Ukazatele - John Wheeler

V ukazatelích není žádná absolutní pravda. Všechno jsou jen slova, která vyvstávají spolu s lidmi v odlišných souvislostech. Je-li někdo na příklad ztotožněný výhradně s projevem, lze poukázat na ne-objektovou skutečnost jeho přirozenosti tím, že ji zdůrazníme jako "odlišnou" od projevu. Samozřejmě, že z pozice Zdroje je veškerý projev jen projevem. Není takový jako takový, že. Ale z hlediska esence či substance je projev jen vyjádřením Zdroje. Když někdo vidí pouze vlny, ne vodu, lze ho odkázat na hlubinu, pod vlny. Následně je pro něho důkazem i to, že samotné vlny jsou vodou.

Všechny ukazatele jsou relativní a provizorní. Neexistuje žádné dokonalé slovo, protože slova mohou jen na něco poukazovat... Pokud je pravost toho, čím jsi, pro tebe evidentně průkazná, pak si už nemusíš dělat starosti s ukazateli a můžeš je všechny nechat být. Všechny ukazatele jsou v mysli. Ty jsi před myslí. Tak jak by tě kdy mohla odhalit slova - takového, jaký jsi?

Následující je od kamaráda. Pobav se!

To, co ve skutečnosti "já" jsem, je tu dříve než všichni buddhové. Všechna slova jsou prázdná. Jako všechny ostatní "věci" jsou nepochopitelným "světlem". Koncepty, emoce, boty, ptačí zpěv, to všechno je totéž světlo. "To" je zdrojem, podkladem, ale i projevením a likvidací. To, čím "já" ve skutečnosti "jsem", je vším, čím "jsem" kdy byl, nebo čím kdy budu, s koncepty, nebo bez nich, s utrpením, nebo bez něj, s tělem, nebo bez těla. Ať už "negativní", nebo "pozitivní", všechno je jen propůjčený "tvar", který na sebe bere světlo -nic ale neprobíhá. Jsem doma. Můj domov je tím, čím jsem. Nepředstavitelné, nevyjádřitelné "světlo", To, co Je. To není mentální věcí, ale vznikají v tom koncepty a nejsou od toho oddělené. Mysl to nemůže "dostat" - ale ani minout. To je láska. To je nekonečná (pravá) moudrost a soucit. Jak radostiplné prohlášení by tomu mohlo odpovídat? Svaté kecy!?

Tak dlouho, dokud je pozornost zaměřena na určitého učitele, tak dlouho mají lidé tendenci dívat se mimo sebe. Už z definice to znamená být student či následovník... přídomek omezené představy "já". Na této úrovni není proto domněnka "já" stále prozkoumána. Abych mohl být studentem, musím být nejprve někým. Definice toho být "někým" je kořenem pocitu, který způsobuje, že hledající přehlíží, čím ve skutečnosti už je. Je tak snadné vidět, pokud jsme jen otevřeni vnímat přímou zkušeností. Pokud je tu jakékoliv prahnutí po jakémkoliv stavu probuzení, nebo představa, že by toho mělo být dosaženo v budoucnosti, dotud je opomíjena ona zřetelná jasnost, přestože se k tomu zcela nezakrytě poukazuje.

Všechna pozorování a komentáře mysli jsou prchavé koncepty, které nemají žádnou podstatu či svébytnou přirozenost. Jsou pouhým zdáním. Hlubší realita, na kterou zde poukazujeme, je vrozená/vlastní/vnitřní, nekonceptuální uvědomění si sebe. Všechny koncepty jsou registrovány v této vždy-přítomné bdělosti. Negací těchto jevů jim pouze odejmeme pozornostní zaostřenost (focus), a tím může být rozpoznána vnitřní přítomnost uvědomění. Negace je mentální operace. Ne-konceptuální uvědomění leží zcela mimo možnost pojmového uchopení.

Nejvíce udivuje samotný fakt „být na živu". Nebýt tohoto faktu, nestalo by se ale o mnoho víc. Ono "být živý" je projevem tvé pravé existence, ať už ji nazveme jakkoliv. V pozadí to tu bylo vždy. Meditace, dosahování, zážitky, to všechno se děje stálým přísunem nových a nových podnětů. A je tu tendence nořit se do těchto věcí, ony ale jsou jen vyvstáním projevu. Dokonce i ten pocit přítomnosti či vědomí (který se rovná pocitu "být živý") je tím, co se objevuje na tom, co nepřichází, ani neodchází. To je tvůj pravý stav, který je před vědomím.

Ať děláš cokoliv, neudělej z toho praktiku či dosažení, opusť koncept "mé" živosti. Nejsi "já" oddělené od skutečnosti. Jsi skutečnost sama. Každá další domněnka o tvé identitě je koncept. Víra v tyto koncepty je kořenem všeho utrpení a problémů v životě. Ty ale existuješ vždycky mimo ně, svobodný ode všech problémů. Neexistuje jakýkoliv problém, který by se týkal tvého bytí a jeho vědomé přirozenosti.

Poslední koncept, který by měl odpadnout, je obvykle koncept "probuzení" a "osvobození". To jsou prostě dodatečně přidané koncepty, Mnozí lidé kolem duchovna jsou ale cele intoxikovaní podobnými představami. Profesionální učitelé na to skutečně nemohou poukázat, protože to podkopává celý základ jejich reputace, živobytí, na kterém závisejí. Žádné probuzení není nutné, abys byl tím, čím jsi.

Velké ego se ukazuje jako neživý, pérový čertík-v-krabičce. Když se ale podíváš dovnitř, "čertík" chybí! Podíváš-li se do mysli, to jediné, co najdeš, je jen pár myšlenek, pocitů a vjemů. Nějak tam chybí vadná, omezené osoba - je tam pouze prostor čistého poznání a bytí nebo samotné ne-konceptuální, vždy právě přítomné uvědomění. Nyní víš, že jsi TÍM. To je nejdůležitější. Všechno to trápení a hledání bylo jen vírou v myšlenku o někom, kdo nikdy neexistoval.

Otázka: Pocit že vím, že žiji, že si uvědomuji a že jsem přítomný, předchází jakémukoliv objektu, který v tomto poli uvědomění (myšlenky, pocity, svět, mé tělo) přichází a odchází. Co je ale na tom stále pozoruhodné, je to, jak bezúsilné toto poznání je. Je to prostě mé běžné uvědomění. Měl jsem ten poklad po celý život! Po letech zápasu o poznání prostě jsem, co jsem, a je to ta nejpřirozenější věc na světě. Význam toho celého by se dal vyjádřit slovem "úleva".

Otázka: Jak to, že poznávající přítomnost, kterou jsem, není totéž, co uvědomění, které rozpoznává přicházející a odcházející přítomnost ("před vědomím")? Je tato záležitost přítomnosti a uvědomění nějak lokalizována v lidském těle?

John: Na to existují odlišné pohledy. Jeden spočívá jednoduše v odložení všech myšlenek a uvědomění, že jsi přítomný, nebo s otázkou, a to, co jsi, je dokonale celistvé a úplné, jak je. Co je na tom špatného, pokud o tom nepřemýšlíš? Plně zastav.

Můžeš si rovněž povšimnout, že to, čím jsi, je ono přítomné zvědomění, které zná příchody a odchody vědomí. Pamatuj, že vědomí je v tomto kontextu stavem relativního vědomí, které ví, že jsi přítomný a vědomý. Někdy je přítomný stav vědomého bytí (probuzení) a někdy je nečinný (spánek, nevědomí, před narozením, po smrti). To vše se ale stále děje ve větším kontextu (poli souvislostí), které je základem, na němž vědomí vchází a odchází. A to je - z nedostatku lepších slov - absolutním, nejzazším či před-vědomým "stavem".

Novější najdete zde:

http://thenaturalstate.org/pointers.html

____________________________

Překlad: Koan

korektura: Lída Mandelová

Témata tohoto článku: John Wheeler

Tisk

• Tweet