Rozpoznání Já - Mooji

Mooji odpovídá a vysvětluje Sebe-dotazování.

Mooji, mohl by jsi vysvětlit Sebe-dotazování? Jak má začínat?

Začni s ‚Já jsem‘ - což je nejpřirozenější rozpoznání a znalost. Pocit existence můžeš spontánně cítit v sobě jako ‚Já jsem‘. Nikdo tě to nemusí učit. Buď si vědom této jednoduché intuice aniž by jsi ji spojoval s ostatními myšlenkami. Pociťuj jen jaké to je být prostě přítomný, v tomto momentě, aniž by jsi pojímal nějaký úmysl. Nedotýkej se žádné myšlenky, že děláš něco speciálního. Udržuj vnitřní tichost. Pokud se najednou vynoří vlna myšlenek, nepanikař. Není potřeba je kontrolovat nebo potlačovat. Prostě je nech rozehrát aniž by jsi se do nich zaplétal. Pozoruj nezaujatě. Zůstaň prázdný bez úmyslu. Buď tichý.

Představ si, že stojíš na nástupišti vlakového nádraží. Vlak za vlakem přijíždějí: zastaví se , otevřou se dveře, dveře se zavřou a pokračují dál. Nemusíš nastoupit. Stejně tak můžeš pozorovat myšlenkovou aktivitu odehrávající se na plátně vědomí aniž by jsi se do ní musel zapojovat. Nezapojuj se. Myšlenky a vjemy budou sledovány samy od sebe, bez nucení. Zůstaň neutrální. Buď s vědomím, jako samo vědomí. Uvědom si jak samovolně dýcháš, bez vůle a úsilí. Pozoruj funkci smyslů, pocit vnějšího a vnitřního, jakýkoli pohyb, vše se jen samo ‚děje‘, neplánovaně a nenuceně.

Ať už se objeví jakákoli myšlenka, pocit, hnutí či vjem, vše je tiše pozorováno, a je v tom pouze méně zaujatosti, méně vtažení. Vše se objevuje; a tvé já tím není vzrušeno. Toto vše je hladce sledováno. Dokonce i Já - pocit ‚Já jsem‘ - je uvnitř tohoto uvědomění. Nevyvíjej více úsilí, než je zapotřebí. Jsi zde. Tím, ať již to nic nečiní nebo činí, tím, co někam směřuje aktivitu nebo je samo ovlivněno nějakou aktivitou, tím, co si je bez usilovně vědomo a přeci je nezaujato: To je tvé pravé Já (Self) Není ‚za‘ ani ‚před‘, není ‚pod‘ ani ‚nad‘ - není to zkrátka nějaký jev. Je to neumístitelné, nezrozené a bezmezné Já.

Nyní pozoruj pozorovatele: prověřuj „kdo jsem já?", ale setrvej tichý s čilou pozorností. Nesbírej žádné odpovědi či nápovědi; odpověď by byla o mohla být pouze domněnkou, ideou dalšího konceptu. Nespoutávej se do žádného konceptu. Odvrať pozornost od předmětů k pozorujícímu subjektu. Čím a kde je pozorovatel? Zůstaň tichý a neutrální. Měla by zde nyní být zvětšená síla ohniska pozorování.

A nyní znovu sleduj pocit ‚Já jsem‘. Co je ‚Já‘? Odkud vychází? Dívej se. Co jsi našel?

Nemůže to být nalezeno. Neexistuje to.

Nemůže to být nalezeno objektivně. Přesto je počitek ‚Já‘ či jeho intuice stále přítomná. Je to ne-nalezení ‚Já‘, fenomenálně, což jen dokazuje, že jde o ne-objektivní existenci. Při objevení ‚Já‘ či ‚Já jsem‘ je zjištěno, že je bez formy, je to intuice vyvěrající z, uvnitř a jako prázdnota. Bez zaměřeného sebedotazování se ‚já‘ jeví jako entita obsahující tělo a podmíněnou mysl. Když je nazřeno, zjistíme, že jde jen o formu myšlenky; forma ‚já‘ je myšlenka. Bezforemné vzniká z prázdnoty jako intuitivní pocit subjektivní ‚přítomnosti‘.

A teď je ‚Já‘ nazřeno jako bezforemná přítomnost, co to poznává? Vlastní to formu? Takto se dotazuj.

Děkuji, Mooji.

Nemáš zač.

-----------------------
Jde o ukázku z knihy 'Před Já jsem'. Na žádost přeložil Koan.

Témata tohoto článku: kdo jsem já?, Mooji

Tisk


Přidejte komentář k článku: