Kudy na cestě k poznání?

Učím se od správného duchovního učitele? Navštěvuji vhodná místa na své spirituální cestě? Takové otázky podle Lisy Cairns vyvstanou mnoha lidem, kteří se vydají za skutečným životním poznáním. Lisa jako teenagerka začala s buddhismem, jezdila do Indie, meditovala a potkala několik učitelů, kteří ji provázeli na cestě k probuzení. Dnes sama vede přednášky a mluví o jednotě a štěstí, které po mnoha letech zájmu na vlastní kůži prožila.

Kudy na cestě k poznání? Jezdíš po světě a povídáš o nedualitě. Pro ty, kteří o tomto tématu nikdy neslyšeli, jak bys ho představila?

Jde o rozpoznání nebo energetickou změnu, díky které nevnímáme život jako rozdělený, ale jako jednotnou realitu, která se děje sama od sebe a zároveň je děním samotným.

Pojďme to trochu rozvést. Někdy žijeme a nemáme ponětí, že je tu i něco víc, co se teď snažíš naznačit. Jak pochopit, že život má ještě další přesah za každodenní povinnosti typu práce, rodina a škola?

Podle mne to vzájemné propojení můžeme ironicky poznat právě na základě našich lidských zkušeností. Uvedu příklad sama za sebe. Když jsem byla malá, cesta, kterou jsem se napojovala na něco mnohem většího, než jsem byla já, vedla skrze umění a hudbu. Částečně i skrze křesťanství, protože jsem chodila do katolické školy, kde byl krásný kostel a milovala jsem to tam. Ne tolik to, co říkali (smích), ale spíše vjemy. Například jak mé školní boty klapaly o zem, jakmile jsem vkročila do kostela a procházela jeho středem. Nebo echo, které se všude po stěnách ozývalo. Přesně to mi dávalo pocit něčeho mnohem většího a myslím, že každý z nás podobný pocit zná. 

Pokud bych mluvila k někomu, kdo se nikdy o takové věci nezajímal, začala bych pomalu s vysvětlováním čehokoli, co toho člověka napojuje na něco většího než je on sám nebo na lásku. Postupně bych šla hlouběji. Existují ve společnosti ale i tací, které nikdy nic duchovního nezajímalo a to podle mne souvisí s karmou. Každopádně na začátek bych s každým hledala momenty, které s ním v životě zahýbaly a které se ho nějakým způsobem dotkly.

Už jako náctiletá jsi projevila zájem o buddhismus a vydala se do Indie. Zpochybňovala jsi někdy své kroky, jestli jsi na správné cestě a se správnými učiteli?

Neustále. Podle mě se toto drama odehrává každému, kdo na své cestě životem hledá poznání. Je to něco, co člověku vyvstává a týká se to mnoha scénářů, nejenom spirituality. Neustále pochybujeme a omíláme věty: Dělám práci, kterou mám dělat? Dělám věci, které mám dělat?  Jsem na správné cestě? Vychovávám správně děti?  Podívejme se ale na život detailně. Vždyť tu je jenom jedna cesta, po které jdeme, a nedá se namnožit! Jsou to pouze naše představy, které nám říkají, mohlo to být jinak. Ve skutečnosti však máme jen jednu realitu a to je ta, která se právě teď v přítomnosti odehrává. Pochybujeme nad sebou a dostáváme se tím do zmatku, na jehož základě se objeví obavy, úzkost a myslící proces nás dostane do zajetí. Zaujímáme nesprávnou perspektivu na realitu. Tím se tělo vyvede mimo rovnováhu.

Takže bych se netázala, jestli mám správného učitele nebo jestli jsem na správné cestě, ale pracovala bych s dotyčným tak, aby se zbavil návyků a podmínek. Jakmile se tyto zajeté vzorce vyřeší a tělo se dostane do rovnováhy, člověk bude přirozeně vysílat harmonii a přitáhne harmonii k sobě. Nejde o mentální volbu, odráží se to v úrovni vibrací našeho těla, které nás přirozeně dostanou do správného místa.

..z čehož vyplývá, že jsi vždy byla na správné cestě, jenom jsi nevěděla to, co víš dnes.

Ano. My nikdy nemůžeme být na špatné cestě. Vše v našem životě je příležitostí k tomu, abychom rostli. I kdybyste se dostali do té nejhorší situace, i kdybyste potkali toho nejhoršího učitele a neměli jak uniknout, neměli byste peníze, žili byste v ašramu a nebyli tam šťastní, tak stejně půjde o váš postoj k dané situaci, kterou si máte projít. Bude to příležitost se posunout. Nesnažte se vidět až za roh a lpět na něčem jiném a jinde. Život sám je v podstatě náš největší mistr.

Z toho všeho, čím jsi prošla, co pomohlo nejvíc tobě na tvé cestě?

Všechno z toho… až mi to vhání momentálně slzy do očí. Vážím si každé části té unikátní cesty. Každá situace mě dostala o kousek dál a ta další zase o kousek dál. Vše od buddhismu, meditací, uctívání a oddání se, přes studium a praxi. Nevystřihla bych žádnou z těchto částí. Meditace na samém začátku byly velmi relevantní až po současné poznání jednoty.

Často ve svém životním příběhu zmiňuješ zážitek z Bali, který tě velmi ovlivnil. Co se odehrálo?

Uf, myslím, že se to stále snažím nějak intelektuálně vstřebat. Seděla jsem v kavárně, jedla banánové lívance, podívala se na číšnici a najednou mi připadala opravdu překrásná. Do té kavárny jsem chodila pravidelně, ale až teď jsem na ni zírala a říkala si: „Páni, nikdy jsem si nevšimla, jak je nádherná.“ Vzápětí jsem se začala ohlížet dokola a všechno se proměnilo v zářící nádheru. Záhy ta energie přestala být jen v mém těle, ale energeticky jsem cítila, jakoby vědomí obsáhlo i úplně všechno kolem. Pořád jsem to zažívala skrze mé tělo, takže na to pohlížím z tohoto úhlu, ale mé vědomí v tu chvíli nebylo někde umístěné, bylo rozprostřené všude. Poznala jsem díky tomuto zážitku, že život ani my nejsme od celkové jednoty oddělení.

Od té doby jsi začala jezdit po světě s přednáškami?

Ano, a přitom to nebyla nikdy má ambice! Vždycky jsem si tuto cestu poznání užívala, ale nikdy by mě nenapadlo, že na toto téma budu mluvit před lidmi. Pak jsem si ale uvědomila, že někteří lidé žijí v utrpení a získala jsem pocit zodpovědnosti, že bych s nimi měla moji zkušenost sdílet. Myslím, že je to přirozené a může se to stát komukoli z nás. 

Cesta poznání může člověka někdy odtrhnout od praktického života a uvést ho do zmatku. Jak je podle tebe nejlepší duchovní cestu uchopit a umět ji do života přirozeně zahrnout bez prudkých změn?

Jsou to určité fáze. Někdy procházíme fází odmítání, nechceme věci, které nás držely zpátky a působily nám bolest. Jakmile se od nich vzdálíme, proběhne v nás energetická změna, po které se následně ke svým „původním“ životům vracíme a spatříme, že to božské, po čem jsme pátrali, jsme měli vždy přímo před nosem. Nečekalo to na nás na žádném speciálním spirituálním místě v budoucnosti. Stává se ale, že si někdy potřebujeme dát odstup dokonce i od rodiny a vystoupíme z komfortní zóny.

Nemusíme ale nutně měnit práci, ať už jsme úředník v bance nebo herečka. Naopak pro nás může mít vyšší poznání do každodenních situací přínos, souhlasíš? 

Ano, bůh totiž spočívá v detailu. Když se vydáme na duchovní cestu, hledáme obvykle něco mimořádného, kouzelného. Pomalu čekáme, že začnou prýštit ohňostroje a vytrysknou pocity vzrušení a nadšení. Časem na duchovní cestě poznáme, že bůh je doopravdy ve všem. Třeba když si děláme hrníček čaje, když chodíme bosí po trávníku, cítíme vánek na kůži. Poznání boha se děje v těch nejprostších okamžicích. Tomu často oponuje mysl, která chce pořád hledat něco lepšího. Pokud máte pravidelnou práci, rodinu, rutinu, najdete to kouzelné právě v ní. Když jsem se dala na buddhismus, slyšela jsem na přednášce větu „být v přítomném okamžiku“. Projela mnou jako vlna a byla pro mne lákavá, cítila jsem z ní to opravdové.

Jaká je tvoje praxe dnes, jak si udržuješ stav poznaného rozšířeného vědomí?

Nepřemýšlím nad tím, jestli jsem stále probuzená, o tom to není. Například když nastane úplněk a přijde mi menstruace, zažívám emoční výkyvy. V takových dnech třeba jen sedím a odpočívám. Nemedituju, prostě sedím, pozoruju stromy ve větru.  Pokud cítím úzkosti a emoce, pomáhají mi dýchací techniky, měnění rytmu dechu. Pořád zkrátka žijeme život. Jeho součástí je bolest i potěšení, emoce a pocity. Podívej, vedle mě teď na gauči leží moje fenka Khaleesi, kterou mám sedm let. Kdyby se jí něco stalo, opravdu by mi to zlomilo srdce. Máme spolu vztah a mít vztah je lidské. Máme rodiny, práci a vždy v jakékoli oblasti může nastat nerovnováha. Není to o tom být nebo nebýt probuzený. Spíš dnes už některým věcem rozumím a případně mám techniky, díky kterým si umím v životě v daných situacích poradit.


Lisa Cairns mluví po celém světě s lidmi o nedualitě. Jednotě. O živosti, která je ve všem obsažená a o životě, který byl odnepaměti nerozdělený, pouze námi individuálně vnímaný v hořkosladkém pojetí pod rouškou separace. Lisa poukazuje na iluzorní sen o chápání svého „já“, které podle všeho dává energetický náboj odloučení se od života samotného. V kontrastu vyzdvihuje všudypřítomnou svobodu, která tu vždy byla a pro každého z nás bude a nikdy neupadne do zapomnění. Webové stránky: www.lisacairns.com

Rozhovor vedla a pro zivotvpritomnosti.cz připravila: Lenka Nechvátalová (Jóga Divoši).


Tisk


Přidejte komentář k článku: