Otázka: Právě čtu Vaši knihu a mám za sebou už asi půlku. Všiml jsem si, že mne to obecně nutká přestat číst a celé to prozkoumat, jak nás nabádáte. Líbí se mi, jak mluvíte o tom stále přítomném vědomí, což bych nazval "žhnoucím vědomím", které je vždy přítomné bez ohledu na myšlenky, pocity atd. Je jako oceán pod bouřkou nebo jako plamínek v hořáku plynových kamen, který pokračuje ve svícení neovliněn různými stíny, které vrhá svým světlem na okolní podlahu nebo stěnu.

Ale jedna z mých pochybností je, že v naší kultuře se, jak víte, říká, že to co popisujete je vytvářeno tělem a po smrti tento plamínek navždy vyhasne. Jako důkaz se poukazuje na hluboký spánek nebo anestetika, které plamínek dočasně zhasínají. Takže ikdyž se mi velmi zamlouvá o čem mluvíte, jsem stejně tak přitahován a ovlivněn tímto nánosem naší západní kultury.

John: Tělo je jen koncept, nálepka, myšlenková konstrukce. Neexistuje jako takové. "Tělo" je slovo pro sérii objevujících se zážitků, pocitů, vjemů a tak dále. Takže mluvíme o sbírce událostí označené slovem. Existuje snad "San Francisco" jako takové? Kde je? Stejně tak je to s tělem.

V přítomném prožívání se vnímání objevuje ve vědomí nebo se vědomí tvoří z vnímání? Stručnou odpovědí je, že tělo se objevuje jako předmět ve vědomí stejně tak jako celý vesmír. Všechny tyhle věci se objevují a tvoří neustále, ale vaše bytí zůstává. Pokud pochybujete, zkoumejte to dokud to neobjevíte a "neuvidíte". Ano, je to přesně naopak, než se běžně díváme a uvažujeme - ale podívejme se, kam nás tento běžný pohled dostal!