Posun těžiště vědomí - Leo Hartong
Vy opravdu jste tímto vědomím! Jako vždy v tomto textu, berte toto prosím doslovně: Pakliže existuje jenom Jeden, pak je vším, co je, a vy můžete být jen tím - nikoli oddělenou částí toho, ale TO! Nenechte se napálit magickou iluzí měsíce odrážejícího se v tisících jezer.
Možná jste obeznámeni s konceptem svědka. Svědek je rozpoznán posunem těžiště od dočasného obsahu Vědomí k samotnému čistému Vědomí, od konceptu identifikování se jako oddělené osobní ego k jasnému a otevřenému prostoru, ve kterém se pocity, myšlenky a vše ostatní bezúsilovně vynořuje. Toto svědectví je v podstatě protiproud myšlenkám a pocitům, ačkoli udělit mu umístění v čase a prostoru nelze. Je vždy ve středu a současně podtrhuje a dohlíží na vše projevené. Svědectví často náhle probleskne a pak se zase zdánlivě ztratí. Takový záblesk nám může dát pocit překvapení a nejistoty, jako když poprvé jedeme na kole. ,,Já fakt jedu-mně to jde!" Jak jste asi zjistili, tato myšlenka často vyvádí z rovnováhy.Neosobní svědek sám o sobě nemůže být svědčen, zrovna tak jako oko nemůže vidět sebe samo. Svědek si je vědom a předchází všem myšlenkám, včetně té, že je nějaká individualita, která může být svědkem. To je důvod, proč identifikace s 'já' v myšlence ,,Já to ted´ už mám," je návratem k iluzornímu 'já'. Můžeme to nazvat posunem těžiště od svědka zpět k egu, nebo od identifikace s Vědomím k identifikaci s jeho obsahem.
Je to ale jenom zdánlivý posun, následující po myšlence ,,Ted´to mám!" Jsme tak navyklí na gramatickou strukturu myšlenkového procesu, který rozděluje myšlení na myslícího a jeho myšlenky, že zapomínáme, že 'já' (nebo ego) je samo o sobě součástí proudu myšlenek. Myšlenka ,,Já to ted´mám!" zahrnuje 'já', které údajně má jakési oddělené 'to'. Protože toto 'já' je samo o sobě částí myšlenkového proudu, nemůže se nikdy zcela stát svědkem tohoto proudu. A zároveň, pomineme-li iluzi ega, vy jste nedifinovatelný, nepochopitelný svědek, který pozoruje příchod a pohyb všech myšlenek - včetně 'já' ve větě ,,Já to ted´mám!" Tohle já, čili ego, je často považováno za sebeuvědomělou entitu. Ve skutečnosti si ego není vědomé sebe, ale si je vědom ega.
Tady dejte pozor! Je snadné zapomenout, že když o tom hovoříme nebo přemýšlíme, dokonce i svědek se stává konceptem, a jako takový, součástí proudu myšlenek, pozorovaného svědkem. Je to sotva patrný koncept, nicméně stále koncept. Považován za cosi uprostřed konceptu čistého Vědomí a konceptu ega, může se stát pastí, pokud ho používáme jako záminku k úniku z našich pocitů a denních prožitků. To přece nejsem já, kdo se cítí mizerně, já to pouze pozoruji!" Když zneužíváme konceptu svědka, abychom se zbavili špatného pocitu z naší nálady a pokoušíme se ji změnit v náladu, která se nám líbí, pak jsme znovu identifikováni s oním 'já', které chce věci jiné, než jsou, a tudíž podporujeme ideu, že je tu vskutku nějaké nezávislé 'já'.
