Jak to, že neexistujete? - John Greven
Takže, není zde nikdo, kdo vám říká, abyste se dotazovali "Kdo jsem já?", není tu nikdo, kdo by se ptal "Kdo jsem já?". Přesto toto dotazování probíhá.
Jestliže "já" je pouhou iluzí bez samostatného bytí, co pak můžete udělat pro seberealizaci? Někteří "učitelé" říkají, že nemůžete udělat nic. Pokud jste hledači, je toto pro vás frustrující a prostě se to nezdá být v pořádku. Rozhodně se zdá, že je tu nějaké "já", které něco dělá. Jiní říkají, abyste toto "já" prozkoumali. Kladli si otázku: "Kdo jsem já?" Jako vždy je problémem snaha porozumět myslí těmto zdánlivě rozporuplným ukazatelům. Co má tedy toto neexistující "já" dělat? Nic? Ale i to je přeci něco.
Tyto dva přístupy se samozřejmě zdají být velmi odlišné. Jenže ani jeden z nich nemá být odpovědí. Jsou, jako vše ostatní, jen ukazateli. Kdybyste to přijmuli doslova a do písmene, byla by to beznadějná situace. Když požádáte "učitele", kteří říkají, že nemůžete dělat nic, aby vám například podali sůl, tak vámi ji podají. Vypadá to tedy, že někdo něco udělal.
Zeptejte se někoho, který den je, a mysl odpoví. Stejně tak někoho požádejte, aby se dotazoval: "Kdo jsem já?" a mysl odpoví. Otázkou je, zda "někdo" odpověděl či ne - nebo - není to vše jen součástí přirozeného fungování?
Zajisté se zdá, jakoby někdo dělal to myšlení, podávání soli a dotazování se "Kdo jsem já?", ale při prozkoumání se tato představa ukáže jako falešná. Nastane uvědomění, že tu nikdy nebyl "někdo", kdo by si myslel myšlenky nebo dělal věci. Myšlenky, jako všechno ostatní, přicházejí a odcházejí tak, jak na mozek působí různé vlivy. Stejně jako se kapka vody pohybuje v řece bez samostatné podstaty, tak se i myšlenky vynořují a mizí, aniž by si tuto činnost někdo vybral nebo ji kontroloval.
Myšlenka, že pro završení svého hledání nelze nic udělat, je pravdivá. Přesto se dělání pořád děje. Tělo má hlad a proběhne jezení. Tělo je unavené a proběhne spánek. Samotné hledání probíhá. Jestliže je pravdou, že není nikdo, kdo by něco dělal, pak i přesto je toho dost uděláno!
Takže, není zde nikdo, kdo vám říká, abyste se dotazovali "Kdo jsem já?", není tu nikdo, kdo by se ptal "Kdo jsem já?". Přesto toto dotazování probíhá. Když je spatřeno, že "já", které věří, že dělá ono dotazování, je ve skutečnosti jen jednoduchou myšlenkou se složitou sítí představ, které ji podporují, pak je také tento iluzorní střed "já" odhalen nikým.
Zdroj: John Greven, http://johngreven.blogspot.com/2009/09/you-dont-exist-confused.html
Překlad: Honza
Témata tohoto článku: neexistence já
