Ráno vstaneme a jdeme třeba do práce, večer se vrátíme domů z práce a třeba večeříme. Později uleháme ke spánku, spíme a ráno stáváme. Taková je ve zkratce naše každodenní duchovní činnost. Tato činnost však nikomu nepatří, nikdo ji nevytváří, děje se sama od sebe, asi tak jako se dějí příběhy ve snech. A tak cokoli uděláme nebo neuděláme, ať je to zakopnutí na schodech nebo meditace, není to náš čin, prostě se to stalo, proběhlo to, objevilo se a stejně rychle zase zmizelo.
Kde končí duchovní praxe a začíná obyčejný život?
Co je vlastně „duchovní činnost“ během obyčejného dne? V tomhle krátkém textu obracím tuhle otázku naruby: práce, jídlo, spánek, zakopnutí i meditace jsou součástí stejného dění. Možná není potřeba hledat duchovno někde vedle života.

Další články autora
JoshiDalší články na téma
Meditace a zkoumáníOdebírej články e-mailem
Jednou za čas ti pošlu nový text o přítomnosti, nedualitě a obyčejném životě.

