Francis říká, že největší strach je naše vlastní smrt. Ale jakmile známe svou pravou povahu, neosobního vědomí, strach ze smrti zmizí, protože jsme nebyli nikdy zrozeni ani nezemřeme, jsme věční, kam by jsme tedy chodili. Jsme za časem a prostorem, které existují v nás, nikoli naopak.

Ego je jako film „Gremlins". V tom filmu byli Gremlini maličké rozkošné stvoření, dokud jsme je v noci nenakrmili... poté se z nich staly monstra. Říká, že pokud ego krmíme, stane se z něj podobná nekontrolovaná příšera.

Tvrdí, že jsme bezdůvodnou radostí, štěstím, láskou, mírem a volností. Co se praxe týče, uvádí, že praktiky jako meditace atp. jsou založeny na chybném předpokladu, že zde musí být někdo, kdo je vykonává aby se někam dostal. Pokud vyjdeme z této mylné hypotézy a vykonáváme praxi, je to jen bezcenná ztráta času. Ohledně úlohy učitele, říká, že život je naším učitelem, a že vedle knih a mistrů, existuje nesčetně cest, kterými nás život probouzí...

Volně z http://www.francislucille.com/excerpt.html

Co můžeme očekávat z našich setkání?

Naučit se neočekávat. Neočekávání je skvělé umění. Jakmile již nežijete z očekávání, žijete v nové dimenzi. Jste volní. Vaše tělo je volné. Intelektuální pochopení, že nejsme psycho-fyzickou bytostí je nezbytným prvním krokem, ale toto pochopení není dostačující. Fakt, že nejsme tělem se musí stát aktuální zkušeností, která pronikne a osvobodí svaly, vnitřní orgány, dokonce i buňky. Intelektuální porozumění, které odpovídá náhlému, prchavému rozpoznání naší pravé povahy, přinese záblesk čisté radosti, ale pokud máme plné poznání, že nejsme tělo, tak jsme radostí.

Jak mohu na senzorické úrovni vnímat, že nejsem tělo?

Všichni prožíváme monety štěstí, které jsou doprovázeny vjemy expanze (rozšíření) a relaxace. Ještě před tímto tělesným vjemem jsme ale ve stavu věčnosti, v nefalšovaném a bezdůvodném štěstí, jehož fyzická modulace (smyslové čití) je jen konečným důsledkem. Toto štěstí se samo vnímá. V té chvíli nejsme omezeni na tělo v prostoru, ani osobou. Poznáváme se v bezprostřední okamžitosti toho momentu. Všichni známe jeho bezdůvodnou radost. Pokud hluboce prozkoumáme to, co nazýváme naším tělem, objevíme, že jeho esencí je toto štěstí. Pak již déle nemáme potřebu ani chuť či dokonce možnost hledat štěstí ve vnějších předmětech.

Jak se takové hluboké zkoumání provádí?

Neodmítejte tělesné vjemy a emoce, které se vám předvádějí. Nechte je plně rozvinout ve vašem vědomí, bez jakéhokoli cíle či vměšování vůle. Postupně se osvobodí potenciální energie, která je uvězněná ve svalovém napětí, tím se vyčerpá dynamika psychosomatické struktury, a zpětně dojde k základní stabilizaci. Takové pročišťování tělesného vnímání je znamenitým uměním. Vyžaduje to trpělivost, odhodlání a odvahu. Své vyjádření to nachází na úrovni vnímání, skrze pozvolnou expanzi těla do okolního prostoru, při současném proniknutí tělesné struktury tímto prostorem. Tento prostor není prožíván jen jako prostá absence objektů. Jakmile se pozornost osvobodí od vnímání, které jí drží v nevolnictví, pozná se jako průzračný prostor, který je pravou substancí těla. V tento moment dojde ke zrušení (vnímání) duality mezi tělem a prostorem. Tělo se rozšíří do rozpětí vesmíru a v jeho srdci obsáhne všechny hmatatelné i nehmatatelné věci. Nic mu není vnější. Všichni máme toto „tělo štěstí", toto „probuzené tělo". Jsme úplní bez žádných chybějících částí. Prozkoumejte tak své Království a vědomě se jej ujměte, a dál nežijte v té ubohé boudě omezeného těla.

Ve chvílích ticha mám letmé záblesky této sféry, pak jdu ale pracovat a zjistím, že se necítím ani královsky ani plný míru, a tím můj klid okamžitě zmizí. Jak mohu svou vyrovnanost udržet napořád?

Vše, co vyvstává ve vědomí, není ničím jiným než vědomím - vaším spolupracovníkem, zákazníkem i nadřízeným, zcela vším, včetně domu s nábytkem a vybavením. Nejprve to pochopte intelektuálně, poté si ověřte zda-li to platí. Přijde chvíle, kdy vás intimní pocit tohoto laskavého prostoru, který je kolem vás, již neopouští; naleznete svůj domov všude, dokonce i na přeplněné stanici tramvaje. Opouštíte to pouze tehdy, když jdete do minulosti nebo budoucnosti. Nekrčte se v chatrči. Tato nezměrnost vás očekává právě zde, v srdci tohoto okamžiku. Již jste s touto přítomností obeznámeni, avšak jakmile přijde moment, kdy toto pozadí plné hojnosti odhalí samovolně samo sebe, ochutnáte harmonii, která leží u základů projevení. Zanecháte ulpívání na vnějším světě a vaše tělesné vjemy se volně rozvinou ve vašem přívětivém uvědomění.

Toto převrácení perspektivy (hlediska) je analogické tomu, co dovoluje náhlé rozpoznání andělské tváře ve stromu v jednom z těch obrazů z 12.stol., co tak uchvacuje děti. Napoprvé vidíme pouze strom, poté, upozorněni titulkem pod obrazem, že je tam skryt anděl, začneme s úzkostlivým pátráním v listí... až nakonec zjistíme, že anděl byl po celou dobu přímo před našima očima. Důležité je vědět, že je tam anděl a to, kde je skrytý. Prožijme jednou proces, kdy strom postupně ztrácí svou formu až do bodu, kdy se tak začnou ukazovat linie ze kterých se jeho tvar skládá, až se linie přeuspořádají a svěří nám své tajemství... Jakmile je cesta vydlážděna, následné zvraty perspektivy jsou snadnější a snadnější, až nakonec vidíme anděla i strom současně. Stejným způsobem, když je naše pravá podstata znovu poznána, stávající rozdíly mezi nevědomostí a probuzením se stanou postupně nezřetelné, až se zplodí v základní takovost bytí.

Začínám si uvědomovat, jak jsem s tělem celá slepená, svými pocity a dojmy, jako oddělený jedinec.

Jak se tato slepenost projevuje?

Cítím se jako kdybych byla sama sebou zhypnotizovaná, svou pýchou, svými emocemi, zvláště svým hněvem, a neposedností svého těla.

V pořádku. Jen co se si začnete být vědomá této hypnózy, hypnabilní stav opadne.

Jak to? Tomu nerozumím.

Zeptejte se sama sebe, kdo je zhypnotizovaný. Dotazujte se důkladněji. Kdo je to? Kde je? Dospějete k závěru, že je nemožné najít jakoukoli entitu. Pokud prozkoumáte svou mysl a tělo, objevíte několik konceptů se kterými se ztotožňujete, např.: „Jsem žena", „Jsem lidská bytost", „Jsem právník", atd. Rovněž ale můžete najít tělesné vjemy, jisté oblasti, které jsou více matné, více pevné, se kterými se přesto ztotožňujete. Pokud se ale podíváte více zblízka, začne vám být zřejmé, že nejste těmito smyslovými vjemy v hrudi, ani myšlenkou, že jste žena, protože myšlenky a pocity přicházejí a odcházejí, a to, čím vskutku jste je trvalé. V tento daný moment hypnóza končí. Výskyt těchto myšlenek a pocitů je menším problémem, než to, že se s nimi ztotožňujete. Jakmile si jich budete vědoma, vzdálíte se. Jste volná. V této svobodě se nikam neumísťujete. A v této ne-lokalizaci je důležité prodlévat, protože máme tendenci urychleně se chápat identifikace nové, jen co se pustíme té předešlé, podobně jako opice, která se nepustí větve, dokud neuchopí další.

Uvidíte, jak báječné je žít v takovém ovzduší, bez zavěšování v nepřipoutanosti. Zpočátku se to zdá trochu zvláštní, protože váš nový přístup nevytváří k ničemu překážky. Můžete stále naplňovat své funkce, jako matka, právník, cítit své tělo, apod. Být ničím, nikde ve vzduchu, je popravdě ale velmi praktické. Zjednodušuje to skvěle život. Nespokojte se s pouhým chápáním. Vložte své pochopení do praxe. Zkuste byt nikým. Pusťte se větví.

Není pak obtížný návrat do těla a denního života?

Nikdy jste nebyla ve svém těle, takže otázka vracení nevyvstává. Vaše tělo je ve vás. Vy nejste v něm. Vaše tělo se vám ukazuje jako série smyslových vjemů a konceptů. To se děje tím způsobem, že víte o svém těle, když jej pociťujete, nebo o něm přemýšlíte. Tyto vjemy a myšlenky se objevují ve vás, v čisté vědomé pozornosti. Vy se neobjevujete v nich, je to přesný opak toho, co vás učili rodiče, učitelé, a téměř celá společnost ve které žijete. V křiklavém protikladu k vaší aktuální zkušenosti vás učili, že jste ve svém těle jako vědomí, a že toto vědomí se objevuje jako funkce mozku, organu vašeho těla. Předpokládám, že jste nenabyla pevně tohoto nevhodného přesvědčení, znalosti z druhé ruky, a sama pátráte v údajích z vlastní zkušenosti. A jak vám v mládí ti sami lidé předkládali recepty na štěstí - učte se pilně, najděte si dobrou práci, vdejte se za správného muže - pamatujete? Tyto recepty nefungují, jinak by jste se tady takto neptala. Nejsou funkční, neboť vycházejí z mylného pohledu na skutečnost, ze stanoviska, které vkládáte do otázek.

Podívejte se sama, zda-li se objevujete v těle či myšlenkách, nebo naopak, jestli se ony ukazují vám. Je to překlopení hlediska, podobně jako při objevení onoho anděla ve stromu. Třebaže se tato změna může zprvu zdát minimální, je revoluční, co nepředstavitelnosti a nekonečnosti důsledků se týče. Jestliže upřímně přijmete možnost, že ten strom může být ve skutečnosti andělem, pak se vám anděl také vyjeví a váš život se stane kouzelným.

Můžete pohovořit o praxi intuitivního žití ze srdce?

Nebuďte jedincem, nebuďte ničím. Pokud porozumíte tomu, že nejste nikým, zažijete pravdu odpovídající tomuto poznání. Když vás již idea či pocit, že jste osobou déle nesužuje, ať již myslíte či nemyslíte, jednáte či nejednáte, žijete pravdu z plnosti srdce.

Jsem v tomto ohledu ve správném vztahu se sebou a se světem?

Ach ano. Jste v tom pravém poměru, jaký to zahrnuje. Svět, stejně tak jako vaše tělo a mysl, jsou obsaženy ve vašem pravém já. Láska je zahrnutím. Pochopení je prostředním krokem, ale konečným cílem, pravým středem, je srdce.

Je srdce tím místem mezi dvěma větvemi, v tom podobenství s opicí?

Pokud souhlasíte s puštěním větve aniž se zachytíte větve další, pak padáte do srdce. Musíte akceptovat umírání, dovolit všemu, co znáte proklouznout; vše, čemu jste byl naučen; vše, co vlastníte, včetně vašeho života, nebo alespoň tomu, o čem se domníváte, že váš život je. To vyžaduje kuráž. Jde o druh sebevraždy.

Je to vážně takové? Pamatujete si například chvíle, které předcházely vašemu prozření?

Ano.

Bylo to takové?

Ano.

Děkuji. Měl jste předtím nějakou představu, co se má stát?

Ano i ne. Ano, protože jsem cítil vyzvání (přitažlivost). Ne, protože až do této úrovně jsem znal pouze relativní štěstí, relativní pravdu a poznání, a nemohl jsem si představit to absolutní, nevyslovitelné. Já je za všemi koncepty a všemi projekcemi. To je také důvod, proč se k tomu nelze vlastními silami dostat, a musíme sečkat, až si nás to vyžádá. Když nás to ale vyzve, musíme bez váháni říci radostné ano. A toto rozhodnuti nám náleží, je to jediné rozhodnutí, ve kterém máme opravdu svobodnou volbu.

Jedním z důvodů, proč to odkládám a nejsem k dispozici onomu vyzvání, je strach z toho, že se tím radikálně přemění můj život.

Ó, ano. K tomu dojde.

I má rodina se změní?

Vaše rodina také. Vše se změní.

Obávám se, že mě opustí určití lidé a budou nahrazeni jinými.

Mohu vás ujistit, že nebudete ničeho litovat.

Existuje možnost obdržet pozváni a vzápětí jej odmítnout?

Ano, jste volný.

Budu opět pobídnut?

Ano. Buďte připraven. Buďte dostupný. K dispozici budete, jakmile porozumíte tomu, že k tomu aby jste dostal Království, nemůžete sám nic udělat. Když uznáte svou celkovou bezmoc, tak se stanete vyklizeným pokojem. Jen co se stanete prázdným prostorem, budete svatyní. Pak může vstoupit Král, zaujmout trůn a omilostňovat vás svou nesmrtelnou přítomností.

Připravil: Koan

Témata tohoto článku: Francis Lucille

Tisk

• Tweet