Dvě advaity, jedna nedualita - Míša

Je zajímavé vidět, že jsou nejméně dvě advaity, jedna vlastní např. panu Vackovi nebo Svámímu Mahéšvaránandovi - té je vlastní usilování, které nekončí dříve než v rozpoznání sebe sama jako Poznání, které zde obyčejně není, člověk usiluje o něco co nezná, o vyšší stav, říká se realizovat.. a cvičení nebo usilování je nazýváno duchovností.

Je zajímavé vidět, že jsou nejméně dvě advaity, jedna vlastní např. panu Vackovi nebo Svámímu Mahéšvaránandovi - té je vlastní usilování, které nekončí dříve než v rozpoznání sebe sama jako Poznání, které zde obyčejně není, člověk usiluje o něco co nezná, o vyšší stav, říká se realizovat.. a cvičení nebo usilování je nazýváno duchovností. Platí i "nesejít z duchovní cesty" atp... a u druhé, o které se dozvídáme tady z Mozaiky od lidí jako Tonyho Parsonse nebo Sailora Boba Adamsona je naše usilování o "dosažené sebepoznání" shledáno nepotřebným, protože tu není nikdo, kdo by mohl o co usilovat ani nic co lze najít. "Bytí v Já" je pak snadné, bez usilování.Takže v jedné cestě se k "bytí v Já" vede trvajícím cvičením a v druhé zanecháním cvičení a nahlížením Sebe sama. K první cestě lze víceméně počítat i všechny budhistické stezky, kde po vás učitel chce nějakou sádhanu, ve které jen vy sami "svým úsilím" rozhodujete o sebedosažení, a ve druhé je to shledání, že zde není žádné já, které by provozovalo autonomní činy jako usilování, nic se nezíská, nechce se po vás, abyste pro sebe něco dělali. Dáváte si prostor.. pauźu od hledání.

Teď k těm cestám, dvěma advaitám, pracovně to nazvu "duální" a "neduální", všímavá zlobidla si nezapomenou všimnout slova NAZVU, v duální není to co je zde žádoucí a je třeba se teprve dosáhnout, abysme našli něco co je zde.. to předpokládá a vede k (podporuje) cvičení.. takže advaita No.1 vás dovede k praktikování, podporuje hledání.. a protože je Pán milostivý, poznáte ve chvílích svého neusilování kapky nektaru Sebepoznání, poznání svého (pravého) Já, což ale implikuje "pravé" a "nepravé" já, takže, advaita číslo 1 = rozdělování. A v té druhé, neduální, zde nic takové není, vaše hledání, vaše první advaitou podporované cvičení je shledáno zbytečným nebo neúčinným, můžete si cvičit cokoli, jako pránájámu nebo tělesná cvičení, ale nejsou to mantry, dýchání ani nic jiného, co vás dovede k tomu čím jste. Nemusíte cvičit, čistit zrcadlo a držet nad sebou bič. Odlesky jsou odlesky, pravda je někde jinde. Takže, co dělají zastánci první cesty, řekněme, "neduality" (v posměšných uvozovkách), té "duální"? Zabívají se cvičením, trápí odlesky, cvičí, jsou nuceni jít na Satsang, masírování svým učitelem a učením, žijí v konceptu změn a usilování.. a co děláme (doufám) my, kteří si ceníme druhé, advaitové cesty, řekněme, té "neduální"? Nevím co zde napsat, snad jen, že neděláme nic z toho co dělají ti ze skupiny č.1. A ještě k tomu rozdělení, skupina 1 je charakteristická postavou mistra a žáka, já a Já ("ne-já" a Já), to čím jsi a to čím nejsi, přičemž to čím jsi dosahuješ (narozdíl od advaity č.2) cvičením, nepřetržitým praktikováním a pevným rozhodnutím, budu cvičit "odteď až do svého posledního vydechnutí" :-), to je ceněno, o tom se s vámi mistr baví.. máte-li pochyby. Ale i v prvním advaitovém šuplíku se cesty různí, někteří jsme vegetariány, jiní ne (v závislosti na tom, co náš Mistr říká), každý systém má svá cvičení, až by se jeden divil, jak můžou vést k jednomu cíly, je spousta náležitostí, co můžete dělat a co byste dělat neměli, takže masírka. My ze skupiny 2 to doufám lidi máme lehčí! Neboť víme, (jak nám Bob, Púndžadží či kdokoli říká nebo jak to vytušíme z pohybu vzduchu v volné přírodě nebo si vycucáme z prstu), že náboženství od Pravdy odvádí, ačkoli je v nich nějak přítomná, skrývá se ve slovech a větách.. První skupina "védanty" (si) zakládá (na) náboženství, na vztahu mistra a žáka, v druhé je možné navštěvovat kohokoli nebo cokoli, aniž by se něco změnilo, učitelem zůstává TO a nemáte problém, jste svobodní. V první cestě o svobodu usilujete, ve druhé nikoli. Jaké má vaše sympatie? Cesta 1, "duální" nebo cesta 2, "neduální"? Vyjádřete se a mějte se hezky, ahoj Michal

---
otázky pod čarou Co je nedualita? Védanta, konečné poznání..? Je pan Vacek nebo Svámidží řezník z Papadžího vyprávění o učitelích? Dáváte si v přestávkách od navštěvování jednoho duchovního učitele biftek, file nebo kuřecí medailonky, zatímco při navštěvování jiného sabdží a čapati nebo purí? Záleží vám na tom, jak se kdo vyjadřuje nebo je vám to volné? Drží se duchovní linie v české republice, Barmě nebo někde jinde na světě praktikování nebo připomínání si toho, co je podstatné? Nedrží se to náhodou samo? Jsou duchovní, pravdiví lidé v souladu s advaitou č.2 i v těchto náboženských tradicích? Nebo.. nejsou tam náhodou až od okamžiku, kdy své cesty opustí? Kdo je duchovní? Člověk s čistou duší, jakýkoli člověk, jakákoli živá bytost, zvíře, moucha, brouk, cokoli.. nebo ten kdo se nechává dobře vést svým učitelem, případně ten, kdo vede? Jsou duchovní duchovní? Máte rádi osvícení, omezování? Jste citliví na slova o tom, že neomezování se je sobectvím? Co je omezitelné? A co nikoli? Co je sobectví? Tak nějak, lásku a mír. Pozn.: Do životopisů prosím uvádějte jen odstavce 1,3 a 4. Míša

Tisk


Přidejte komentář k článku: