Pokračování rozhovoru Lodewyka s Davidem Reinersem:

David: Znáš smysl života?

Lodewyk: Smyslem života je život, život sám.

David: Jaký je život?

Lodewyk: Nemůžeš se ptát, jaký je život. Protože život-je-jaký-je. A tak dlouho, dokud nebudeš zakotvený v Bytí, budeš život po většinu doby odmítat, protože tebou nemůže proudit.

David: Život je tady pořád - minulost a budoucnost neexistují.

Lodewyk: Krásně to popsal Eckhart Tolle: „V minulosti se nestalo nic; stalo se to v teď. V budoucnosti se nebude dít nic; stane se to v teď. Existuje jen Skutečnost a ta může proběhnout jedině v teď, v současném okamžiku. Tak dlouho, dokud se - coby Vědomí - ztotožňujeme se svými myšlenkami a city, vytváříme čas a překrýváme skutečnost současných okamžiků minulostí a budoucností jen proto, že se bojíme ztratit toto mylné chápání sebe sama coby kontrolního mechanismu - jen proto, že se bojíme být tím, co tušíme

David: Takže základem ega je vždycky strach?

Lodewyk: Ano, proč ne? Podívej se, tam, kde není žádný odpor, kde není strach, není ani ego. Je tu jen naprosté přijetí. Tento druh přijetí je láska. Člověk řekne „ano" tomu, co je, aniž by se spojoval s něčím minulým. Vynoří-li se v současném okamžiku i jen ta nejmenší stopa nepoddajnosti vůči tomu, co-je-jaké-to-je, Vědomí samo sebe omezí sebeztotožněním s myšlenkami. To vede k pocitu oddělenosti a k vytvoření nepravého autonomního jedince, nazývaného „ten, kdo myslí". Teď jsou tu dva: ty - a Ty Sám.

David: Podle mé zkušenosti je vztah lásky velkou výzvou pro ego. Při něm se docela zjevně vyskytuje velká spousta minulosti a představ do budoucnosti.

Lodewyk: Výzvou v každém vztahu, který člověk prožívá - nejen v romantickém vztahu lásky - je být plně v současném okamžiku. Vůbec nejtěžší to je, dokud je tu sebeztotožnění, dokud zaměňujeme život s životními okolnostmi. Když předpokládáš, že tvá milovaná tě udělá natrvalo šťastným, čeká tě série rozčarování. Pokud ale dokážeš obecně používat vztahy jako součást duchovní cesty, jako cestu ke svému pravému Já, pak každý vztah a především romantický láskyplný vztah může být skvělou příležitostí k nabývání vnitřní pozornosti.

David: Kladeš ve svých satsanzích velký důraz na téma vztahů?

Lodewyk: Jakmile jednou začneš vidět jasně, zpozoruješ, že všechno v životě jsou vztahy. V okamžiku, kdy se už k ničemu nevztahuješ, jsi mrtvý. Člověk se téměř neustále k něčemu vztahuje. Ať už se jedná o vztah k jiným lidem, k jejich citům a myšlenkám, nebo k věcem. To označujeme jako život.

David: Máš nějaký vztah, nebo žiješ jako mnich?

Lodewyk: Momentálně nemám žádný intimní vztah s ženou a nežiju ani jako mnich, ačkoliv už uplynul delší čas od doby, kdy došlo k sexu. Vlastně neexistuje nic, s čím bych mohl přestat nebo o co bych mohl usilovat. Vůči všemu, co se děje, všemu, se objeví a probíhá, jsem plně otevřený a vstřícný.

David: Líbí se mi na tobě, že toho hodně říkáš o svém životě.

Lodewyk: Je vůbec něco, o čem bych kromě toho mohl mluvit? Způsob, jakým žiju, je způsob mého bytí. A jaký jsem, tak žiju. Život se projevuje sám.

David: Mnozí jiní Mistři vyzařují především stav mimo dění a mluví jen o No-mind.

Lodewyk: Život je dokonalý, každý učitel má žáky, které mít má, a každý žák má učitele, kterého mít má.

David: Existuje něco takového jako osvícený vztah?

Lodewyk: Nic takového jako osvícený vztah neexistuje. Nicméně existuje vztah, který tě tam může přivést. Je to vztah lásky mezi pravým učitelem a jeho žákem. Tento vztah na úrovni vnější osvícené formy stále ještě z hlediska žáka spočívá v tom, co žák chce a co potřebuje. Na vyšší rovině tryská z vlastního nejvnitřnějšího Bytí silná naléhavá potřeba probudit se. Ze stanoviska žáka tento vztah spočívá v bezpodmínečné lásce. Když se stane, že žák opustí učitele, toho se to v podstatě nijak nedotkne. Žák ví jen to, že musí být s učitelem, aniž chápe, proč. Miluje učitele způsobem, jakým předtím nikdy nikoho nemiloval. A právě tato láska bude pomalu, pomaličku likvidovat jeho mylné sebepojetí. Kdykoliv se v žákově hlavě objeví nějaké pochybnosti, Guruova láska k žákovi společně s žákovou láskou ke Guruovi ho přivede nazpět do srdce. A může to tak jít dlouho...až si žák jednoho dne uvědomí, že mezi srdcem učitele a jeho vlastním srdcem neexistuje žádná oddělenost a že Zdroj lásky se nachází v něm samém. Pak může jít a možná založí svou vlastní „rodinu".

David: Mistrova láska mnohdy není právě laskavá a nevzbuzuje žádné dobré pocity, že?

Lodewyk: Pro koho to není dobrý pocit?

David: Pro ego.

Lodewyk: Přesně. Ale bhaktický žák získá na druhé straně i mnoho dobrých pocitů (smích).

David: Můžu něco udělat, aby touha navrátit se Domů zesílila?

Lodewyk: Ne. Jakmile se o to začneš pokoušet, jsi zase zpátky ve starých egoistických kolejích.

David: Dnes jsi při satsangu řekl, že když chceš, tak jen myslíš. Co to znamená? Zahrnuje to kontrolu? Kdo rozhoduje o myšlení a ne-myšlení?

Lodewyk: Znamená to, že když se rozhodnu, použiji rozum, místo aby rozum používal mě, kdykoliv se mu zachce. Znamená to konec nutkavého myšlení. Když má kontrolu egoistický rozum a ovládá tě, může dojít k těžkým poruchám. Podívej se ještě jednou na dnešní svět. Ještě nikdy nebylo zabito tolik lidí jako v minulém století. Používat rozum podle vlastního rozhodování dokáže jen ten, kdo je skutečně zakotvený ve vlastním Bytí. Pak je rozum potichu, pokud ho člověk nepotřebuje. Je přirozené, že myšlení je někdy nezbytné, to je ale v pořádku, protože jsi to TY, kdo dá k myšlení popud a kdo ho ukončí. Na myšlení není nic zvráceného, ale nedobrovolné myšlení je nemocné myšlení. Začne to obvykle tím, že ego má pocit ohrožení. Potom zareaguje. Musí se vzchopit a bránit. A hrůza se stává skutečností.

David: Všiml jsem si, že mnozí z těch, kdo přicházejí na satsang, něco chtějí. Většinou se chtějí cítit líp. Nemají žádný zvláštní zájem o pravdu. Jak se k tomu stavíš?

Lodewyk: Je to špatně?

David: Mnozí Mistři si stěžují, že hledající to nemyslí dostatečně vážně.

Lodewyk: Pravé učení se nezakládá na dosahování výsledků v budoucnosti.

David: To nás přivádí k jiné otázce, týkající se významu slova „srdce". Záležitost, v níž bývá právě tak málo rozumu, nakolik jsme srdcem, staví mnoho Mistrů velmi vysoko. Můžeš to vysvětlit?

Lodewyk: V těle se nachází centrum cítění, známé jako srdce. Společně s intelektuálním centrem v hlavě se označuje jako mysl. V oblasti tvarů se domníváme, že jsme psychosomatickým organismem. Na hlubší rovině jsme ve skutečnosti něčím daleko větším. Než může přijít jakákoliv duchovní proměna, musí se toto centrum cítění - toto tak zvané srdce - otevřít. Při jeho otevírání ti asi nejprve začnou v srdci vyvstávat zbytky starých bolestných vzpomínek a zauzlení. Co je ale mnohem důležitější, budeš umět prožívat lásku. Toto pociťování lásky vyústí v opětovné spojení s tvým nejvnitřnějším pravým Já, které cítíš ve středu svého těla.

David: Někteří Mistři popisují stav No-mind jako stav, v němž neexistuje žádný střed. Domnívám se, že když jsi zdůraznil, že má svůj střed v těle, v srdci, necharakterizoval jsi ho správně, což bychom přece měli.

Lodewyk: Stav No-mind nemá žádný střed. V tomto stavu neexistuje žádný pozorovatel. Vědomí je tu svobodné a neidentifikuje se s tvary. Aby ses ty coby Vědomí přestal identifikovat s myšlenkami, s tvary, musíš svou pozornost přenést z hlavy (mentálního centra) do těla. Při tomto postupu je možné použít centrování do těla jako kotvu a odolávat tak všem mentálním náporům, nebýt jimi přemožen.

David: Mnoho Němců má - právě tak jako já - obdobné potíže, pokud jde o pocit bezpečí. Ptám se, kde bych mohl najít skutečné bezpečí. Existuje taková možnost?

Lodewyk: Proč se iluzorní já - ego - neustále snaží dosáhnout bezpečí? Protože hluboko uvnitř se cítí nejisté. Kde není žádná nejistota, nevzniká ani potřeba zajistit si bezpečí. Ego jako takové nemá žádnou vnitřní platnost. Je to klamná samozřejmost, fantom, který se musí ztotožňovat s vnější jevovou formou, aby mohl vůbec existovat. Jak by se tedy mohlo někdy cítit bezpečně? Neustále závisí na vnějším fantomu.

David: Existuje někde skutečné bezpečí?

Lodewyk: V hlubinách tvé bytosti. A tato podoba bezpečí nemá žádný opačný pól. Tam JSI. Když vlna odhalí, že JE oceánem, přináší to bezpečí?

David: Otázka bezpečí tu vůbec nevyvstane.

Lodewyk: Přesně. Tento problém je naprosto irelevantní. Bezpečí hledá pouze něco, co je autonomní a co existuje samostatně. Od okamžiku, kdy se coby Vědomí znovu sám upevníš v Jsoucnu, neexistuje žádná oddělenost. Pak jsi Jedno.

David: Jak došlo k tvému Probuzení - a kdy?

Lodewyk: Pohledem mého Gurua. Stalo se to někdy v roce 1995.

David: Stalo se to v určitém okamžiku? Něco jako konečná realizace?

Lodewyk: Právě tak - a vůbec ne. Nic nemá žádný konec, jen pro rozumové chápání mají věci svůj konec; jak by ostatně mohlo být vůbec možné mít je pod dohledem?

Takže než se můj Guru rozhodl předat mi své tajné a posvátné vědění, nejprve se na mě důkladně podíval. Zasáhlo mě to, pak se stalo několik neobvyklých věcí, a asi po roce došel k přesvědčení, že tento žák je zralý pro cestu Domů. V tom roce jsem měl dvě podivuhodná satori (duchovní zkušenosti), o nichž jsem mu přirozeně hned pověděl. Vzpomínám si, jak jednou, když jsem ležel na zádech u Gangy a jako každý den jsem se slunil, se prostor za mou hrudní kostí úplně otevřel a já se nemohl jeden a půl hodiny pohnout - a taky jsem o to ani v nejmenším nestál! Je velmi nesnadné tu zkušenost popsat - ale POZOROVAL JSEM VŠECHNO! Bylo to absolutně magické. Po té zkušenosti jsem byl tak rozechvělý, že jsem skočil na svůj skútr, odfrčel k ášramu a vzbudil Maharadže, abych mu mohl vyprávět, co se stalo. Když jsem skončil, podíval se na mě svýma krásnýma hnědýma očima a řekl: „To je to nejvyšší". Byl jsem v sedmém nebi!

Jednoho dne v roce 1995 se během satsangu na verandě u Maharadže stalo něco mimořádného. Maharadž mluvil k přítomným na satsangu, tentokrát o mně. Řekl něco jako „Všimli jste si, jak především Lodewyk se mi většinu doby dívá do očí, jako by něco hledal?" Potom, co to řekl, se mi přirozeně nejprve zadíval do očí. Přesně tohle chtěl. Následující noc jsem měl obrovskou zkušenost Probuzení, kterou mohu popsat jen jako sérii orgasmických zkušeností. Najednou jsem dosáhl jistého bodu, kdy jsem věděl, že to musí skončit. Bylo mi zřejmé, že se stalo něco, co směřuje ven, daleko za fyzické síly tohoto tvaru. Klekl jsem si a modlil se k Maharadžovi o pomoc A bylo to vyslyšeno. V tom okamžiku začala hluboká duchovní proměna. Věděl jsem, že ten proces bude probíhat dál do hlavy, znovu k pěti elementům, a že se osobností spoutané Vědomí navrací zpátky ke svému Zdroji. To není omezeno žádnými hranicemi...

------------------------------

Lodewyka je možné vidět na ukázkách videa na http://www.youtube.com/watch?v=tmQljR4H7Bw a na http://video.yahoo.com/video/play?vid=273154 ; má také svou webovou stránku na http://www.lodewyk.org/

Tento text přeložila a poslala paní Lída M. a mám tu od ní ještě jeden překlad Lodewyka, který také zveřejním. Děkuji!

Témata tohoto článku: Lodewyk

Tisk

• Tweet