Prostě tohle
"Tolik slov, tolik učení, a všechna směřují k něčemu tak prostému a bezprostřednímu, co je tu vždy: PROSTĚ TOHLE! Tady a teď!"- Joan Tollifson
Co to je?Snad jen na okamžik, než se myšlenky rozběhnou, zůstane mysl prázdná.
Žádná odpověď a žádné snažení o nalezení odpovědi. Je tu jen přítomné prožívání, takové, jaké je - bytí tady, přítomné a vědomé. Nevyhnutelné. Není možné pochybovat. Nevyžaduje to víru. Nic výstředního, záhadného nebo vyžadujícího další vysvětlení. A to je vlastně všechno, co se týká celého toho neduálního probuzení. PROSTĚ TOHLE!
Ta otázka (Co to je?) vlastně nehledá odpověď - je to spíš jako políček zenového mistra - má za cíl zastavit mysl a probudit nás k PROSTĚ TOMUHLE, k tomuto všudypřítomnému prvnímu okamžiku, Tady-Nyní, v němž není žádné "já", žádný problém, žádná otázka, žádná odpověď a nic nechybí.
Ale v mžiku se může objevit myšlení a začít se snažit přijít na to, co "PROSTĚ TOHLE" znamená. A myslící mysl může snadno dodat mnoho možných označení a výkladů, mnoho slovních pojmů, které se naučila, a pak se myšlení může zaměstnat snahou dát jim smysl.
A okamžitě se vrací myšlenkový pocit oddělenosti a zapouzdřenosti, pocit, že jsem "já", někdo oddělený, kdo potřebuje najít správnou odpověď, pochopit to, získat nějakou jinou zkušenost nebo se dostat někam jinam. A pozornost se vydává pryč, jako Dorotka hledající zemi Oz, po cestě duchovního snažení, hledajíc to, co tu vlastně nikdy nechybí - čím jsme a čím jsme vždy byli.
Co dělat?
V každém okamžiku, kdy se zdá, že jsme uvízli v nějaké formě nespokojenosti nebo svízele, je problém imaginární a řešení je jednoduché a vždy již plně přítomné. Stačí se vrátit do tohoto okamžiku, právě tady a teď. Stačí toto. A nezapomeňte, že "navždy potom" je myšlenka. "Já" je myšlenka. "Já tu zůstanu navždy" je příběh. TOHLE je nadčasové, jen TEĎ. Nemá to žádný střed, žádné já. Neexistuje žádné před ani po TEĎ.
Dodala bych, že podle mých zkušeností velmi pomáhá zkoumat povahu současného prožívání. Vidět přímo (TEĎ), že "já", které je údajně v jeho středu, nelze najít, vidět přímo (TEĎ), že hranici mezi vnitřkem a vnějškem vlastně nelze najít. Vidět přímo (TEĎ), že se vše mění, že TO je neuchopitelná, nedělitelná, celistvá ne-věc, že žádnou zdánlivou věc nelze ve skutečnosti nikdy izolovat nebo vytrhnout z celku. Zjistit (TEĎ), že nelze najít žádného autora-myslitele-činitele, že vše se děje bez výběru samo od sebe, že nic z toho, čemu o sobě a o světě věříme, není absolutně pravdivé.
Probuzení je uvolnění do nevědění, do prostého bytí tohoto celku dění, tak jak je. Nelze to ztratit ani najít. Projevuje se to jako snídaně, chuť čaje, zvuky dopravy, pachuť smrti, bolest zad, bombardování Gazy, švitoření ptáků, hučení ledničky, spodní proud deprese, vzrušení ze zamilovanosti, zlomené srdce z rozvodu, čtení těchto slov, galaxie na noční obloze, subatomární propletence, tlukot srdce, myšlenky probublávající a mizející.
Zahrnuje to vše, včetně příběhu o mně a naší zdánlivé duchovní cestě. Nic z toho nemůže být jinak. A všechno se to okamžitě rozplyne - i když se toho lze držet jako vzpomínky a příběhu - a nic z toho není osobní. Nic z toho neznamená nic o "mně".
Ten, kdo se zdá, že to všechno dělá a trpí, je přelud. Existuje jen prožívání - věčně se měnící a zároveň nikdy neopouštějící tento jediný bezedný okamžik tady a teď. Toto bytí či přítomnost nemá žádný střed, žádný začátek ani konec, žádný vnitřek ani vnějšek. Je to jeden celek nekonečně rozmanitého plynulého dění, a čím blíže jej zkoumáme, tím je nám jasnější, že zde není nic pevného, trvalého nebo odděleného od všeho ostatního. Toto poznání je svoboda.
Probuzení je vždy již zde. Není moje ani vaše. Je to PROSTĚ TOHLE! Přítomné prožívání - tato bezbřehá, všezahrnující, nepostižitelná živost, která nikdy nepřichází ani neodchází. Projevuje se jako bdění, snění a hluboký spánek - jako radost a smutek - jako zrození a smrt - jako ty a já. Ale rozdělení je pojmové. Skutečnost je nepřerušená. Nic nechybí. Není třeba, aby se dělo něco jiného než to, co se právě děje. To není ideologie, které je třeba věřit, ale objev, který je třeba učinit tím, že věnujeme otevřenou pozornost aktuálnosti samotného života.
***
Přeloženo z blogu Joan Tollifson.
Témata tohoto článku: Joan Tollifson
