Pocit prázdnoty i lásky, probuzení mi dalo obojí

Richard Sylvester je v dnešní době jedním z uznávaných řečníků na téma neduality. Jeho dosavadní duchovní cestu včetně převratného zážitku probuzení sdílel prostřednictvím Skype rozhovoru z jeho domova v Anglii i s námi. Vedle počítače měl postavený hrnek s čajem a v pozadí nás občas vyrušila jeho paní na úklid. Působil zcela obyčejně, a přitom hovořil o výjimečných zážitcích sahajících daleko za hranice běžného vnímání života.

Pocit prázdnoty i lásky, probuzení mi dalo obojí Dnes jste známý tím, že povídáte lidem o jednotě a osvobození. Když se ale vrátíme o třicet let zpátky, pamatujete si, co vás přivedlo na duchovní cestu a proč?

To je vtipná otázka, protože jsem právě dokončil knihu na toto téma s názvem Confessions of the Seeker, která je z poloviny o tom, jaké spirituální cesty jsem ve svém životě doposud prošel. Kdybych vám měl ale teď stručně odpovědět, povím to jednoduše. Cítil jsem se nešťastný. V životě mi něco scházelo, nosil jsem v sobě pocit prázdnoty, který je těžko popsatelný slovy.  Nemyslím si, že by tehdy život plynul dobře nebo špatně. Někdy se mi dařilo, jindy ne, asi jako každému jinému člověku. I když však život běžel bez potíží, v pozadí se ozýval jakýsi hlas neklidu. Tuším, že spousta lidí tuší, o čem mluvím. Nezáleží na tom, co děláme, jaké máme výsledky, zkrátka kdesi z nitra vychází jistý pocit nenaplnění.  Někteří z nás v sobě máme také zabudovaný určitý charakter, který nás přirozeně vede na cestu poznání.

Prošel jste mnoha různými směry učení. Který byl ten první?

Jako první se mi přihodil velký astrální výlet. Velmi zatřásl mým dosavadním omezeným racionálním poznáním reality. Měl jsem silnou zkušenost s LSD, která mi ukázala, že svět není tak pevný a strukturovaný, jak jsem si myslel. Mé první soustavné učení však vedlo cestou transcendentálních meditací vycházejících z hnutí Maharišiho Maheše, při kterých jsem zažíval pocity transu.

Kolik vám bylo let?

Okolo devětadvaceti.

Váš zlomový bod však vztahujete k roku 2002, kdy jste poznal Tonyho Parsonse. Co se stalo?

Ano. S Tony Parsonsem (pozn. autor knihy Odhalené tajemství) už jsem se několikrát před tím v životě setkal, ale jeho učení mne nezajímalo, nerozuměl jsem mu. V roce 2000 jsem byl pozvaný na setkání s ním a opět jsem moc nechápal, o čem mluví, ale cosi mne tehdy zaujalo. Začal jsem se s ním vídat pravidelně a o dva roky později se mi přihodila zkušenost, kterou by někteří mohli nazvat probuzením. Je to velice těžko popsatelné. Byla to snad ani ne vteřina, kdy se vše jakoby rozprostřelo. Nejde to ani přirovnat k zážitkům z transcendentální meditace. Vše jsem v tu chvíli vnímal přesně tak, jak to bylo, jen náhle vše splývalo v jedno, jakoby neexistovalo individuální já oddělené od všeho ostatního. Nejde to slovy přiblížit. Individuální já v tu chvíli zkrátka vůbec neexistovalo.

Stal se vám tento zážitek v průběhu meditace?

Absolutně ne. Jel jsem v Londýně metrem. Pokud si poslechnete příběhy ostatních, kteří zažili splynutí v jednotě, většinou to byl okamžik při naprosto běžné denní činnosti. Nemusíte být na žádném speciálním místě a jakkoli se o něco snažit. Tento okamžik se nedá naplánovat. Jste v tu chvíli v životě v úplné přítomnosti.

A máte nějaké vysvětlení, proč se probuzení některým lidem přihodí a jiným ne?

Bohužel ne, nemám vůbec žádné ponětí. Je to svým způsobem frustrující, protože mysl chce znát odpověď. Bylo by úžasné, kdybych mohl říct, že se mi to stalo díky mnoha rokům oddanosti a učení. V žádném případě to ale takto uchopit nemůžu. Existuje mnoho případů, kdy k probuzení dojde zcela spontánně a někdy i lidem, kteří se duchovním naukám nevěnují. Kdyby někdo tvrdil opak a přinášel návod na to, jak splynout v jednotě, pomyslel bych si, že je to báchorka.

Předpokládám, že jednotu tedy nelze učit, jako někdo například učí jógu a meditace…

Neexistuje žádný způsob, jak učit probuzení. Sice se ve světě vyskytují „učitelé neduality“, já bych však sám sebe takto nikdy netituloval. Vedu přednášky na toto téma už řadu let, publikuju hovory na Youtube, píšu knihy, ale to je jediné, co můžu lidem předat.

Cítím, že je těžké nedualitu pochopit, protože se ji snažíme porozumět prostřednictvím mysli. A zážitek, o kterém povídáte, nemá s myslí a logickým uvažováním vůbec nic společného.

Přesně tak. Probuzení nemá nic společného s tím, co běžně v životě prožíváme a čemu jsme naučení.

Zážitek jednoty ovšem nijak nezmění základní životní potřeby. Stále spíme, jíme, chodíme do společnosti. Co však vnímáte, že se ve vašem životě přece jen převrátilo?

Když se vrátím k roku 2002, zážitek jednoty mi přinesl zároveň pocit beznaděje. Odhalila se mi na okamžik podstata veškerého bytí, která ale záhy opět zmizela a nechala mne tu na pospas běžnému životu s pocitem beznaděje. Věděl jsem, že si ten moment jednoty zpátky nevynutím, není možné přivolat ho vlastní vůlí, což ve mně působilo jisté zoufalství. Tyto pocity ve mně setrvávaly asi rok, dokud se mi znovu nepřihodil druhý náhodný záblesk neduality. Byl odlišný od toho předchozího. Poprvé jsem cítil spíš prázdnotu, zmizelo individuální já. Podruhé se ve mne rozlil pocit úplnosti, celosti. Jsem si vědomý, jak paradoxně vám to může znít. Vše, co je prázdné, může být stejně tak plné. Plné lásky.

Co se u vás změnilo po druhém zážitku jednoty?

Běžnou charakteristikou provázející momenty probuzení je konec veškerého hledání. Je to jako hra, kterou dokážu jen stěží vysvětlit. Náhle si uvědomíte „aha, tak o tom to celé bylo“.  Na základě toho jsem začal o mém poznání mluvit a psát knihy. Přišlo mi to naprosto přirozené.

Kam se ubral váš smysl života od toho, jak jste ho vnímal dříve?

Z úhlu poznání a chápání světa se smysl života změnil zcela radikálně. Běžně totiž žijeme ve světě příběhů, které si sami vytváříme. Dokonce smysl života si vytváříme. Věříme náboženským mýtům, duchovním a filozofickým bájím, které praví, že život má nějaký určitý smysl. Podle mě, stejně jako obecně z pohledu neduality, zážitek jednoty bortí veškeré představy a koncepty, které si my lidé vytváříme. Například v západní společnosti velmi vyzdvihujeme Boha, přitom veškeré náboženské historky z pohledu jednoty kolabují. Tato transformace mi o smyslu života říká, že existuje pouze to, co existuje teď.

Tedy život v přítomnosti… Co byste tím pádem hledačům poznání poradil? Nikomu nemůžete garantovat, že pokud bude meditovat dvě hodiny denně deset let, dosáhne osvícení.

V první řadě bych nikdy nikomu nic neradil. Dávat rady je beznadějné a nadbytečné. Obvykle dáváme rady, protože se chceme cítit my sami lépe. Máme pocit, že radami druhým pomáháme, někdy si za ně dokonce necháváme platit. Vždyť je to nesmyslné. Tudíž jakékoli rady bych vynechal. Pokud bych však s někým debatoval v běžném hovoru, jako spolu mluvíme teď my dva, řekl bych to asi následovně. Pokud vám přijde impuls, abyste meditovali, dělejte to. Zeptejte se, jestli vám to přináší potěšení a blaho, a pokud ano, není na tom nic špatného.

Takže meditovat bez cíle a očekávání?

Očekávání se nám lidským bytostem zkrátka děje, nejde ho násilně odhánět. Hlavně nad tím moc nepřemýšlejte. Všechno to uvažování kolem smeťte ze stolu. Chcete běhat? Běhejte. Chcete meditovat? Dělejte to. Mysl je naprosto bravurní v tom, aby nám kladla různé scénáře a zbytečně nás mátla.

Vy stále se svou myslí zápasíte?

(smích). Já s ní nebojuji. Co se děje, to se zkrátka děje. Přijdou myšlenky, na a co? Objeví-li se pocity a emoce, tak přijmu, že je mám. Pamatuji si na jedno setkání s Tony Parsonsem. Někdo se ho zeptal, zda po zážitku jednoty cítil méně utrpení. Tony odpověděl, že ne, naopak více. Uvědomoval si totiž, jak všechno, co do jisté doby pokládal za reálné, se mu zbořilo v jednom okamžiku.

Richard Sylvester je humanistický psycholog, terapeut a přednášející. Napsal pět knih, čtyři z nich o nedualitě. Mezi tyto tituly patří I Hope You Die Soon, The Book Of No One nebo Drink Tea, Eat Cake. Poslední kniha popisující jeho mnohaleté hledání se nazývá Confessions of a Seeker, Adventures in Spirituality, Therapy and Belief. Za zlomový životní okamžik považuje setkání s Tony Parsonsem v roce 2002, po kterém zažil stav nazývaný probuzením nebo splynutím s jednotou. Richard žije v Anglii a kromě psaní knih pořádá na téma neduality debaty a publikuje videa na Youtube. Webové stránky: www.richardsylvester.com.

Rozhovor vedla a pro zivotvpritomnosti.cz připravila: Lenka Nechvátalová (Jóga Divoši).


 

Témata tohoto článku: Richard Sylvester

Tisk


Přidejte komentář k článku: