Neklidná mysl - žádný problém - Colin Drake

Jakmile se pokusíme tyto myšlenky potlačit nebo je nahradit myšlenkami jinými, vše se tím jen zhorší a tato tekoucí řeka se promění v divoký příval! To může znamenat problém, pokud se pokoušíme soustředit na mantru, dech nebo nějaký symbol jako součást meditace. Nejspíš si také myslíme, že není ani možné rozjímat či meditovat, dokud tento pomyslný příval čeří jakousi soustředěnost, která je nezbytná pro dobrou meditaci.

Tento příval myšlenek, takzvané opičí nebo úzkostlivé mysli, nám nicméně vůbec nebrání v tom, abychom spočinuli v ryzím vědomí; v tomto stavu uvolnění totiž není co najít, získat nebo čeho dosáhnout, protože vědomí je již nyní (a vždy bylo) tady. Jediné, co je třeba, je si tento fakt uvědomit (rozpoznat), což není nějaká složitá věda, protože člověk by přeci ani netušil, že má vůbec nějaký problém, kdyby si toho nebyl nejprve vědom. To jen znovu potvrzuje přítomnost vědomí již v tomto okamžiku. Pouze si potřebujeme povšimnout (rozpoznat) skutečnosti, že si jsme tohoto toku myšlenek a obav vědomi. Tohle „povšimnutí“ (uvědomění) má v moci zlomit zvyk naší mysli nechat se těmito myšlenkami unášet. Myšlenky pak jen přicházejí a odcházejí bez toho, aniž by vědomí jakkoli ovlivnily, stejně jako mraky plynoucí po obloze nebo vlny v oceánu. Poté, pokud chceme, se můžeme navrátit k rozjímání / zkoumání a nebo jen tak spočinout v samotném vědomí.

A i když se mysl neztiší a neklidně dál pokračuje ve svém neustálém tlachání, pro vědomí – které je tomu všemu pouhým svědkem a zůstává naprosto nezainteresované – to nepředstavuje žádný problém. Důsledkem toho se mysl vzdává všech domněnek týkajících se toho, co je třeba k dosažení hlubšího ztišení (tj. že je třeba ztišit mysl), a k tomuto prohloubení dochází nenuceně, samovolně. To může paradoxně vést k dalšímu zpomalení toku roztěkaných myšlenek a hlubšímu uvolnění... Pokud se tak ovšem nestane, i tak se nic neděje!

V tomto se metoda rozpoznání přítomnosti vědomí, a následné spočinutí v něm, liší od jiných metod vyžadujících koncentraci. Takové rozpoznání má totiž moc rozehnat myšlenky (a pocity), jakmile se projeví jejich pomíjivá podstata, a tak snížit pravděpodobnost, že se jimi bude mysl nechat dál unášet. Mysl je daleko poddajnějším služebníkem, pokud rozumí, co se od ní očekává a proč. Rozpoznání ryzího vědomí vede k dokonalému pokoji, neboť vědomí samo se nachází ve stavu absolutního klidu a naprosté tichosti (je pozorovatelem pohybu a myšlenek/zvuků)...a tohle je dokonalý klid.

Kdežto meditace na nějaký předmět cíl nebo představu, vyžadující intenzivní koncentraci, je poněkud nepřirozená a mysl má tendenci se vzpírat, protože v tom nevidí žádný smysl. I když je pravda, že i tato metoda může vést k dokonalému pokoji – za předpokladu, že si ji zcela osvojíme – u začátečníka je to velmi nepravděpodobné. Pro mysl je obtížné se skutečně soustředit na podobné činnosti a důsledkem toho se stává ještě neklidnější, než na začátku. Jakákoli snaha o umělé zkrocení mysli a postavení ji do situace, na kterou není zvyklá, nebo se jí nelíbí, většinou vede k ještě intenzivnějšímu nepokoji.

Takový styl meditace tudíž může mít zcela opačný účinek a přivodit pocity marnosti a selhání. Což je škoda, protože pokoj ryzího vědomí je přítomen po celou dobu, kdy tato činnost probíhá. Je snadné si toho všimnout, pokud jen náležitě přesuneme svou pozornost. Snaha o potlačování mysli za účelem nalezení vnitřního pokoje je dlouhý a náročný proces, který je pro většinu „meditujících“ nedosažitelný. Dokonce i ti, kteří „uspějí“, si často neuvědomují, že tento pokoj je vždy přítomný a myslí si, že je možné ho docílit jen dlouhým „sezením“. Takový člověk nedosáhne skutečné svobody, protože si není schopen uvědomit přítomnost tohoto pokoje ve chvílích, kdy zrovna „nemedituje“.

Dalším problémem s meditací v sedě je to, že pro většinu lidí západní kultury není zrovna dvakrát pohodlné sedět s překříženýma nohama. Je sice pravda, že většina tradicí dovoluje začátečníkům používat židli, ale zpravidla se jedná pouze o dočasnou úlevu, a aby vše bylo jak má, musíme se časem naučit sedět s vyrovnanou páteří, a na podlaze. Výsledné nepohodlí nám ještě více zkomplikuje snahu o dosažení koncentrace, jakoby celá procedura už tak nebyla dost složitá! V ryzím vědomí můžeme naopak spočinout v jakékoli poloze a určitě nám pomůže, když se budeme cítit zcela pohodlně.

Já sám jsem meditoval dvakrát denně 30-60 minut po dobu dvaceti let. Přestože mi to pomohlo dosáhnout mnoha nádherných prožitků, stavů transu (a bolavých kolen), nikdy mne to nepřivedlo k naprosté svobodě. Neustále jsem měl pocit, že můžu jít ještě hlouběji, jen když vyvinu o něco větší úsilí. Až když mi bylo řečeno, abych se ZASTAVIL, upustil od veškerého úsilí a položil si jednoduchou otázku „Kdo jsem?“, tak se mi konečně rozsvítilo a uvědomil jsem si, že já, jako samostatná entita, neexistuji (Anatta)! Zůstalo pouze vždy přítomné vědomí myšlenek/pocitů.

Poté jsem měl také několik úžasných prožitků, ale nejdůležitějším zjištěním bylo to, že neexistuji a vždy, když se znovu zeptám „Kdo jsem?“, vidím to samé. Ještě hlubší je rozpoznání ryzího vědomí sama, kde veškeré myšlenky/pocity vyvstávají, existují, jsou viděny a ustávají. Díky tomu jsem nyní zcela osvobozen od veškerých pocitů úzkosti a strachu, ve vesmíru jsem „jako doma“ a cítím lehkost a pohodu bytí. Nic z toho jsem nezažil během všech těch let strávených úzkostlivým opakováním mantry, soustředěním se na dech a vizualizací. Dnes vím, že není čeho dosáhnout, co najít nebo dostat, protože vědomí je tady vždy. Vše, co je třeba, je jen „být“ jedno s vědomím myšlenek a pocitů, moment za momentem. Když pak přijdou nějaké hluboké prožitky, super, a když ne...žádný problém. Každý moment je vskutku dostačující!

Je zajímavé si všimnout, že potom všem, co jsem řekl o mantře, tak sám někdy mantru používám jako pomůcku při „uvolnění se“ do ryzího vědomí; což dělám jen tak pro potěšení, spíše než za účelem něčeho dosáhnout nebo něco najít. Mantra, kterou používám je „Om Namah Shivaya“, což znamená „chvála ryzímu vědomí, které je absolutní bytí“. Při opakování tato mantra přímo poukazuje na ryzí vědomí, a to jak svým významem, tak tím, že jsme si tohoto procesu opakování vlastně vědomi. Klíčem je samotná pozornost věnovaná vědomí, které je dokonalým pokojem, vždy naprosto tiché a klidné. Proces pozorování vědomí má schopnost rozptýlit neklidnou mysl, obzvláště poté, co jsme si sami uvědomili význam spočívání ve vědomí. Opakování mantry nám také odkrývá „prázdnotu“, ve vztahu k níž je možno poznat všechno „ostatní“. Neboť myšlenky jsme si vědomi jen ve vztahu k absenci myšlenky, v níž se jeví.

Tohle je ta prázdnota, kterou je možno objevit skrze proces soustředěného opakování mantry, kdy je vše ostatní v mysli potlačeno. Tuto prázdnotu si nicméně můžeme uvědomit v tuto chvíli, když si všimneme, že všechny „věci“ se jeví uvnitř prázdnoty, existují v prázdnotě, jsou rozpoznány ve vztahu k prázdnotě a vytrácejí se zpět do prázdnoty. Bez tohoto pozadí prázdnoty by nebylo možno si být vědom „čehokoli“. Jelikož jediné, co přímo prožíváme, jsou myšlenky (včetně všech představ) a pocity – kterých si můžeme být vědomi jen ve vztahu k prázdnotě, v které se objevují – pak tato prázdnota je naprosto nezbytná k tomu, abychom si mohli být vědomi čehokoli; a je ve skutečnosti součástí vědomí. Pojem „klidné vědomí“ vyjadřuje „subjektivní pole“, které je vědomé a tiché, a které je „prázdnotou“, neboť „všechno“ je formou kosmické energie, a tudíž v pohybu.

Pokud tedy člověk opakuje tuto mantru (nebo jakoukoli jinou mantru) a všímá si vnímání tohoto procesu opakování a prázdnoty (absenci myšlenky), uvnitř které vše vyvstává, existuje a ustává, pak mantra splnila svůj úkol odhalit podstatu reality (skutečnosti). Ve skutečnosti stejně tak celá existence poukazuje přímo na tuto „vědomou prázdnotu“ nebo „nehmotné vědomí“. Vše je vnímáno ve vztahu k prázdnotě a vědomí tvoří základ vnímání. Člověk tak bez námahy a vlastní volby vnímá smyslové vjemy. Mantra má nicméně další výhodu v tom, že na tohle poukazuje přímo svojí formou a významem, neboť každá mantra vyzvedává jiné aspekty Absolutní reality. Tahle „vědomá prázdnota“ nebo „beztvaré vědomí“ je: Jehova, Bůh otec, Alláh, Brahman, Šíva, Prázdnota (buddhismus Theraváda), Riga (Tibetský buddhismus), Velká mysl (Zen) a Tao. Bez ohledu na vyznání, mystici následující „cestu popírání“ přišli ke stejnému uvědomění Absolutní reality, i když to nazývají různými jmény.

Colin Drake je autorem knihy Beyond the Separate Self: The End of Anxiety and Mental Suffering, e-knihy, kterou si je možno ihned zakoupit a přečíst. Pokud máte zájem o více informací, citátů, nebo si chcete přečíst obsah knihy a rejstřík, navštivte: http://nonduality.com/btss.htm

Přeložil: Erik, zdroj http://nonduality.com

Čtete a líbí se vám články na tomto webu? Dejte nám to najevo i vy! Aneb dar za dar...

Články pro vás již několik let připravuji hlavně proto, že mne to baví a naplňuje. Neskrývám ale fakt, že mne potěší (a k další práci pomůže) i vaše podpora ve formě malého daru. Většina čtenářů mi posílá 50 Kč ale někdy i více. A věřte, že si vážím jakékoliv částky, kterou mi pošlete. Váš dar můžete poslat na číslo účtu: 670100-2202798937/6210. Děkuji moc, Joshi.

Témata tohoto článku: mysl

Tisk

• Tweet