Co ve skutečnosti hledáš?
Svoboda je to, co nastane, když odpadne onen arogantní a pošetilý pocit, že žijeme naše životy vlastní vůlí.
Návštěvníci, kteří ke mně přicházejí, překvapivě často říkají, že jsou „duchovní hledající" mnoho let a jejich neustálé dotazování se je příčinou velkého utrpení. Říkám jim, že utrpení je nejspíš výsledkem zmatku kolem toho, co hledající hledá, a jak toho chce dosáhnout. Je opět překvapivé, jak rychle toto vysvětlení s úlevou přijímají!
Co duchovní hledající ve skutečnosti hledá? Odpověď často vychází z toho, co vyčetl z nějakých knih nebo o čem mluvil s jinými duchovními hledajícími. Odpovědi jako „Hledám své já" nebo „Hledám v sobě Boha" nebo „Hledám pravdu" jsou ale velice nekonkrétní.
Někdy jsem překvapen jednoduchou a upřímnou odpovědí, jako např.: „Chtěl bych se cítit pohodlně sám se sebou, a vím, že to nedokážu, dokud se nebudu cítit pohodlně s ostatními." Já na to obvykle říkám, že to, co člověk hle-dá, je, TO, co překračuje uspokojení z materiálních věcí a neuspokojení z jejich nedostatku v životě - snad by se to dalo nazvat KLID nebo MÍR. Skutečný zážitek tohoto klidu nastává v hlubokém spánku a také během určitých okamžiků v bdělém stavu, když se mysl naplněná očekáváním zklidní.
Takže hledající ve skutečnosti pátrá po klidu hlubokého spánku v bdělém stavu, kdy je přemítající mysl na rozdíl od stavu spánku aktivní. Klid hlubokého spánku je způsoben tím, že ego v něm není činné - není tam přítomen pocit osobního konatelství, spojený s pocitem očekávání. Stejný vnitřní klid může nastat i v bdělém stavu, pouze za předpokladu, že nebudeme pociťovat osobní konatelství v jednáních každodenního života.
Jinými slovy, zatímco v bdělém stavu života se dějí události a dochází k jednání, vnitřní mír může nastat jedině tehdy, když je zde úplné, bezpodmínečné pře-svědčení, že za žádnými skutky, které se dějí prostřednictvím komplexů tělo-mysl, není individuální konatel.
V důsledku to znamená naprosté a bezpodmínečné přijetí „toho, co je" v jakémkoli okamžiku, z toho prostého důvodu, že neexistuje nikdo, kdo by mohl cokoli konat. Naprosté a bezpodmínečné přijetí toho, že vše, co se děje, je božské dění probíhající skrze komplex tělo-mysl, které muselo v daný okamžik a v daném místě nastat podle vůle Zdroje (nebo Boha), anebo pokud chcete podle „Kosmického řádu".
Skutečný vnitřní klid, po němž hledající pátrá, spočívá v naprostém přesvědčení, že boží vůle vládne v každém okamžiku, a proto neexistuje otázka hříchu a viny jednotlivce.
Nastolení vnitřního klidu blokuje, když si neustále opakujeme: „Neměl jsem dělat, co jsem udělal," nebo: „Neudělal jsem, co jsem udělat měl." Naprosté přijetí tří jednoduchých slov - ,,Bud' vůle Tvá" - přináší vnitřní mír.
Je to proto, že tato slova, která ve skutečnosti nepotřebují vysvětlení, znamenají, že vše se děje pouze díky boží vůli a ne protože někdo něco udělal nebo neudělal. Jinými slovy, schopnost přijmout boží vůli (což samo o sobě závisí na boží vůli!) znamená veliké osvobození od obludné zátěže hříchu a viny v mysli.
Ukázka je z knihy Raméše Balsekara, Hřích a vina.
