Otevřené tajemství - Tony Parsons

Součastníka britské advaity netřeba uvádět. Tony říká to, co žije. Jeho věty jsou ukazatelem toho, že i mírná nesrozumitelnost, je někdy pro „čití" toho, co je, vhodná. A právě čtení jeho klasiky „Otevřené tajemství", může být, takovým poetickým výhledem z „dveří dokořán....

tony parsons

Povaha osvobození je přímá, prostá a tak přirozená jako dýchání. Mnoho hledajících přes ni však přejde a opět se odšourá rychle zpět k tomu, o čem jsou přesvědčeni, že znají a dělají. Ale jsou zde i tací, v nichž tyto „doteky pozvání", budou rezonovat...ti najednou uvidí a budou připraveni zanechat všeho hledání, a dokonce i to, co doposud nazývali osvícením.
 

Úvod

Pokud setrváme uzamčeni v pozici prožívání odděleného bytí individualit žijících v existenci se kterou musíme vyjednávat, žijeme ve stavu snění.

V tomto stavu snění je vše co uděláme, řízeno zákonem protikladů, ve kterých je každý tzv. pozitivní čin, rovnocenně vyvažován svým opakem.

Proto jsou všechny naše jednotlivé pokusy o správný chod našeho života, o dosažení dokonalosti nebo získání osobního osvobození neutralizovány.

Skrze hlubokou reflexi a porozumění objevujeme, že pokud pokračujeme ve snu, kterým jsme, žijeme ve skutečnosti v kruhu. Jsme na kole, po kterém se všechno znovu a znovu pravidelně opakuje, v odlišných obrazech. Je to vědomí těšící se z této tvorby, jsouc obojím omezováno i osvobozováno. A navzdory tomu, čemu věříme o své individualitě a svobodné vůli, shledáváme nakonec, že jsme pouze snícími charaktery, reagujícími a odpovídajícími dle souboru podmíněných a historicky převzatých názorů a věr.

Všechna klasická světová náboženství, umění a věda, kterou vnímáme jako progresivní, vychází z kritérií tohoto dokonale vyváženého a přesně neutrálního stavu, který slouží pouze k reflexi jiné možnosti.. V pojmech opravdového osvobození, se nic neděje. To, co jsme zdánlivě vytvořili, je zdánlivě ničeno. A to, co jsme zjevně zničili, je zjevně znovuvytvořeno.

Pohybujeme se z naší originální a bezčasé přirozenosti, do vědomé identifikace, ve které jsme stvořili tyto okolnosti, za účelem znovuobjevení, že sen, který žijeme, nemá naprosto žádný jiný účel, než probuzení se z něj. Toto probuzení, se ale vynoří mimo sen, mimo čas, a je kompletně mimo možnost uchopení individuálním úsilím, cestou, procesem, nebo vírou.

Souvislosti

Když jsem byl velmi mladým, okusil jsem pocit bytí, jakoby z magického světa, mimo čas a mimo potřebu stát se někým, nebo něco dělat.. Nerozpoznaná jednota mne obestřela jednoduchým údivem z toho, co je. Pociťoval jsem to jako něco, co prožívá většina dětí.

Jednoho dne se to ale celé změnilo a já vstoupil do světa oddělenosti a nouze. Shledal jsem, že mám odloučenou matku a otce, jméno, a očividnou možnost volby, dělat to či ono. Přesunul jsem se do světa trvání a vzdáleností, hranic a zkoumání, snahy a zacházení, stíhání zálib a úniku z bolesti.

Najednou zde byly tyto zážitky a já jim uvěřil, že jsou mým přirozeným způsobem bytí.

Také mě učili a já přijal za své - že pokud budu tvrdě pracovat, slušně se chovat a uspěji ve zvoleném a předepsaném povolání, ožením se, budu mít děti a budu se dobře starat o své zdraví - dostojím šanci být šťastným. Tímto vším jsem se řídil docela úspěšně a občas si to pěkně vychutnal. Také jsem ale rozpoznal, že cosi nepostižitelného a základního patrně chybí. Určitý druh tajemství..

Následkem toho, jsem se rozhodl hledat to, co se zdálo, že postrádám, skrze náboženství.

Opět mi bylo řečeno, že pokud budu pilně pracovat a zasvětím život ukázněnosti, rituálům a pročišťování, budu nakonec hoden duchovního naplnění. Znovu jsem se zcela oddal tomu, co se mi zdálo nejvhodnější, ale stále jsem nemohl odhalit příčinu pocitů svých bolestivých ztrát.

Jednoho dne, téměř jakoby náhodou, jsem znovuobjevil tajemství nebo lépe řečeno ono objevilo mne.

Je téměř nemožné vysvětlit povahu toho, co nastalo. Tím nejvýstižnějším popisem by asi bylo zaplavení láskou a úplným pochopením, které je zcela mimo jakékoli představy.

Odhalení, které doprovázelo toto znovuobjevení, bylo tak prosté avšak revoluční, že šmahem smetlo vše, čemu jsem byl naučen, nebo doposud věřil.

Součástí toho bylo i uvědomění, že osvícení, je absolutně mimo mou snahu změnit způsob toho, jak žiji, či dokonce snahu změnit celý život. Mělo to spíše co do činění s celkovým posunem v uvědomění toho, co žije..

Protože jsem již tím, co hledám. Ať již hledám, nebo si myslím, že chci, jakkoli dlouhý je nákupní seznam, všechny mé touhy jsou pouze odrazem mého dychtění, vrátit se domů. A domovem je jednota, domov je mou původní přirozeností. Je přímo zde, prostě v tom, co je. Není žádného jiného místa, kam bych musel jít, ani nic jiného, čím bych se měl stát.

Od té doby jsem žil v tomto odhalení - ale zároveň jej i odmítal a vyhýbal se mu.

Samozřejmě je nemožné vyjádřit slovy to, co je nevyjádřitelné, a proto je toto prohlášení, mým pokusem o vyjádření porozumění, onomu odhalení. Pokusím se objasnit jakým způsobem - mě má víra v osvícení, doba a účel mého úsilí dosahovat duchovního naplnění - přímo přerušovaly onu jednotu, která je neustále a přímo k dispozici. Jak mě mohla iluze oddělenosti, strachu, viny a představ rozptylovat od volnosti, která sama zahrnuje a transformuje všechny tyto vlivy.

Vyjádřím také tím nejlepším způsobem, jakým dovedu, jak lehké a přirozené je dovolit a být otevřený této volnosti.

Chápat tuto práci jako nabádání vést meditativní život, nebo jak „být teď a tady", by bylo celkovým minutím její podstaty a smyslu.

V této „deklaraci" se hovoří o jedinečném a revolučním skoku ve vnímání toho, co skutečně jsme. Nevyžaduje to žádné přikrášlení nebo zdlouhavé popisování. Jakmile uvědomělé, nezanechává to nic víc, co by se o tom dalo říct.

Z důvodu jasnosti jsou zde všechny termíny jako je osvícení, osvobození, naplnění, volnost, jednota, atd., nahlíženy stejně: jako absolutní uvědomění, jímž kdokoli je / jako je nikým vnímáno.

Mimo dosah

První uvědomění osvícení či přirozenosti, kterou opravdu jsem, pro mě bylo něčím, co nelze vyjádřit. To, co se stalo, nelze totiž nazvat ani zkušeností, protože aby se to mohlo vynořit, musí být oddělený prožívající nepřítomný.

Avšak uvědomění, které doprovázelo tuto příhodu, bylo tak revolučního obsahu, že mě to zanechalo užaslého a v osamění.

Jedna z věcí, na kterou jsem přišel, byla, že osvícení se stane dostupným pouze tehdy, až když bude přijato, že nemůže být dosaženo.

Doktríny, procesy, a pokrokové cesty, které hledají osvícení, jenom ztěžují adresovaný problém, tím, že zesilují ideu, že já může nalézt něco, co předpokladem ztratilo. Je to právě ono úsilí, ta investice do já-identity, která neustále znovu vytváří iluzi oddělenosti od jednoty. To je ten závoj, ve který věříme, že existuje. Je to sen individuality.

Je to jako, když si někdo představuje, že je v hluboké jámě země, a místo toho aby unikl, kope ji hlubší a hlubší, odhazujíc půdu za sebe, jen zakrývá světlo, které tam již je.

Jediným pravděpodobným efektem extrémní snahy stát se tím, čím už jsem, bude to, že nakonec padnu na zem vyčerpán a vzdám se.

V tomto zanechání může nastat jiná možnost.. Ale pokušení vyhnout se svobodě skrze „uctívání" vypjatého zápasu, je velmi atraktivní. Boj v čase však nepřizve osvobození.

Život není úkol. Není absolutně nic, co by se dalo získat, kromě uvědomění, že zde není absolutně nic, co by se dalo získat.

Žádné množství úsilí nikdy jednotu nepřesvědčí, aby se objevila. Vše, co je třeba, je skok ve vnímání, odlišné zření, již inherentní (vlastní), ale nerozpoznané.

Připravil: Koan

V češtině vyšla kniha Odhalené tajemství - Tony Parsons, vydáno 2017.

Témata tohoto článku: Tony Parsons

Tisk


Přidejte komentář k článku: