Kdo jsi? - Papadží

Interview s Papadžím.



V knize "Papaji: Interviews" je 10 interview 10ti různých lidí a my zde můžeme otištit jen 1 z nich. Bylo to těžké rozhodování. Nakonec jsme vybrali Interview s Jeffem Greenwaldem, protože zodpovídá tolik různých témat, včetně toho nejpodstatnějšího: Jak najdu Osvícení? Otázky pokládal: Jeff Greenwald. Z Realization.org (s laskavým svolením vydavatele) přeložil Míša Dlouhý (c) 2005. 

Nejprve se zeptám: Kdo jste?

Jsem Tím odkud ty, já, ona, on a vše ostatní přichází. Tím jsem. Co vidíte když se na mně díváte?

Pozorovatele. Papadží, jak probuzená bytost jako vy vnímá svět?

Jako své vlastní Já. Když vidíte své ruce, nohy, tělo, mysl, smysly, intelekt, víte, že jsou vaší součástí. Řeknete: mé "já" to vše obsahuje. A naprosto stejně je třeba vidět svět jako sama sebe, že se od vás neliší. Hned teď si přiznejte, že se od vás vaše dlaně, chodidla, nehty ani vlasy neliší. Svět spatřujte stejně.

Říkáte, že neexistuje místo ve kterém "já" končí a "ty" začíná?

Existuje. Beru vás na toto místo.

Tatínku, mluvíte o svobodě. Co je svoboda?

Svoboda je pastí! Muž vězněný ve vězení chce být svobodný, je to tak? Je chycen ve vězení a ví, že lidé venku jsou svobodní. Všichni jste ve vězení a slyšeli jste o tom co je venku od rodičů, kněží, kazatelů, učitelů. "Pojď s námi", říkají, "a my ti dáme svobodu. Přijď k nám a poznáš Mír." To je ale slib, který je jen další pastí. Jednou jak mu uvěříte, jste chyceni v pasti volání po svobodě. Měli byste být vně obou pastí — spoutaní i svobody — protože jsou jen koncepty. Nesvoboda byla konceptem který dal vzniknout konceptu osvobození. Odmítněte obojí, a kde jste?

Zde.

Ano, tady. "Zde" není pastí svobody ani spoutání. Není to "tam". Vlastně ani "tady".

Slova jsou, zdá se mi velkou pastí. V době, kdy jsem tu byl, nemohla vyjádřit stav probuzení který se tu odehrával. Nemohou vyjádřit ani, proč jsou neadekvátní. Musel bych je porovnat s tím co je adekvátní a to nemůžu udělat slovy. Ale jedno slovo, které se točí na západě i východě již velmi dlouho je "osvícení". Co povíte o osvícení?

Osvícením je samo poznání, ne poznání osoby, myšlenky nebo věci. Jen samotné poznání. Osvícení je tu když tu není žádná představa z minulosti, do budoucnosti, dokonce ani představa o přítomnosti.

Nemůžu si představit stav bez představování si.

To je to čemu říkáme spoutání. Tomu se říká utrpení. Říká se tomu samsára. Řeknu ti, "Nic si nepředstavuj. V tomto okamžiku neměj žádné představy." Když si budeš něco představovat, vytvoříš si představy a všechny představy náleží minulosti. Nepřipomínej si minulost ani se nepřipravuj na budoucnost. Pak tě představy opustí. Nebudou již déle v mysli. Všechno v mysli pramení v minulosti.

Když mi říkáte, abych na nic nemyslel, je to jako kdybyste mi řekl abych nemyslel na hippopotamus. První co mně napadne, je samozřejmě hippopotamus (hroch).

Nežádám tě, abyste na nic nemyslel. Co říkám je, "Nepředstavuj si nic co patří k minulosti, přítomnosti ani budoucnosti." Když jsi prostý představování si, jsi zároveň osvobozený od času, neboť ti každá představa připomene čas a podrží tě v jeho působnosti. V tomto bdělém stavu vidíš představy (obrazy) osob, věcí, myšlenek. Když usneš, všechny se rozplynou. Co se s nimi stalo když spíš? Kde jsou všichni ty lidé? Kde jsou ty předměty?

Ve spánku jsou ty věci na svém místě. Nikam neodejdou když usínám.

Popisuješ snový stav, ale já mluvím o spánku. Pomůžu ti. V kolik hodin chodíš spát?

Asi v 11.30 v noci.

Pomysli na poslední sekundu, na tu po 11.29 a 59 vteřinách. Co se stane v té poslední sekundě? Náleží šedesátá vteřina bdění nebo spánku?

Je místem mezi, ani tam ani tady.

Nyní mluvme o vteřině po ní. Šedesátá vteřina již pominula, a ty jsi mluvil o "tam" a "tady". Kde je "tady" a "tam" v prvním okamžiku spánku? V tom okamžiku, kdy odmítneš všechny představy (obrazy), věci, osoby a vztahy? Všechny myšlenky jsou pryč v okamžiku kdy upadáš do spánku. Po té šedesáté vteřině neexistuje čas, prostor ani místo. Teď mluvíme o spánku. Nyní, po tom co jsi se probudil mi popiš, co se stalo když jsi spal.

Snil jsem.

Nesnil, mluvím o spaní. Snění je stavem jaký vidíš teď před sebou. Ve snění, vidíš-li že tě zloděj okrádá nebo tygr napadá, máš stejný strach jako ve bdělém stavu. Co vidíš když spíš?

Nic.

To je správná odpověď. Nyní mi řekni, proč jsi opustil všechny ty věci světa, věci které tolik miluješ, abys ses ponořil do stavu prázdnoty?

Usínám protože jsem unavený.

K obnově energie si jdeš do reservoáru vitality, do stavu nicoty. Pokud by ses nedotkl tohoto reservoáru, co by se ti stalo, co by nastalo?

Šílenství!

Ano, zešílel bys. Nyní ti povím jak zůstat ve stavu spánku, prázdnoty i při bdění. Rovněž ti povím, jak zůstat bdělý když tvé tělo spí. To bude dobré, nemyslíš? Pojďme si promluvit o konci té poslední vteřiny před probuzením ze spánku. Bdění se ještě nedostavilo a spánek právě skončí. Jaká je nyní tvá zkušenost v tomto zcela prvním okamžiku probuzení?

Smysly mě volají zpět do světa.

OK. Nyní mi pověz co se stalo se zkušeností radosti kterou jsi prožíval ve spánku? Co tě přivedlo z hodin nicoty?

Je po všem. Jsem osvěžený, relaxovaný.

Takže upřednostňuješ napětí bdělého stavu před uvolněním spánku?

Zeptal bych se na to později...

Pokud rozumíš, co se ti snažím naznačit, již by ses mně pravděpodobně nezeptal. Představ si, že právě vycházíš z kina po shlédnutí představení trvajícího od 10 do 5. Dojdeš domů a přátelé se tě zeptají, "tak jaké to bylo?". Co jim odpovíš?

"Bylo to překrásné."

Můžeš jim zprostředkovat zážitek z představení, ale ne ze spánku. Kdo se probudil? Kdo se probral ze stavu potěšení? Byl jsi šťastný když jsi spal. Kdyby to nebyl šťastný stav, nikdo by neříkal "Dobrou noc" svým milovaným každý večer před usnutím. Ať už jsou ti jakkoli blízcí, řekneš pokaždé "Dobrou noc, jdu spát." Je něco nadřazené, něco vyššího, krásnějšího na tom být sám. Polož si otázku "Když se probudím, kdo se probudí?" Probudíš-li se, nepřineseš si nic z radosti kterou jsi prožíval po 6 nebo 7 hodin bezesného spánku. Přinést si s sebou můžeš jen dojem z tance, který jsi ve snu spatřoval. Musíš si osvojit nový zvyk a ten lze získat jen na satsangu. Jako malý chlapec jsi byl přiváděn do divadla rodiči. Skrze tyto cesty ses naučil popisovat dojmy z toho co tvé smysly cítili a také ses naučil jak si jich užívat. Ale rodiče ti neřeknou nic o tom jak být od smyslů volný. To se můžeš dozvědět jen na satsangu a to je proč jsi tady. Takže se tě znovu zeptám, když se probouzíš, kdo se probudí?

Jsem to "já" kdo se probudí.

OK. "Já" se probudí. Když se "já" probudí, minulost, současnost i budoucnost se probudí. To znamená, že se čas i prostor probudí. A s časem a prostorem se probudí slunce, měsíc, hvězdy, hory, řeky, lesy, lidé, ptáci a zvířata. Když se probudí "já", probudí se vše ostatní. Když toto "já" spalo během spánku, bylo vše tiché. Nedotkneš-li se "já", které se probudilo, prožiješ stejnou radost jako ve spánku i při bdění. Udělej to jen na sekundu. Nedotýkej se "já". "Já" je něčím, bez čeho se dobře obejdeš. Nedotýkej se "já" a řekni mi jestli spíš.

Je to tak! V tomto okamžiku je všechno jako sen.

Tomu se říká bdění ve spaní a spaní při snění. Jsi zde navždy v radosti, vždy probuzený. Tomuto probuzení se říká Poznání, Svoboda, Pravda. Nedotýkej se jmen ani myšlenek. Zapomeň všechna slova která jsi dosud odkudkoli slyšel a poznáš kdo skutečně jsi.

[Ticho.]

Nyní nespi!

Papadží, žiju naproti opravně aut u tvého domu. Někdy cítím, že jediným zlepšením v mém duchovním vývoji je zvuk mechanika bušícího tam klíčem do aut.. Jak můžeme zůstat tiší když se smysly stále topí v okolním prostředí? Vždyť je to jejich práce.

Když se učí dítě chodit, rodiče mu pomáhají. Když povyroste a naučí se chodit samostatně, chce je odstrčit. Takže, cítíš-li zpočátku že tě prostředí ruší v meditaci, bude lepší změnit prostředí. Dám ti následující doporučení. Když si vybíráš dům nebo místo ve kterém budeš žít, podívej se nejprve po okolí. Je plné odpadků a prasat? Hlučných lidí? Blízko rybího trhu? Supermarketu? Tomu se musíš na počátku vyhnout. Můžeš jít nejdříve do lesa. Pak, když se naučíš umění meditace, můžeš sedět uprostřed rybího trhu, na rušné křižovatce (Shalimar Crossing) nebo v Hazrat Ganj. Jednou jak zvládneš umění meditace, neuslyšíš ani pípnutí. Nic neuslyšíš. Když skutečně medituješ, jsi ve stejném stavu jako ve spánku. Ale jsi přitom vzhůru. Tomu se říká spát při bdění. Dokud to neumíš, je lepší se vyhýbat nepřátelskému prostředí. Prohlédni si okolí do kterého přicházíš. Musí být dobré. Tvé prostředí je důležitější dokonce i než vybavení bytu. Najdi lidi žijící stejně jako žiješ ty sám. Učitelé jsou rádi s učiteli, filozofové s filozofy, pracující s pracovníky. Ti všichni chtějí být spolu. Ale jednou jak ses naučil umění skutečné meditace, můžeš dělat cokoli se ti líbí a kdykoli chceš.

Co je pro vás meditací? Cvičí se mnoho meditací. V mnohých z nich se sleduje dýchání, nebo myšlenky, jak přichází a odchází.

Nemluvíš o meditaci, mluvíš o koncentracích. Meditace se děje jen když se nesoustředíš na žádný objekt. Umíš-li si zařídit neupnout se na žádný minulý objekt, je to meditací. Nepoužívej svou mysl — to je meditace. Používáš-li mysl k meditaci, není to meditace ale koncentrace. Mysl umí přilnout jen na nějaký objekt z minulosti. Řekl ti už někdy někdo, abys meditoval bez použití mysli?

Těžko říct. Nejčastěji jsem meditoval na pozorování přicházejích myšlenek. Ale umění skutečné meditace je zdá se myšlenek prostým stavem, když žádná nevzniká.

Ano, tomu se říká meditace. Když myšlenky nevznikají, je to meditace.

Ale myšlenky přichází bez pozvání. Co s nimi dělat když se objeví?

Řeknu ti jak s nimi naložit. Myslím, že tomu můžeš věnovat asi tolik času jako zabere lusknutí prsty. To je čas který potřebuješ k zastavení přemýšlení. Co je myšlenka? Co je to mysl? Mezi myšlenkami a myslí není rozdíl. Myšlenky se objevují z mysli a mysl je řadou myšlenek. Bez myšlenek není mysli. Co je to mysl? "Já" je myslí. Mysl je minulostí, tíhne k minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Upíná se k mysli i k objektům. Tomu se říká mysl. Nyní, odkud tato mysl přichází? Když se objeví "já", mysl se objeví, spolu se smysly a celým světem. Nyní zjisti odkud "já" přichází a pak mi řekni, jestli stále nejsi tichý. No tak, okomentuj k čemu přitom dochází.

Slyším vás mluvit.

A pak? Došli jsme k tomu, že je "já" myslí a že mysl přichází s "já". Když se "já" objeví, objeví se mysl. To je co se stane při probuzení ze spánku. Nyní najdi ten reservoár, to místo odkud "já"přichází. Odkud pochází?

"Já" je jménem..

Počkej, počkej. Nesleduješ co ti říkám. Znovu to zopakuji. Pokud existuje kanál, kterým z reservoáru "já" vytéká, můžeš tento kanál sledovat zpátky ke zdroji. Radím ti, sleduj touto cestou myšlenku "já". Odkud přichází? Povím ti jak to udělat, jak najít odpověď. Nemusíš kvůli tomu boxovat jako Muhammad Ali. Je to snadné. Znát sebe je stejně snadné jako mít plátek růže v prstech ruky. Není to vůbec obtížné. Potíže vznikají jen když se o něco snažíš. Takže se musíš přestat snažit dostat se do reservoáru který je zdrojem pocitu "já". Nijak se o to nesnaž a o ničem nepřemýšlej. Odmítni úsilí i myšlenky. Když říkám nemysli, znamená to nech myšlenku "já" a jakoukoli snahu odejít.

Je (úsilí) jako kometa která prolétá atmosférou. Na chvíli zazáří a pak se rozplyne v prostoru. Je jako momentální záblesk světla následovaný temntotou mého "já"..

Již ne více. Pro opakování si musíš jít k minulosti. Opakuje se jen minulost. Říkám ti, abys zapomenul na toto "já". Nijak se o to nesnaž a nemysli na jednu jedinou vteřinu. I jen půl nebo čtvrt sekundy postačí! Můj milý mladý Jeffe, nevěnoval sis tolik času během celých 35 miliónů let. Teď a tady je čas to udělat.

Je nemožné se přestat snažit. Je tu vždy nějaké snažení. Vždy je tu nějaké očekávání, dotek pokusu, vždy.

Všemu tomu "konání" tě učili rodiče, učitelé, mistři. Nyní se ale na okamžik zastav a na čtvrt sekundy zůstaň tichý.. a sleduj co se stane. Vše sis vypůjčil od rodičů: "dělej to a ono". Přišel jsi za duchovním a ten ti řekl: "dělej to a nedělej ono". Slyšeli to od společnosti, odevšad. Já ti radím, abys na to vše "musíš a nesmíš" zapomněl. Když si připomeneš konání, jsi zpátky ve světě svých rodičů. Poprvě ses mu učil od matky. Když jsi správně nedržel a nepoužíval lžíci, udeřila tě u stolu při večeři a řekla: "Nedělej to!". Dělej a nedělej přichází poprvé od matky. A pak od kněze: "Musíš chodit do kostela. Ne nikam jinam. Budeš-li to dělat, přijdeš do nebe. Jinak půjdeš do pekla. Jako nuzák.." A já říkám: "Odmítni obojí, konání i ne-konání". Alespoň to ochutnej. Už jsi ochutnal konání. Je 6 biliónů lidí, kteří ochutnávají konání. Řekni mi, k čemu je to vše dobré? Nedávno jsme toho viděli výsledek v Gulfském zálivu. Také jsme viděli 3 války. Výsledkem tohoto konání je boj muže s mužem a mnoho zabíjení. Pojďme raději zkusit co lze dokázat nekonáním. V nekonání najdeš lásku, ne ubližování. Ať tato láska vyroste jako za času Buddhy a Ašóky.

Papadží, nyní říkám "Papadží", dávám si tě do otcovské role. Je to trošku neohrabané.

Tento rodič ti říká: "Nesnaž se." Věř tomuto tatínkovi, jedinému jeho slovu. Nebudeš -li mu naslouchat, budeš mít mnoho jiných rodičů po dalších 35 milionů let!

Jsem spisovatelem a shledávám velmi přirozeným psát. Lidé za mnou obykle chodí a ptají se jak mají psát a já jim říkám: "Dělejte to přirozeně. Jen pište jako byste mluvili. Není nic snazšího." Ale oni to nedokáží. Musí vynaložit nějaké úsilí. Papadží, ty jsi se probudil spontánně a zcela přirozeně ve věku 8 let. Jak si můžeš být tak jistý, že to bude stejně snadné i pro ostatní? Strávili jsme 35 miliónů let neúspěšnými pokusy.

Já jsem to musel zkoušet stejně dlouho. Vím to, protože jsem spatřil mnoho ze svých minulých životů. Buddha také řekl, že prožil mnoho, mnoho inkaznací pokoušeje se probudit. Také je znal velmi dobře. Velmi jasně si pamatoval drobnou chybu kterou udělal před 253 inkarnacemi. Také se snažil, zkoušel to. Položil jsi mi přímou otázku. Nevím co způsobilo mé probuzení. Bylo to velmi spontánní. Neměl jsem žádné pozadí, nedělal jsem žádnou meditaci. Nepřečetl jsem jedinou knihu o Osvícení. Žil jsem v Pákistánu, kde tyto knihy nebyly dostupné. Jsou psané převážně sanskritem. Studoval jsem jen perštinu. Přišlo to ke mně, ani nevím jak. Možná si mne to vybralo. Pravda se zjevuje svatému člověku. Neměl jsem žádnou kvalifikaci. Nebyl jsem nijak vzdělán. Bylo mi jen 8 let, byl jsem v druhém ročníku. Co jsem spatřil vidím neustále. Co je to? Co je to? Co je to? Každým okamžikem to více a více miluji.

Celý život mne zajímalo jaké by bylo žít za času Buddhy a sedět u jeho nohou. A nyní, s vámi, cítím že znám odpověď na tuto otázku.

Byl jsi s ním, musel jsi s ním být. Jinak by jsi nepokládal tyto otázky, nikdy by jsi sem nepřišel. Ale co těch 6 miliónů ostatních lidí? Proč nepřijdou na satsang? Tví sousedé, tví rodiče, tvá společnost? Proč jen ty? Byl jsi vybrán, byl jsi k tomu zvolen. Jakmile to víš, víš to v jediném Okamžiku. V tomto Okamžiku si uvědomíš, že se ti nikdy předtím nic nestalo a nikdy v budoucnosti že se nic nestane. V jediném okamžiku sis myslel, že jsi spoutaný. Ve stejném okamžiku poznáš že jsi svobodný. V tom okamžiku probuzení uvidíš, že neexistuje svoboda ani spoutání. Poznáš "Jsem jaký jsem".

Tatínku, může mysl asistovat v hledání svobody?

Ano, může. Mysl je ti nepřítelem i přítelem. Když se upíná na objekty je tvým nepřítelem. Ale když by ráda šla na satsang, je ti prospěšná. Přinese ti svobodu.

To je veliká úleva. Když mluvíme o realizovaní svobody, kdo ji získává?

To toto "kdo?" ji získává. "Kdo" které pokládá otázku je stejným "kdo" které cítí, že je "někdo" spoutaný. Jakmile to víš, poznáš jednotu věcí. "Pohleď na mně, Jeffe", řekne ti, "jsem stejným "já" které tě sem přivedlo!"

Byl to svatý František kdo řekl, "Chceš najít co hledá".

Ano, ano. Když řekneš "kdo?", K-D-O, kde TO nalezneš, řekni mi? Kde? Musíš něco přidat. Jen tak nalezneš odpověď. Kdo jsi? Řekneš-li prostě "Kdo?", kdo se objeví? Jednoduše si řekni "Kdo? Kdo? Kdo?"

Asi začnu za chvíli znít jako sýček. Říkáš, že síla která nás sem přivádí, která nás přivedla na satsang se o nás postará. Co je to za sílu?

Ta síla která tě sem přivedla, ta která mluví tvá slova, která pokládá otázky: je jedna a ta samá. Nyní se stala tázáním. Stejná síla se tázá. A stejná síla ti odpoví "Buď tichý".

[Potřásá hlavou.] Po tobě Papadží, budu moci zpovídat každého. Z určitého pohledu je vše co získáme, od jablka k čisté milosti výsledkem nervových signálů a chemickým procesem. Z pohledu biologie má zázrak vědomí přímou fyzickou příčinu. Jak si můžeme být jisti, že vědomí, uvědomění, pozornost není jen chemickou reakcí a že realizace prázdnoty není jen pouhým "utišením" našich mozkových buněk?

Věda odvedla dobrou práci ve svých výzkumech. Nejsem s ní ve sporu. Žijeme ve dvacátém století a máme veliké štěstí, že můžeme užívat výsledků jejích výzkumů. Nemůžu popřít vědecká tvrzení. Bez nich bys sem z Kalifornie nepřijel za 20 hodin. Takže je třeba je akceptovat. Ale odkud pochází intelekt, který je objevil? Objevy uskutečnila přirozená povaha mozkových buněk. Ale odkud tyto buňky čerpají svou energii, to ještě nikdo nezodpověděl. Doufám, že na to někdo jednou odpoví. Je to prázdnota sama která pohání tyto buňky. Ony pak tělem pošlou signály biliónům a triliónům buněk těla, které rozpohybují myšlenky, paže, smysly, mysl a tak podobně. To je stvoření. Na počátku je prázdnota. Prázdnota pohybuje buňkami a buňky umožňují intelektu a mysli pracovat. Pak, jak je tu jednou mysl, tělo, smysly a objekty vnímání povstanou. Celé to vnímání zaznamenají buňky. Každá buňka ti dá novou inkarnaci. Každá. Protože vše po čem toužíš přejde přímo do buněk a zůstane v nich skryto. Tyto touhy se z buněk ve vhodném momentu vynoří a reinkarnují do nových buněk. Jsou to buňky které se rozmnožily a staly myslí. Tvojí otázkou bylo, jestli není prázdnota jen něčím co se uděje mozku. Ale kdo si je vědomý tohoto chemického dění? Nějaká vyšší síla, síla která je jemnější než buňky si je vědomá toho co se děje buňkám. Je si vědomá. Co je to za sílu?

Je milostí, je to átman. Širší kontext ve kterém existujeme ve všech podobách. Než položím tuto otázku, chci vás i každého v této místnosti Papadží ujistit, že cítím milost vaší přítomnosti. Nesnažím se to popřít, chci tomu jen rozumět a odstranit své pochyby. Takže bych se rád zeptal na "milost". Zdá se mi, že musí vše přesahovat, více než přesahovat. Přesahovat všechno. Ale zároveň mi zní, jako by byla něčím čemu je třeba věřit, něco v co MUSÍM důvěřovat. Je víra v nejvyšší vnitřní Sílu podmínkou svobody? Vyžaduje to co dáváš důvěru?

Slovo "víra" používají zakladatelé náboženství. Když vyslovíš "víra", putuješ zpět k zakladateli řady domněnek. Věřit pak znamená následovat někoho z minulosti. Když vyslovíš "víra", musíš cítit, že se mysl stáčí k minulosti. Uveď mi jediný příklad, ve kterém víra nevede k minulosti.

Pro mne je víra spojena s náboženstvími, mrtvými náboženstvími.

Toto slovo tě vede k představě o minulosti. "Důvěřuj tomu nebo tomuto Bohu, této nebo té soše." Nežádám žádné z dětí zde v místnosti, aby věřili něčemu z minulosti. Takové víře neučím. Učím Poznání. Poznání nemá s vírou nic společného. Víra tě svádí k minulosti, Poznání k přítomnosti. Mezi átmanem a milostí není rozdílu. Když použiješ slovo átman, mysl se neuchytí na žádné osobě, věci či konceptu. Když říkáš "milost", neměl by sis myslet, že přitéká od té či oné bytosti, obrazu nebo věci. Milost je větší než prostor, převyšuje jej, je daleko jemnější, nadřazená i prostoru. Odkud celý prostor přichází? To je: Díky čí milosti slunce svítí? Svit slunce je manifestací milosti. Měsíc za noci, tvrdost kamene, jemnost květiny, tok řeky, pohyb vzduchu a vlny na oceánu. Co pohybuje vzduchem? Ne pohyb sám, ne samotný pohyb vln na hladině oceánu. Mluvím o té nejzazší síle která je zdrojem pohybu, o Ní.

Je to velikým tajemstvím.

Říkej tomu jakkoli. Toto tajemství je nazýváno milostí. Není v nich rozdíl. Je tajemstvím a navždy zůstane tajemstvím. Toto tajemství, toto veliké tajemství je tak posvátné, že mi o něm nic nepovíš. Když tě na to místo vezmu, nebudeš mi o něm moci povědět. Kdyby nebylo tajemstvím, již bys mi o tom jistě pověděl, protože mně znáš. Já tě neshodím. Neřekl jsi mi o tomto Okamžiku, protože jsi nemohl. Je to tak tajné, že zde dva neprojdou. Ani jeden. Tělo, mysl ani smysly ani rozlišující intelekt. Je to To. Snažil jsem se šedesát let, ale toto tajemství jsem nerozluštil. Nikdy jsem nebyl schopen toto tajemství rozluštit. Jsem starý muž. Ty jsi mladý, prosím mluv ke mně. Chci toto tajemství spatřit, chci být tváří v tvář tomuto Tajemství. Chci je políbit, protože jsem podobnou krásu neviděl nikde na planetě. Jsem s někým v lásce, ale Milované jsem nespatřil.

Jak můžu od vás odejít? Jaký zázrak mne sem přivedl?

Zavolal jsi. To je pozvání.

Papadží, doporučuješ nám abychom nečetli knihy o probuzení protože to jen vytváří představy a očekávání o tom, jaké to bude, co přijde. Jaký tedy má smysl mluvit o něm v interview?

Nedoporučuji číst žádné knihy o světcích nebo o učení. Když čteš duchovní knihu, budeš mít pravděpodobně rád nějakou její část. Čteš-li si jí a máš ji rád, uložíš si ji do paměti. Později, když sedíš v meditaci se snažíš osvobodit. Chceš být svobodný a máš koncept o svobodě ze čtení svých knih. Jak medituješ, objeví se tato představa a ty jí prožiješ. A zapomeneš, že prožíváš něco uloženého v paměti. Co dostaneš je minulou zkušeností, ne Osvícením. Skutečná zkušenost není zkušeností pocházející z paměti. Mysl tě při meditaci podvádí. Bude tě vždy podvádět a klamat, tak na ní nezávis. Chce-li mysl něco, neposlouchej jí. Ať si přeje cokoli, nedávej jí to. Paměť je minulostí. Medituješ-li, snažíš se uskutečnit plán uložený v paměti: "Musím se dostat na místo o kterém jsem četl". Tvá příští zkušenost bude naplánovaná a ty ji dostaneš, protože cokoli mysl pomyslí se uskuteční. Pomyslíš-li na sansáru, objeví se stvoření. Je to tvou myšlenkou, tvým přáním. Zdá se to být natolik skutečné, protože této realitě důvěřuješ. Jednou ale jak zakusíš, že Realita je někde jinde, okamžitě odmítneš sansáru. Budeš mít velmi novou, velmi čerstvou zkušenost. Každý moment bude nový. Nebudeš jej prožívat myslí. Pak tu bude ne-mysl a ty budeš kompletní. Tomu a jen tomu se říká poznání. Nepoužiju již více slova zkušenost, protože všechny zkušenosti patří minulosti. Nepůjde o žádnou zkušenost, půjde o zcela přímé setkání. Poprvé TO potkáš. Poznáš to po odmítnutí mysli, po odmítnutí jejích konceptů. Musíš sem přijít nahý. Ze všeho se svlékni. Buď nahý. Svlékni se i z nahoty. Rozumíš? Komnata této Lásky je tak posvátná, že je to jedinou cestou vstoupení. Chceš-li potkat svého Milovaného, vejdi sem. Kdo tě může zastavit? Udělej to nyní. Je to tak snadné. Oblékání zabírá čas, ale svléknutí se je mnohem snazší.

Včera jste vyprávěl příběh o Mistru který byl tak hluboce ponořen v meditaci, že se nestaral ani o svého nemocného syna. Někdo se vás pak zeptal na zodpovědnost. Také vám chci položit tuto otázku: je svoboda rovněž svobodou od odpovědnosti?

Muž který mi tuto otázku položil ke mně potom přišel. Řekl jsem mu, že tento příběh vypráví o světci, jeho ženě a synu. Řekl jsem mu: "Nenáležíš žádnému z těch tří, ani synu, ani ženě, ani manželovi. Je to příběh světce a jeho ženy. Musel by ses stát rovněž světcem nebo jeho ženou, abys pochopil. Nebo alespoň jejich synem." Pak zůstal tichý a řekl že je spokojený. Odpovědnosti tu byly nějaký čas. Tvá mysl a ego říká, "To náleží mně a to jemu". Odsud pramení odpovědnost. Kdo je otcem celého stvoření? Před tvým narozením tu tato sansára, toto stvoření již bylo. Bylo zde milióny let. Kdo se o ně staral po celý ten čas? Zajímal jsi se o své zodpovědnosti, o své povinnosti asi tak 30 let. Za 70 let se již o ně nebudeš starat. Tvé odpovědnosti a povinnosti, tvá zdejší dharma nemůže trvat déle než 100 let. Ale co ty milióny let předtím? Kdo je zodpovědný za bilióny akcí uskutečněných před tvým narozením? Vezmeš-li na sebe zodpovědnost za svou rodinu, za svého syna, svou ženu, svou společnost, svou zemi a všechny ostatní na světě, budeš muset pohnout myslí, tělem a intelektem, není-liž pravda? Ke splnění těchto povinností potřebuješ tři věci: dobré zdraví, což znamená dobré tělo, dobrou mysl, což znamená dobré zájmy a soucit. Odkud ty věci získáš? Kde sebereš energii k pohnutí tělem, abys pomohl druhým fyzicky? Kde načerpáš energii k pohnutí myslí ze soucitu k ostatním? Kde najdeš energii k činění?

Načerpám ji z milosti.

Víš-li, že načerpáš energii z milosti, jak by se mohli věci stát tvou zodpovědností? Tato žárovka svítí, světlo je zde. Může ta lampa říci, "Jsem jasná. Kvůli mně můžeš vidět."? To by byl omyl. Ona neví. Odkud to světlo pochází? Odkud přitéká energie? Byl tu vrchní inženýr, když tu pracoval, zeptal jsem se jej: Co je elektřina? Poškodí-li se dráty kterými elektřina přichází, nic neuvidím." Odpověděl: "Ještě nevíme. Nějak to funguje. Elektřinu generujeme, ale odkud přichází nevíme. Nevíme co je původním zdrojem síly, která protéká dráty." Když je ti 5 let, rodiče se o tebe starají. Když povyrosteš a pocítíš, že se můžeš postarat sám o sebe, opustíš své rodiče a pracuješ sám na sebe. Tví rodiče jsou šťastní, že jsi již nezávislý. Máš-li potíže, můžeš se na ně vždy obrátit o pomoc a poučení, a vždy jsi vítán. Proč ti to říkám? Je zde energie, milost, která tě vede (chrání) a stará se o tebe. Můžeš se na ní kdykoli obrátit. Tento reservoár je zdrojem vší energie. Je zdrojem jak elektřiny tak i tvé energie. Nezapomeň, že všechna tvá energie, energie skrze kterou pracuješ pramení v átmanu, v milosti. Když se do toho zdroje ponoříš, budeš mít o 200% více energie než nyní. Vrať se domů a uvidíš. Když dovolíš této energii vést tvůj život, pochopíš: "Toto přichází z milosti. Je štěstím že ji vidím pracovat. Skrze ní mi byla dána příležitost starat se o své děti, o ženu, naše vztahy, mou společnost a zemi." Když funguješ z tohoto místa, budeš mít nový život. Mnoho lidí kteří odsud odešli mi psalo: "Odkud tato energie přichází? Byli jsme zaneprázdnění, ale nyní máme další práci a nemůžeme se unavit. Cítíme se nyní velmi mladí. Je to jako by nám bylo o 30 let méně než když jsme přišli do Lucknow."

To by mně bylo 8. Správný čas k probuzení!

Ano, ano. Jinak bys byl příliš starý. Je třeba to udělat v dětství nebo mládí. Ve stáří je mnoho zodpovědností. Děti tě zlobí, společnost rozrušuje, nemoci vyčerpávají. Samo tělo je nemocí. Je plné komplikací. Když jsi starý, tvá mysl se upne k potížím. Nebude možné se koncentrovat. Budou tu mentální poruchy, fyzické potíže, vztahy — tolik věcí. Tak to musíš udělat brzy, v dětství. Dětství je nejlepší, ale mládí je také dobré. Někteří staří lidé za mnou také přichází. Již budou v pořádku.

Včera přišla nějaká žena aby tě viděla. Byla o něco starší než já a zdálo se že měla s tebou krásné setkání. Když jsem ji uviděl, bylo mi velmi dobře, protože jsem si pomyslel: "Ještě mám čas."

Proč čas. K čemu? Zde na čas zapomeň. Proč se trápit časem? Čas je minulostí. Až odsud odejdeš, zapomeň na čas. Čas nepotřebuješ. To už se tu stalo. Muž ve věku asi 50 let sem přijel z L.A., protože nechtěl aby tu jeho syn stále byl. Byl to bohatý muž a chtěl si vzít svého syna zpět a nechat jej pracovat ve svém obchodě. Přivezl si stovky otázek a chtěl se mnou bojovat. Chtěl vědět, proč jsem mu ukradl syna. Měli tři pokoje v Clarks hotelu, kde strávili noc předtím než za mnou přišli. Příštího rána mně jej jeho syn představil. Posadil se přede mnou na zem v mém domě. Otec řekl: "Přišel jsi ke mně včera v noci. Sedl jste si na okraj mé postele v Clarks hotelu a zodpověděl všechny mé otázky. Již nemám nač se ptát." Měl na zápěstí hodinky a ty položil přede mně se slovy: "Již je nepotřebuji." Zůstal tu 20 dnů. Viděli jste někdy američana bez hodinek? I když jdou spát, mají je pod polštářem. I když se jdou koupat. Jsou tak opatrní, důslední, i v koupelně. Když odcházel, řekl jsem mu: "Kolik je hodin? Když nebudete mít hodinky, budete se muset ptát druhých." A on odpověděl: "Ne, je to stejné. Vstávání i spaní — nyní je vše stejné. Zapomněl jsem na čas. Už je nepotřebuji." Řekl jsem, "Ne, vezměte si mé" a upevnil jsem mu je na zápěstí. Když máte čas, mysl a všechny ty starosti, musíte se o ně starat sami. Ale když znáte krásu ne-mysli a ne-času, kdo se o vás stará? Necháte-li vše na nejvyšší síle, stará se o vás velice dobře.

Papadží, téměř všichni z nás jsou zaopatření lidé ze svobodných zemí. Navštívit vás v Lucknow je privilegiem, které si můžeme dovolit. Pro mnoho lidí ale svoboda znamená osvobození se z politického útlaku, uvěznění nebo sociálního postavení. Je vnější spoutání na překážku vnitřní svobodě, a je-li, vidíte smysl politického angažování se ve světě?

Vnější okolnosti nejsou na překážku. Překáží ego. Překážky jsou stvořené egem. "To musím udělat, to dělat nesmím.": tato idea, že něco děláte je překážkou. Když konáte bez toho že jste konatelem, nejsou zde žádné překážky. To svrchovaná síla skrz vás pracuje. Povede vás, když se okolnosti objeví.

Strávil jsem nějaká čas prací pro lidská práva. Lidé v jiných zemích, jako Barmě nebo Tibetu byly strašně potlačeni. Jsou zabíjeni nebo zraňováni lidmi, kteří jim vládnou. Říkáte, že samo tělo je nemocí a že někdy, ve stáří, je sužuje velká bolest která činí probuzení téměř nemožným. Jsou místa, kde vás mohou zabít jen pro to, že jdete na satsang. Někde jsou setkání jako toto trestána. Na těchto místech vás vládní agenti zastřelí když se pokusíte o satsang. Tyto vnější okolnosti přece jsou překážkou. A jsou-li, způsobují potřebu postavit se agresorům. Sám jste to udělal, ve dvacátých letech, jestli váš životopis nelže. Jak se tomuto jednání postavit?

Svět se ubírá do katastrofy. Směřuje ke zničení lidské rasy. Atomové a chemické zbraně nás tam dovedou. To není cesta kterou jít. Pojďme zkusit namísto toho lásku a soucit se všemi živými bytostmi. Zde, na satsangu to zkoušíme. Rozšiřujeme poselství míru a lásky. Doufám že se toto poselství rozšíří. Všichni kdo tu jsou jsou zástupci svých zemí. Předají poselství lásky svým rodičům a lidem ve své zemi. Oheň se rozšíří. Jednoho dne uvidíte výsledky. Vrátíte se domů. Budete mluvit k přátelům, známým a oni poznají o co jde. Uvidíte velkou změnu. Jsem si tím jistý. Tyto časy nadchází. Musíme se poučit z lekcí které přineslo ničení. Ještě jsme nazapomněli na Hirošimu v Japonsku. Lidé tam stále trpí. Nemůžeme zapomenout. Musíme přijmout lekci a rozšířit poselství lásky jako za času Ašóky, kdy všude vládl mír. Nebyly tehdy žádné války. Poslal svého vlastního syna a dceru na Srí Lanku, do Číny a východních zemí. To je jak se zpráva šířila. Tuto zprávu míru napsal jeden muž sedící pod stromem probuzení. Plamen lásky je velmi mocný. Jednou jak zahoří, začne požár který nelze zastavit, ani chemickými zbraněmi. Prostě jen meditujte v osamění. To můžete dělat kdekoli, i u sebe doma. A uvidíte výsledky. Buďte tiše a posílejte poselství míru: "Ať je mír a láska na celém světě", "ať žijí všechny bytosti šťastně a v míru". Tato vlna se rozšíří.

Doufejme.

Ne doufejme. Doufání nevěřím. To náleží budoucnosti. Věřme nejvyšší síle. O celý tento svět se postará. Může přiněst okamžitou změnu. Modlete se k nejvyšší síle: "Prosím pomož nám být v míru se všemi bytostmi. Prosím, uč nás." Je snadné učit ostatní, dávat ponaučení. Pomožte nejdřív sami sobě. Najděte pro sebe co je mír. Nezatěžujte se pomáháním ostatním dokud jste sami nepoznali co mír je.

Co jste se naučil za léta kdy tady učíte?

Nejsem učitelem. Kdo ti řekl že učím? Učitelé učí jen (z) minulosti. Učitelem je ten, kdo říká ať se dělá to a ono a když to dělat nebudete, přijdete do pekla. To je učitel. Neučím, nejsem kazatelem.

Změním svojí otázku: Čemu jste se naučil z sezení zde na satsangu během těch let?

Lásce, lásce, jen lásce. Miluji je [dělá gesto na ostatní].

Proč je, Papá, copak mně nemilujete?

Tebe do toho nezahrnuji, protože jsi Milovaným. Je miluji, ale ty jsi mým Milovaným. Co to znamená? Protože jsi mým Milovaným, sedíš naproti mně. [dále Papadží vysvětluje co se děje na satsangu, jak absorbuje lidi a dává jim "sedadlo" ve svém srdci, jako milenec když uvolňuje místo Milované-mu ve svém srdci.] Všichni jste v mém srdci.

Děkuji, Papadží.

Děkuji že jste přišli. Z celého srdce vám děkuji a děkuji i za mé děti. Jsem šťastný z vašich otázek. Všichni jsme jimi získali. Vibrace tohoto satsangu není uzavřena v této místnosti. Již byla doručena celému světu. Uvidíte.

Papadží, máš velmi široké vlny. Jakékoli ryby signál zachytí.

Bez ryb a signálů! Nepotřebujeme žádné signály. K signalizování jsou třeba dva — jeden posílající a druhý co přijímá.

Samozřejmě. Kdy se konečně poučím?

[Ticho.] [Směje se.]

Právě mi odpovídáte. Ptal jste se tolika otázkami. A já vám položil jedinou, a toto je odpovědí. Zde je signál bez signalizování. Překrásné. Co je to? Můžeš mi to povědět? Je po interview. Co je to?

[Ticho.]

Co je to? Co se to uvnitř děje? Co je to za krásu? Cítíš ji. Všechny buňky ji užívají. Už to vidíš? Pijí nektar. [Zvedá papír s otázkami.] To si vezmu sebou.

K mému překvapení, Papadží, jsi je všechny zodpověděl. Myslel jsem že nějaké budou záludné, ale ty jsi měl na všechny odpověď.

Témata tohoto článku: kdo jsem já?, Papadží

Tisk


Přidejte komentář k článku: