Rozhovor s Davidem Reinersem

David Reiners: Říká se o tobě, že jsi člověkem srdce. Co to znamená?

Lodewyk: To znamená, že srdce se mi stalo branou k duchovní transformaci a děje se to prostřednictvím hlavy. Můj Guru patřil ke specifickému směru, k linii bhakti, a bhakti znamená božskou Lásku.

David: Je u této původní linie nutné, aby žák byl oddaný Guruovi?

Lodewyk: K probuzení je to naprosto nutné. V případě cesty bhakti, cesty srdce, není mokša (spasení, vysvobození) možná bez oddanosti Guruovi. A právě o to jde: ego se úplně odevzdá vyšší Síle, větší, než je ono samo, a Guru je projevenou formou této vyšší Síly. Na té nejhlubší rovině je to přirozeně Vědomí, ale na rovině vnějších tvarů je to Guru, duchovní učitel.

David: Co to znamená plně se Guruovi odevzdat? Znamená to myslet si a dělat jen to, co Guru říká? Že jakýkoliv druh kritického a nezávislého myšlení má za následek odpojení? Neotevírá to dveře všem možným druhům zneužití? A konečně, jak můžeme předem vědět, jestli to skutečně je pravý Guru?

Lodewyk: Poctivé sebeodevzdání je prvním krokem na cestě k úplnější podobě odevzdanosti: k Sebeuskutečnění. Je to začátek cesty Lásky. Guru rozžehne v srdci neutuchající plamen touhy a jeho povinností je udržovat ho živý tak dlouho, až se srdce promění v popel. A tak jedině srdce, které bylo plamenem stráveno, je schopné Lásky. Jen srdce, které přestalo existovat, může znovu povstat z popela a začít pulzovat v rytmu nového života. Než se můžeš znovu zrodit, musíš zemřít ...

Pravá a skutečná oddanost nemá nic společného se slepou vírou a s odložením všeho kritického myšlení a nezávislého uvažování. Docela naopak! Během těch čtyř let, která jsem strávil v láskyplné přítomnosti svého Gurua, jsem byl stále vědomý. Zjišťoval jsem, že běžná (bezděčná) část mě samého, obavy a odpor, se často vůbec neobjevovaly. Vypadalo to, jako kdyby můj vestavěný kontrolní systém už nefungovat, všechno jsem říkal a dělal celým srdcem. Když jsem měl jiný názor než můj učitel, což se pravidelně stávalo, řekl jsem mu to bez jakýchkoliv zábran, často k pohoršení jeho indických přívrženců. Prvně v životě jsem také nedokázal ničemu uvěřit - dokonce ani tomu, co říkal můj učitel - dokud jsem tomu nepřišel na kloub, dokud jsem si to sám neověřil. Kritické a nezávislé myšlení nebylo ani v nejmenším vyloučeno, zapojovalo se častěji než kdykoliv dřív!

Jednoho dne jsme například seděli s Maharadžem na verandě před jeho pokojem. Byl jsem tam jediný Evropan. Maharadž na mě náhle pohlédl a řekl: „Sex je špatný." Podíval jsem mu do očí a odpověděl naprosto bezprostředně: „Ne, Maharadži, to není pravda." V jeho očích se objevil jistý chlad. Mlčel a napříště se už nikdy v mé přítomnosti o tomto tématu nezmínil. Jeho indičtí žáci byli mou odpovědí naprosto šokováni a distancovali se ode mě, jako kdybych měl mor...

Docela zřejmě není možné stanovit určitá kritéria, kterým by měl pravý učitel odpovídat, abychom mu mohli dát nálepku „pravý". Ten, kdo všechno předem ví a definitivně konstatuje, tím jen blokuje spojení s jedinou pravdou a s autentickým učitelem: s nejvnitřnější Podstatou své bytosti.

David: Obvykle jde v satsangu o to, aby člověk rozpoznal a uviděl svou vlastní pravou Podstatu, aby rozpoznal, že „já" je iluze. Jak to jde s tím dohromady?

Lodewyk: Člověk se na to může podívat následovně: existují dva zásadní přístupy k duchovní transformaci: jeden hlavou (džňána), druhý srdcem (bhakti). Během společenství s učitelem při satsangu může člověk dostat určitou předchuť, může zažít zkušenost „No-mind" stavu (stavu bez mysli). Ale přebývat v tomto společenství a sjednocovat se se svou své vlastní pravou přirozeností, to je něco úplně jiného (smích).

David: Může vědění spočívat v cestě?

Lodewyk: Otázkou není, jestli vědění může spočívat v cestě. Vědění JE cestou. Ego je fantom, který povstal pouze z nastřádané minulé zkušenosti. Z té odvozuje svou klamnou identitu. To je základ mentálně vytvořeného iluzorního já. K pozorování může dojít, jen když je tento výtvor alespoň chvíli potichu. Skutečnost lze poznat jen v intervalu mezi dvěma myšlenkami. Vnímání Skutečnosti znamená narůstání pravdy, kterou člověk už trvale vyciťuje, a když poznává, že je to pravda. Tento druh chápání přichází z oblasti „za". Přichází z roviny Bytí. Nejde tu o žádný hlas někde vzadu v týle, je to tiché pochopení. Vědění a zkušenosti, které se nahromadí během velkých satori a hlubokých duchovních zážitků, se samy mohou stát překážkou, protože když se jich zmocní ego a vnímá je jako svůj vlastní výtvor, živoucí pravdu překryje jeho snaha znovu obnovit minulé duchovní zkušenosti.

David: Je to pak pouhá vzpomínka.

Lodewyk: Přesně tak. Na tak zvané duchovní cestě se to může stát překážkou. Měl jsem to štěstí, že mě vedl pravý duchovní učitel. Když se objevila satori, člověk tím mohl dostat novou energii, jako na příklad možnost něčemu porozumět, jasně uvidět emoce. Rozvinout léčivou sílu a jasnovidnost - ale skutečný Mistr ti vezme i to. Na této „cestě srdce" musí Mistr odstraňovat tvé ego a bude ho likvidovat mnohokrát, jelikož ty coby notně ztotožněné Vědomí jsi v hlubokém spánku a nemůžeš proto nic vidět. Mít čisté a jasné zrcadlo v podobě osvíceného Mistra je vyslovená smůla pro ego a velké štěstí pro tebe. Jen absolutně čisté zrcadlo dokáže odrážet situace světla i temnoty, jakmile vstoupí do projevu. Osvícený učitel je zrcadlo, zatím co on či ona rozšiřuje temnotu. Kdyby ses snad po sebevzdání nějakému Mistrovi znovu ztotožnil s temnotou (ego), učitel ve své moudrosti zareaguje, aby tě z tvého neuvědomovaného zastření vědomí zase dostal ven (smích). To je úkol učitelů a tak tento božský milostný příběh funguje.

David: Může ego zničit samo sebe?

Lodewyk: Jak by to mělo udělat? Ego je přelud a přelud nemůže zničit sám sebe prostě proto, že není reálný.

David: Jak je důležité být v kontaktu se svým tělem?

Lodewyk: To je úplně zbytečná otázka, protože jakmile jednou dojde ke skutečné odevzdanosti osvícenému Mistrovi, pak všechno další se děje samo od sebe. Je tu jen tento úžasný vztah mezi Mistrem a žákem. Právě toto spojení srdcem očišťuje ego automaticky a vede zpět k čirému Vědomí.

David: Je nutné zanechat všeho rozhodování, než může dojít k odevzdanosti?

Lodewyk: Principiálně existují dva druhy odevzdanosti. Jedna je opravdová a nanejvýš vzácná, ta druhá je neupřímná a velmi běžná. Ta neupřímná je vždycky motivována a řízena rozumem. Rozum chce něco zcela určitého a je ochoten za to něčím zaplatit. Je to obchod. Z duchovního pohledu chce osvícení (tj. konec všeho utrpení) a je odhodlaný udělat pro to všechno, co Mistr stále říká. Řečeno psychologicky: ustoupím, odevzdám se Mistrovi a on vezme to mé na sebe. Výsledek: zmatenost a manipulace. Skutečná odevzdanost nenastane díky pochopení, ale navzdory pochopení. V tomto případě stačí samotná odevzdanost. Jako opak egoistického rozumového přístupu odpovídá nejhlubší touze v samotném jádru všech bytostí, touze obrátit se směrem k domovu. Výsledek: extáze a blaženost.

David: Na svých satsanzích často zdůrazňuješ, že je důležité vědět, co člověk chce.

Lodewyk: Je důležité, aby člověk chápal, aby věděl, co chce. Jinak tu nebude později žádné „já", které by mohlo být zničeno, a žádná spoutanost, která by se měla rozpustit. Ego musí nejprve vyrůst. Můžu vyprávět o sobě? Když jsem se setkal se svým Mistrem (do této doby ještě nebyl mým Mistrem), bylo moje ego pořádně veliké a silné. To první, co řekl směrem ke mně - potom, co vyložil důležitost pojmu ego a ukázal na mě - bylo: „Ty, hodně veliké ego!" Zranil mě pořádně, měl jsem pocit, že je tomu naopak. Ale nebylo tomu naopak. Je dobře, že tohle ego bylo tak velké, jako balon před prasknutím. Při sebemenším nárazu vybuchne. To se pak také stalo. Naplň vzdušný balon jen do poloviny a zkus do něj píchnout; není to vůbec jednoduché.

Kromě toho je velmi hojivé být v přítomnosti Probuzeného. Možná to nepovede bezprostředně k tomu, co hledající chápe jako plné, přímé a všeobjímající osvícení, ale být s takovým polem Energie je velmi mocná zkušenost: zrcadlí Bytí, tvou pravou vnitřní Podstatu. A přesně tomu říkám nasycení. Můj Mistr nebyl příliš vzdělaný, ale být v jeho Buddhovském poli byla neobyčejně silná zkušenost. Bylo to magické a během těch čtyř let, která jsem s ním strávil, se událo mnoho nevysvětlitelných a podivuhodných věcí.

David: Slyšel jsem, jak jsi řekl, že tou nejlepší terapií je úspěch.

Lodewyk: Ano. Úspěch je tou nejlepší terapií pro nerozvinuté, malé ego.

David: Jde o uzdravování i na satsangu?

Lodewyk: Satsang je svým způsobem tou nejlepší terapií. Je to to jediné místo, kde nemusíš sám na sobě pracovat a kde - aniž bys cokoliv dělal - můžeš získat zkušenost, že už jsi dokonalý takový, jaký jsi. Tam poznáváš, že celistvosti nelze dosáhnout pomocí sebezlepšování, nýbrž plným přijetím toho, „co-je-jaké-to-je" (včetně všech nedostatků). Právě toto přijetí, spíše než zápas s tím, „co-je-jaké-to-je", tě opět přivede do spojení s tvým pravým Já. S pravým Já - s přítomným, nekonečným a bezformovým Vědomím v klidu, Zdrojem a současně samotnou esencí všeho stvořeného. Může tu být něco hojivějšího, než být zase tím, čím člověk už je?

David: Takže nejde o to sám sebe napravit?

Lodewyk: Samozřejmě že ne. Co by bylo nutné ještě zlepšit, je-li tvé srdce plné lásky? Pak jsi dokonalý takový, jaký jsi. Udělat tuhle zkušenost - to je uzdravení. Pak mohou přijít slzy a staré věci se nechají být. Pravý učitel nemá žádné učení jako takové. Možná používá různé filozofické přístupy, techniky a podobně, ale pravý učitel spočívá ve vlastní láskyplné přítomnosti. A v přítomnosti pravého učitele můžeš znovu vstoupit do kontaktu se svou vlastní přítomností.

David: Jak se myšlenky spojují s pocity?

Lodewyk: Je to v podstatě jedno a totéž. Představují to, co označujeme jako osobní uvědomování nebo chápání. Když pozoruješ sám sebe, zjistíš, že pocity skončí, jakmile skončí myšlení. Každý pocit v těle je zareagováním těla na myšlenkový proces.

David: Má satori něco společného s myšlenkami nebo s pocity?

Lodewyk: Satori znamená Bytí. Satori je za myšlenkami a pocity. Bytí je tvé pravé nejhlubší Já. Jsou tu tvary - a nadčasovost. Satori je duchovní zkušenost, která se objevuje v údobí mezi dvěma myšlenkami.

David: Tato fáze může trvat docela dlouho.

Lodewyk: Skoro každý mívá satori, ale neuvědomuje si je, protože mezera je příliš malá, příliš krátká. Trvá-li mezera déle, člověk se nachází ve stavu No-mind (ne-myšlení).

David: A když satori zmizí, můžu ho mít znovu?

Lodewyk: Ano.

David: Je meditace užitečná? Doporučuješ ji?

Lodewyk: Doporučuju víceméně všechno, co chceš doopravdy dělat (smích).

David: I rozumem vytvořené spirituální systémy?

Lodewyk: Každý spirituální systém je rozumově vytvořený. Proč nedělat to, co člověk doopravdy chce (a musí), proč nezjistit sám, jestli to odpovídá nebo ne? Na cestě ke svobodě musí člověk udělat všechny zkušenosti sám - jak by měl bez toho poznat, jestli je to pravdivé? Na tvém místě nemůže nasbírat zkušenosti nikdo, ani učitel ne. Může tě vést, protože tou cestou prošel už před tebou. Ale po té cestě musíš jít sám. Budeš prostě v situaci, kdy musíš objevit, co je pro tebe to pravé - a něco mnohem důležitějšího - co tím pravým není. Předpokládejme, že bys skutečně mohl denně hodinu nebo dvě meditovat. Tvá přítelkyně ti ale řekne: „Ne, byla jsem na retreatu s Lodewykem a ten řekl, že meditace je jistý druh autohypnózy a že meditováním osvícení nezískáš." Rozhodneš se tedy, že meditovat nebudeš. Vytvořil sis tak v sobě konflikt, který povede k napětí a k nazlobenosti; místo toho bys to měl prostě jednou zkusit.

David: Můžu ve svém vlastním duchovní hledání docela dobře rozpoznat cosi, co je stále ještě určitým projevem ega - něco jako skrytě nabíhající snahu po sebekontrole. A současně mám velkou důvěru v život a dělám si míň a míň starostí.

Lodewyk: Patří to, cos teď řekl, také k této subtilní snaze ega?

David: Právě na to se ptám: jestli tahle důvěra v život je pravá, nebo jestli je to iluzorní důvěra.

Lodewyk: Co si myslíš ty? Předtím jsem o tom mluvil. Nejlepší terapií pro ego je úspěch. Čím je toto mylné sebechápání úspěšnější, tím víc ego narůstá, tím víc si důvěřuje a může se rozpínat. Náramné. My ale stále ještě jsme na úrovni myšlenek a pocitů. Když ty jakožto Vědomí se nejprve uvolníš od myšlenek a pocitů, vznikne úplně nový druh důvěry: důvěra, která nezná žádnou nedůvěřivost, jistota, která se beze svého protikladu sama v sobě utiší, nekonečný klidný stav, který trvá, nedotčený světem.

David: Není také úkolem Guruů shledat, že žák se probudil?

Lodewyk: Pravý učitel bude zjišťovat jen to, co je nepravdivé.

David: Ale několik osvícených lidí řeklo, že jejich učitel je vyzval, aby poskytovali satsang. Říkají: „Teď se mé osvícení potvrdilo".

Lodewyk: Opakuji, pokud tvé osvícení musí být potvrzeno, s největší pravděpodobností není pravé. Bohužel se vyskytuje i přes všechno duchovní vědění a varovné informace každého i jen trochu poctivého učitele, který tě dokáže vést k odpoutanosti, k vnitřnímu míru a doteku s nejvnitřnější podstatou tvého Bytí. Falešný učitel může předávat příjemné informace. Od někoho takového může člověk získat nadějné představy pro budoucnost, anebo konejšivé ideje, které jsou docela povzbuzující, ale hlouběji tě nezasáhnou.

David: Někdy se stává, že při satsangu neodpovíš na otázku, kterou někdo položil. Místo toho se ho zeptáš: „Co se děje teď?" Proč je „teď" tak důležité?

Lodewyk: Protože nic jiného neexistuje. To jediné, co tu je, je současný okamžik.

David: Zdráháš se, takže odmítáš odpovědět, když se to netýká současnosti?

Lodewyk: Jak bych mohl cokoliv odmítnout? Jakmile dojde k nějaké podobě odmítání, zmizí současnost, otevřenost, mírnost a lahodnost. Klid a soulad jsou pryč. Nejde tedy o to, že bych odmítl. Ale může to být určitý způsob, jak věci reflektovat, určitý způsob, jak tě odkázat na tvé pravé Já. S pravým učitelem není nic přesně dáno. Když tu není žádný „někdo", kdo by věděl, víte naprosto přesně, jaký způsob odpovědi potřebuje onen člověk v daném okamžiku. V následujícím okamžiku bude možná nutný zase úplně jiný druh odpovědi. Pravý učitel ví - on JE věděním.

------------------------------

Lodewyka je možné vidět na ukázkách videa na http://www.youtube.com/watch?v=tmQljR4H7Bw a na http://video.yahoo.com/video/play?vid=273154 ; má také svou webovou stránku na http://www.lodewyk.org/

Tento text přeložila a poslala paní Lída M. a mám tu od ní ještě další překlady Lodewyka, které postupně zveřejním. Děkuji!

Témata tohoto článku: Lodewyk

Tisk

• Tweet