Svědčení není něčím, k čemu lze dospět. Není to o sebezlepšování nebo stavech mysli. Je to o rozpoznání toho, co je již plně přítomné; tato přítomnost pozoruje 'já' a jeho stavy, zatímco zůstává nedotčena. Jestliže hledíme na toto svědčení jako na další způsob, jak se cítit dobře, jsme zpátky na začátku. Namísto identifikace s konceptuálním egem, ted´ jsme se zidentifikovali s konceptuálním svědkem, který je pořád nezávislá, identifikovaná entita, jen v jiném balení. Z této odlehčené perspektivy je snadné se znovu zamotat do stejné staré iluze. Pokud se svědek stává objektem nebo konceptem, pak je opět částí svědčeného. Skutečný svědek nemůže nikdy být zažit, ale vždy setrvává jako to, co si je vědomo zážitku. Pokud ho zobjektivizujeme, stává se 'novým egem'; nezobjektivizován se spojuje s čistým Vědomím - tím, kterým tak intimně jsme, že se k němu nemůžeme dostat; tak jako šíp, který může mířit na všechny strany, ne však na sebe.
Všechna tato slova nám mohou dát zapomenout, že zkutečnost čistého Vědomí není abstrakcí, ani něčím vzdáleným, ale je naprostou esencí tohoto okamžiku, tak jak je. Je nám to zcela důvěrně známé, až do té míry, že je lepší říct, že tím jsme. Je to naše pravá existence. Širá, jasná a přítomná, vždy se vyhýbající pokusům mysli o její zajmutí do konceptuálních konstrukcí.
Možná bychom mohli osvětlit tento zdánlivý paradox přirovnáním k něčemu, co všichni dobře známe: prostoru. Trojrozměrný prostor je všude okolo nás. Nelze mu přičíst polohu, a přitom je to prostor, který umožňuje všemu mít polohu. Vidíme ho všude, ale nemůžeme popsat, jak vypadá. Nemá žádnou chut´, tvar, barvu nebo podstatu. Nemůžeme ho ukrojit, poškodit či uchopit, ale zároven´dobře víme, že právě v něm se vše jeví. To samé platí pro Vědomí. Jsouce prostoru podobným Vědomím, vy nejste ve světě, ale svět a vše ostatní existuje uvnitř vás.
Šrí Nisargadatta Maharádž to vysvětluje nádherně:
,,Vy vidíte sebe ve světě, zatímco já vidím svět v sobě. Vy se rodíte a umíráte, zatímco já vidím svět vynořovat se a mizet."
'Já', které Mahárádž míní, zjevně není oddělené, nestálé já, které Alan Watts nazval v kůži obaleným egem. Spíše je to intimní tajemství neosobního Já, které žije a manifestuje se jako vše, co je. Je to Jedno bez Druhého, který nemůže být součástí svědčení a poznávající, který nemůže být poznán. V předmluvě k první edici Átma Daršanu od Šří Krišny Menona jsem nalezl následující popis:
Žijící bytosti vnímají objekty díky slunečnímu světlu. To je přimělo k tomu, že přikládají slunci funkci osvětlovat objekty. Stejně tak se myšlenky a objekty odhalují ve vědomí. Když je funkce odhalování přičtena vědomí, stává se svědkem Ve skutečnosti však vědomí září samo od sebe. Světlo nebo odhalení je jeho samotná podstata, nikoli jeho funkce či vlastnost.
Vy opravdu jste tímto vědomím! Jako vždy v tomto textu, berte toto prosím doslovně: Pakliže existuje jenom Jeden, pak je vším, co je, a vy můžete být jen tím - nikoli oddělenou částí toho, ale TO! Nenechte se napálit magickou iluzí měsíce odrážejícího se v tisících jezer. Je to pořád jeden měsíc. Podobně, nenechte se zhypnotizovat iluzí mnohosti. Je to pořád jedno Já, které se pouze jeví jako mnoho: Nicota, která je svědkem, reflektuje, vytváří, ničí, zahrnuje, udržuje a je touto manifestací.
Zdroj: http://awakeningtothedream.com/
Témata tohoto článku: Leo Hartong, vědomí
