžce to pocitujeme.

Ano, je to výzva, avšak je to výzva, kterou nemusíš vzít, protože tu není nikdo, kdo by ji vzal. Prostě se to děje.

***

Je ego to samé co mysl?

Ano, oboje je identické. Máme sklon si myslet, že mysl je věc - vskutku, je to soubor myšlenek. Jednou z myšlenek je ,,Já jsem samostatná bytost," kterou můžeš nazvat útvarem ega. Ego je myšlenka, že tu je samostatná bytost. A na tom není nic špatného. Když to tak vezmeš, svoboda se zamilovává do ega, nechávajíce pocit identity tam, kde je. Ty žiješ s egem; žiješ s dalšími zdánlivými egy - nech je na pokoji.

Můžeš říci, jak to funguje?

Když jsme malými dětmi, je tu v zásadě jednota, ale není tu její rozpoznání. Je zde jen ráj, ale není tu uvědomění si, že žiješ v ráji. Přijde doba, kdy nám matka řekne, ,,Ty jsi Mary," nebo kdokoli, a pak je tu náhle nový pocit, že jsme někým, kdo sleduje někoho dalšího, zvaného matka. To je první okamžik rozdělení.

Strach je zakořeněn v rozdělení. Strach - nejsilnější emoce, co máme - je vskutku podnícena pocitem rozdělenosti. Rozdělenost je kořenem zdánlivého utrpení a ztráty a toužení a potřeby.

Jednota hraje hru na dva, předstírá oddělenost, aby se zase vrátila zpět a našla jednotu. Ten oddělený jde skrze zdánlivá léta a pokračuje v posilování myšlenky 'já'. To se pokouší vytvořit svět, který je pohodlný a bezpečný a předvídatelný a známý. A jak vzniká svět, ono 'já' se více a více zmenšuje. Dříve či později - buďto ve smrti nebo před smrtí - zmenšené 'já'
exploduje, je zcela ztraceno a vhozeno do všehomíra. Tak to je, když rozpoznáme, že vše je 'já'. To je probuyení.

Zajímá mne, jak mysl funguje?

Mysl je pouze nástroj k rozdělení všeho vedví. Mysl je dělitel. Mysl žije v čase a rozdělení. Odejmi čas a rozdělení a mysl je pryč. Mnoho náboženství říká, že to je cesta k osvícení, ale v jednotě může mysl stále pracovat.

Myšlenky vcházejí do mysli, nejsou tu vytvářeny. Celá existenxe přichází skrze vznik myšlenky z jednoty. Tato místnost je formou myšlenky. Jednota vytváří myšlenku místnosti, a místnost se objevuje. A vskutku, není to nekonečné zjevení - je to manifestace,která je stvořena a zničena. Místnost - žádná místnost, místnost - žádná místnost, místnost - žádná místnost...to je to, co se zde opravdu děje. Ale pro 'já' to vypadá tak, že ta místnost tu je. Když vidíme čistě, vidíme místnost ažádnou místnost. Což je to samé jako rčení, že to, co je viděno, je nic a přece vše.

Z knihy All There Is, přeložil Prija

V češtině vyšla kniha Odhalené tajemství - Tony Parsons, vydáno 2017.

Témata tohoto článku: knihy, probuzení, Tony Parsons

Tisk


Přidejte komentář k článku: