Je to tvé běžné a samozřejmé vědomí. Toto.

Není to tvé neobvyklé vědomí v nějaké jiné dimenzi nebo na vyšší úrovni, která je zatím mimo tvůj dosah. Aby nedošlo k nedorozumění, nejde o nějaké mimořádné vědomí, pouze když v tom máš jasno. Je to TÍM, co právě teď nemůžeš minout, ani to nemůže minout kdokoli jiný. Ani ten nejtupější hlupák to nemůže propást. Ba ani blázni to nemohou zmeškat.

Míjíš to? Nikoli. Jen si myslíš, že to, co hledáš, je něčím pestřejším.

Jen si představ, že jsi jako malé tříleté dítě. Uvědomuješ si, jako to dítě? Ve věku tří let nevíš, jak to pojmenovat, ani nevíš, co znamená být si „vědom“, ani nerozumíš té pošetilé otázce. Přesto však, beze slov a přilnutí k nim, si uvědomuješ, že to víš. Bezpochyby.

Jen si představ, že máš IQ 85. Chystáš se jako obvykle ráno do obchodu, avšak s velmi malou schopností věci do hloubky promýšlet. Uvědomuješ si? Bez jakýchkoli analýz, bez rozborů. Uvědomuješ si, jak se vypořádáváš se svými denními záležitostmi, jak to vše zvládáš s touto nízkou inteligencí?

Představ si sebe s duševní (organickou) poruchou, například po mrtvici, kdy část tvého mozku nepracuje a pocit tvého „já" je nerozpoznatelný; a možná znáš populární video, kde je tento scénář přesně popsaný*. Uvědomuješ si sebe v této situaci? Jak si prohlížíš své kreditní karty a nemůžeš přijít na to, která z nich je tvoje...

Vidíš, to, na co je zde ukazováno, nezávisí na inteligenci, úsilí, nebo duchovním pokroku. Není to závislé na získání informací, na stupni chytrosti to vyřešit, nebo dokonce na neporušeném sebecitu. Pohlédni znovu na to dítě - to, že si uvědomuje, mu je tak zřejmé, že by nikdy nezvažovalo se na to ptát!

Dokonce i kdyby se ztratila celá tvá historie a všechny vzpomínky na to, kdo jsi, byly smazány, uvědomoval by sis to? Není to v jádru tím, čím je každičký nový okamžik? Je to vědomí, bez jakékoli minulosti a vzpomínek. Pouze tento moment, jediný prvotní, nezrozený, prázdný a prostorný. Je tím, čím jsi, ať už jsi tříleté dítě, hlupák, blázen, nebo nikdo z toho. Jen tento dotek přítomnosti, vždy čerstvého vědomí. Není třeba to zpochybňovat.

Pracujeme na tomto projektu osvícení už tak dlouho, přečetli jsme již mnoho knih, a ve srovnání se zbytkem světa jsme dosáhli mnoha vysoce kultivovaných úrovní duše. A toto je právě součástí nechuti vidět jednoduchost toho, o čem je právě řeč. Musíme spolknout svou duchovní pýchu a uvědomit si, že jsme byli ošáleni. Jak trapné je připustit si, že všichni naši neduchovní kamarádi vědí, že si jsou vědomi!

Všechny ty duchovní pokroky byly zajímavé v příběhu a uspokojovaly nás, dokonce až k pocitům nadřazenosti, ale neměly co dělat s tímto prostým vědomím, na které poukazujeme. Již malé nemluvně to zná lépe než my se všemi svými fantazijními zážitky o splynutí s jednotou. Tuto prostotu a samozřejmost musíme pouze nechat být. Duchovní práce, kterou jsme vykonali, se jistě bude hodit, ale ne nyní, ne pokud jde o to, na co se zde ukazuje - tvou pravou podstatu.

Odhoď proto „duchovní fasádu“, upusť od prvenství a jen si s dětskou nevinností všímej toho, co je. Této prostoduchosti. Je to až šokující a zahanbující.

Připravili: Guarada a Joshi