Kdo jsem a o co tu jde?

Zůstal jako opařený. Takřka mávnutím proutku si uvědomil, že žije sebezničující život ruku v ruce protkaný alkoholem a drogami. Jeho mnohaleté závislosti, které ze dne na den zmizely, od té chvíle samovolně vystřídalo zcela nové nutkání. Ve stovkách duchovních knih a v meditacích začal pátrat po pravdě. Americký autor a učitel Wayne Liquorman prošel životními extrémy a osobitým způsobem dodnes veřejně mluví o svém probuzení do jednoty, které se stalo ústředním pilířem jeho „nového“ života.

Kdo jsem a o co tu jde? Kým jste býval a jak byste se charakterizoval dnes?

Je mi šedesát devět a nejsem si jistý, zda na takové vyprávění máme dost času. (Směje se). Pokusím se to zjednodušit. Býval jsem byznysmen, věnoval jsem se mezinárodnímu importu a exportu zboží. K tomu jsem do svých pětatřiceti let prožíval těžkou závislost na alkoholu a na drogách, než se mi přihodil moment, o kterém bych vám rád popovídal. Odehrálo se to po čtyřech dnech strávených v naprosté opilosti a kocovině. Z ničeho nic jsem si uvědomil své nutkání konzumovat litr alkoholu a gram kokainu denně a ve chvíli uvědomění moje závislost jako mávnutím kouzelného proutku zmizela. Překvapilo mě to. Přiznal jsem si, že jsem se půlku svého života choval zcela šíleně. Vzápětí nato se odkud si vynořila velmi složitá otázka: „Jaká síla v celém Vesmíru zapříčinila to, že jsem si uvědomil svoji nevědomost?“. Až do této chvíle jsem velmi sebevědomě prohlašoval, že jsem pánem svého osudu a celý můj život držím v rukou. Jakmile mi vmžiku zmizela závislost na alkoholu i na drogách a s ní celé mé předchozí přesvědčení, postavilo mě to před úplnou záhadu. Bylo až bolestně zřejmé, že můj osud neřídím já a že je tu něco vyššího, co mě zdaleka přesahuje.

Od této chvíle jsem započal průzkum, odkud se přirozenost této síly, která mě zcela radikálně transformovala, vzala. Narazil jsem díky tomu na Dvanáct kroků anonymních alkoholiků a seznámil jsem se s mužem, který se právě vrátil z Indie a vlastnil rozsáhlou sbírku knih s duchovní tématikou. Jeho životní zkušenost se v mnohém podobala té mojí. Pozval mě, abych si jeho knihovnu prošel a vybral si z ní cokoli, co mne zaujme.

Kdy a kde jste potkal svého guru Raméše Balsekara?

Prošel jsem zhruba dvouletým intenzivním duchovním hledáním, cvičil jsem tai-chi, meditoval, četl jsem stovky knih. Moje mysl i tělo bylo zbavené závislostí a měl jsem dostatek prostoru na to, abych prozkoumával, kdo skutečně jsem a o co tu jde. Tyto dva roky předcházely momentu, kdy můj přítel obdržel leták s pozvánkou na přednášku indického mistra Raméše Balsekara. Akce stála jen jeden dolar a my jsme neměli, co ztratit, tak jsme se rozhodli na přednášku vyrazit.

Jaký jste měl pocit z vašeho prvního setkání?

Strašně jsem se na jeho přednášce nudil. Jeho proslov byl věnovaný advaitě, o které nikdy před tím na veřejnosti nemluvil. Četl pro místnost plnou lidí připravené poznámky z papíru a já jsem odtam odcházel zmatený a bez jakékoli inspirace. Nerozuměl jsem vůbec ničemu z toho, o čem mluvil. Něco mě na něm ale přece jen trochu zaujalo. Odjel jsem na služební cestu, a když jsem se vrátil, navštívil jsem ho znovu. Tentokrát přednášel soukromě u někoho doma. Vešel jsem do pokoje, posadil jsem se a v momentě, kdy se Raméš Balsekar objevil ve dveřích, začalo mi bušit srdce jako při infarktu. Nejsem příliš emotivní člověk a dost mě to překvapilo. Cítil jsem se jeho přítomností polapený. Popadla mne posedlost vidět ho znovu a znovu. Nemohl jsem se nabažit jeho energie. Stále jsem nerozuměl tomu, o čem mluvil, ale intuitivně jsem věděl, že se nacházím v přítomnosti hluboké pravdy. Taková je esence mezi guruem a žákem. Našel jsem svého Mistra.

Jaká byla jeho role ve vašem duchovním probuzení?

Nevybavuje se mi žádná konkrétní věc, na kterou bych měl poukázat. Dnes tomu rozumím tak, že vše, co se odehrálo, přispělo k tomu, co následovalo poté. Život tímto způsobem funguje. Neexistují žádné oddělené příčiny, které by na sebe nenavazovaly. Raméš Balsekar byl součástí cesty Waynea Liquormana. Nedokážu vyzdvihnout jeden moment a říct, díky tomuto se ve mně něco stalo.

Můžete sdělit víc o vaší zkušenosti s duchovním probuzením?

Ani ne. Všichni lidé na duchovní cestě jsou až posedlí, aby dosáhli osvícení. Stejně tak jsem byl i já. Ve skutečnosti není moc o čem mluvit. To, co mi bylo odhaleno, vycházelo z neduality. Ze stavu, který nelze popsat, protože nevychází z mysli. Přivádí nás to až přímo na práh mysticismu. 

Cítil jste prozření do jednoty v jednom okamžiku nebo opakovaně?

Odhalení, jak se věci mají, nijak dál nepokračovalo. Objevilo se a jakoby zemřelo. Zůstalo pouze vědomí toho, že vše je v jednotě. Spíš jsem pociťoval přítomnost prázdnoty. Zkusím to uvést na jednom příkladu, abych vám to přiblížil.  Chodila jste dnes celý den bez kamínku v botě?

Ano.

Jaká byla vaše zkušenost s absencí kamínku v botě?

Nebyla žádná, protože v botě kamínek nebyl.

Přesně tak. Tudíž jste si vědomá nepřítomnosti kamínku, ale kdybyste měla kamínek ve vaší botě a vytřepala byste ho ven, pak byste měla zkušenost s přítomností absence kamínku v botě. Řekla byste si: „Paráda, už nemám žádný kámen v botě!“. Rozumíte? Zažil jsem podobnou zkušenost s přítomností absence a jednoty. Absence přetrvává, kamínek tu nikdy nebyl. Neexistuje ani nikdy neexistovala žádná nezávislá entita.

Jak jste od tohoto momentu uchopil dva poznané světy, ten oddělený a advaitu?

Ptáte se z roviny člověka na cestě k poznání. Pohybovat se tam a zpět mezi dvěma světy je stav hledače pravdy. Dnes ale vím, že tu nikdy nebyly dva oddělené světy. Je tu pouze jeden.

Změnila se vám kvalita života?

Samozřejmě. Zmizel můj dřívější pocit, že já jsem za vše odpovědný.

Jakou z vašeho pohledu neseme odpovědnost za naše postoje, vztahy a dění ve společnosti?

Společnost nás staví k tomu, že jsme odpovědní za naše činy. Buď nás ocení, nebo potrestá. To však zdaleka není konzistentní. Někdy se dopustíme zlého chování a nejsme za něj potrestáni. Jindy činíme dobré skutky, ale nikdo to neocení. Co tedy odpovědnost ve skutečnosti znamená?

Někteří přednášející přirovnávají advaitu k životu ve snu. Pokud je tomu tak, jak se postavit odpovědně za utrpení lidí, chudobu, války nebo hladomor?

Vím, že někteří jednotu jako sen prezentují, ale já takový názor nezastávám. Vnímám, že tento manifestovaný svět je vyjádřením absolutna. V mém učení, Living Teaching and Advaita, jednoduše poukazujeme na to, co se děje. Existují lidé, kteří jsou velmi sociálně uvědomělí a jsou tu i ti, kteří nemají zájem ani trochu o jakákoli témata. Spíš se ptáme, kdo nebo co je zodpovědné za vytváření některých lidí odpovědnými? Je tu něco ještě většího, co nám udává všechny naše role a akce? Zároveň mé učení nedává odpovědi, pouze vede k zamyšlení a přemítání. Zve nás, abychom se zamysleli nad tím, co nás z podstaty vede k činům, dobrým i špatným, které konáme.

Raméš Balsekar byl mimo jiné prezident indické banky. Inspiroval vás i západní učitel a psycholog Ram Dass. Oba patřili ke vzdělaným mužům zároveň zdatným ve hmotném světě. Pomohla tato skutečnost k tomu, že jste jim jako bývalý byznysmen plně věřil?

To je zajímavá otázka. Ano, věřil jsem jim a dokázal jsem se s nimi ztotožnit, protože hovořili mým jazykem. Způsoby, jakými o duchovních tématech mluvili, velice silně rezonovaly s mým nastavením. Nevěřím však, že by kdykoli v historii nějaký učitel řekl, že to, co tvrdí, je pravda. Mistři jsou pouze našimi ukazateli. Pravda musí být rozpoznána námi samotnými.

Jak složité nebo jednoduché pro vás bylo opustit svět byznysu a otočit život ze zaběhnuté struktury o sto osmdesát stupňů?

Od prvního setkání s Raméšem Balsekarem jsem pokračoval v podnikání dalších devět let. Můj guru mi časem navrhl, ať začnu veřejně mluvit k lidem. Mojí ambicí však nikdy nebylo stát se duchovním učitelem. Nejdříve jsem začal vydávat knihy, protože mi to můj učitel poradil. Myslím, že rozmýšlel zcela prakticky. Věděl, že zkrátka potřebuju práci. (směje se) Vystudoval jsem kreativní psaní a znalosti z tohoto oboru byly určitě velkým benefitem. Kdybyste četli jeho první tři knihy, zjistili byste, že jeho texty byly hodně náročné a v půlce stránky jste se zcela ztráceli. S mým poznáním jsem byl schopný jeho knihy přepsat do mnohem stravitelnější podoby pro více čtenářů. Cítil jsem se velmi požehnaný tím, že jsem měl tento talent a mohl jsem jeho prostřednictvím mému učiteli sloužit. S odstupem času vidím, že my nejsme těmi, kdo opouštějí staré struktury, protože ony začnou postupně opouštět nás. Sám nastane proces, který plynule začne měnit zcela všechno.

***

Wayne Liquorman vyrostl na předměstí Los Angeles a v dospívání navštěvoval Havajskou univerzitu, kde vystudoval bakaláře v oboru Kreativní psaní. V dospělosti se vrátil do Jižní Kalifornie, oženil se, stal se otcem dvou dětí a rozběhl vlastní byznys. Devatenáct let propadal drogám a alkoholismu. Svou závislost skončil spontánně v osmdesátých letech, vydal se na duchovní cestu a poznal svého gurua Raméše Balsekara. Záhy prožil duchovní probuzení, na základě kterého začal psát knihy a vést přednášky po celém světě.

Rozhovor vedla a pro zivotvpritomnosti.cz připravila: Lenka Nechvátalová (Jóga Divoši).

 

Témata tohoto článku: Raméš Balsekar, Wayne Liquorman

Tisk


Přidejte komentář k článku: