Hřích a vina - Raméš Balsekar
Základním problémem při snaze vysvětlit, ilustrovat nebo uvést příměr k metafyzickému principu je, že každé takové zpodobení musí být na relativní úrovni, a tudíž nemůže vysvětlovat absolutní hledisko.
Přirozenost projeveného světa
Vědomí v klidu si není vědomo své existence do té doby, než objeví přirozený, ale náhlý pohyb z vědomí samotného. Tento pohyb je znám ve védické literatuře pod různými jmény, jako třeba Ómkar (prvotní zvuk) a v moderní astronomii jako „Velký třesk"! Spontánní objevení se tohoto pohybu je pocit existence, pocit Přítomnosti - JÁ JSEM -, s nímž se samovolně, paralelně a souběžně objevuje projevený svět. Aby k tomu mohlo dojít, je třeba určitých podmínek, bez kterých by takový projev nebyl možný - vytvoření dvojice konceptů „prostoru" a „času".
Pokud se na tento projev díváme objektivně, není žádný rozdíl mezi živými a neživými objekty. Ze subjektivního hlediska nám, cítícím bytostem, umožňuje vnímat projev citlivost. Vnímavost je jeden z aspektů Vědomí - prvotní energie - ale nemá co dělat se vznikem zdánlivého projevu. I když citlivost umožňuje lidským bytostem vnímat jiné objekty a intelekt, další aspekt Vědomí, jim umožňuje rozlišovat, tak není rozdíl mezi lidskou bytostí a jakýmkoliv jiným jevem vytvořeným ze stejných pěti elementů. Je to objekt, druh objektu. Vnímavost přináší ztotožnění s tělem jako s individuální entitou stejně zvířeti jako člověku. To je ego. Zásadní rozdíl mezi egem zvířete a egem člověka je ten, že ego člověka je prostoupeno pocitem osobního konatelství. To, co vytváří Zdroj skrze lidský organismus (komplex tělo-mysl), je nahlíženo člověkem jako jeho/její konání. Tento pocit osobního konatelství způsobuje, že je člověk pyšný na svůj úspěch, je zklamán z neúspěchu, prožívá hřích a nese vinu za některé činy, které se staly skrze jeho vlastní tělo. A co více, ten stejný pocit osobního konatelství přináší nenávist, žárlivost a nevraživost, které jsou vyprovokovány činy, jež se staly skrze „ostatní" osoby. Zatížení mysli touto zásobou pýchy, viny, zklamání, nenávisti, žárlivosti a závisti způsobuje, že se jedinec cítí v zajetí individuality.
S konečným pochopením, které znamená úplné vyhlazení zátěže hříchu, viny a nenávisti způsobené pocitem osobního konatelství, se ego dále účastní života, trpí bolestí a zármutkem podle boží vůle a nikoliv konáním jakékoliv jiné osoby. Konečné pochopení znamená, že vše, co se děje, je božským děním a není činěno jakoukoliv individualitou. Toto konečné pochopení, které je známo jako seberealizace nebo osvícení, znamená účastnit se života a zároveň být ukotven v míru, který vznikne odstraněním zátěže způsobené pýchou, vinou, nenávistí a žárlivostí nebo závistí.
Před časem jsem sledoval v televizi kanál National Geographic. Na obrazovce se objevila droboučká rybka, která plavala ve vodě. Najednou k ní zezadu připlula velká ryba, snad padesátkrát větší, a malou rybku spolkla. Pomyslel jsem si: to je význam života - život se objevuje a život končí. Nikdo by si neměl dělat starosti s hříchem a vinou, minulostí a budoucností. Žádné výčitky kvůli minulosti, žádné očekávání v budoucnosti. To je zakoušení radosti nirvány společně s účastí na utrpení samsáry. Cokoliv se děje, je boží vůle.
Objednat můžete teď přes internet na http://www.kosmas.cz/knihy/138172/hrich-a-vina/
Témata tohoto článku: knihy, Raméš Balsekar
