Nevyhýbejte se přítomným pocitům!

Dokážeme žít sami se sebou a se svými pocity? Nebo jsme se vydali omylem na cestu odříkání, potlačování a odmítání?

Nevyhýbejte se přítomným pocitům!

Chcete prožívat jednotu a celistvost? Tak přestaňte s vnitřním bojem a odmítáním. Aby sjednocení bylo úspěšné, je důležité, aby proběhlo plně. Jenže to není o přemýšlení! Je to spíše o rozjímání – a hlavně o pouštění! Ego se bude ptát: „Co to děláš?“. Těmto hlasům nenaslouchejte! Odevzdejte se plně prožívání. Existují jen prožitky, které následují jeden po druhém. Povyk ega je také prožitek. „Jak lze s tímto zažít jednotu?“.

Jednotu můžete zažít i s myšlenkami. Jsou velmi prchavé. Zeptejte se: „Co cítím, když se objevují tyto myšlenky?“. Máte-li obavy, nemůžete s těmito myšlenkami „obav“ zažívat jednotu, musíte jim umožnit, abyste je prožili v těle!

Určitě jste slyšeli, že tělo je podmínkou pro probuzení. Abychom mohli realizovat sami sebe, potřebujeme se vtělit do hmoty. To je jeden z důvodů, proč je tělo takovým darem. Tělo je hřištěm pro osvícení, protože Vám to dává pevnost, proti které se vymezujete.

Taky se na to můžete podívat takto: Pokud by nebylo žádné tělo, nebyly by ani smysly a vnímání. Neměli byste jména a tvary a paradoxem je, že vstoupíte-li do jakéhokoli tvaru a jména, uvědomíte si nehmotnost. Přijetím smyslů a pocitů v těle si můžete uvědomit: „Já nejsem tělo.“.

Je to nevyslovitelné potěšení, ale toto potěšení není pro lidi, kteří se bojí být tělem, kteří se bojí svých pocitů a své tělesnosti. Tito lidé budou mluvit o tom, že oni nejsou tělem, ale nebude v tom žádná radost, protože se těla vlastně bojí. Odmítají ho! Začali žít ve své auře a zkoušejí se vyhnout se všem těm věcem, které odmítli. Ví, že pokud by se odvážili vejít do těla, budou muset prožít vše, co opustili.

Jeden z cílů NDT (terapie nedvojnosti) je pomoci Vám zpět do bytí v těle a to často znamená přijetí odmítnutých pocitů a vzpomínek, které se v těle schraňují. Mnoho lidí začne umírat – opouštět svá těla dlouho předtím než tělo odpadne samo.

Praxe sjednocení

Sjednocení je cesta lásky. Je založená na neoddělování. Skrze naše vychování jsme se naučili oddělovat sami sebe a dělá to každý, takže to působí, že je to normální. Bezmála celý svět takto žije.

Zastav se ...  a zeptej se sám sebe: „Jaké to bude, když zkusím prožít přítomný okamžik?“. Často nejsme v přítomnosti, ale pohybujeme se v naší mysli někde kolem. Co cítíš a zažíváš v této chvíli? Přivítej to a staň se tím! Úplně se tomu oddej a přijmi to.

Teď se zeptej sám sebe: „Jaké to je zažívat jednotu s tímto?“. Zjišťuj, jaké to právě teď je. Když jsi tak blízko pocitům a vjemům těla/mysli, že už není prostor pro žádné oddělení. Osvícení je úplné splynutí se životem. Nech vše přijít tak blízko, že zmizíš!

A co přichází teď? Obvykle nějaké velmi příjemné emoce, které lákají k zastavení se a ke zklidnění, ale to nedělej, dokud máš v sobě ještě nějaké oddělení, kterým jsi zatím neprošel. Drž se pocitu a prožij ho, uvítej a zeptej se sám sebe: „Jaké to je zažívat jednotu s tímto pocitem/vjemem?“.

Pokračuj do té doby, až budeš volným. Pokud tam není žádné JÁ oddělené od prožitku, přichází prostor, který neobsahuje ani pochyby ani není bez pochybování.  Všechny tyto představy nemají už ve stavu přirozenosti žádný význam. Je to stav bez pochybování, bez představ a rozlišování. Je to čistá prázdná mysl. Je to velmi příjemné.

-----------------------
Autor textu: Nukunu Larsen, dánský duchovní učitel a terapeut. 
Zdroj: http://www.youarethat.dk/, přeložila: Katka

Nukunovu knihu Oko hurikánu si můžete pořídit zde.

 

Témata tohoto článku: Nukunu

Tisk


Přidejte komentář k článku: