Jak zastavit utrpení?

Často mě lidé žádají o pomoc, jak zastavit utrpení. Lidé mi píší zprávy, v nichž říkají, jak moc trpí, jak neúnosné to je a jak moc chtějí, aby to přestalo. Tak jsem cítila, že k tomu něco řeknu.

Vím, jaké to je, když se člověk cítí mizerně. Opravdu. Cítila jsem se mnohokrát hrozně a vše, co jsem chtěla, bylo zemřít. Plakávala jsem a trpěla. Opakovaně se to vracelo a tak jsem viděla život – chvíle sladkého štěstí mezi pocity nedostatečnosti.
Obecně jsem nebyla v depresi, vyjma pár měsíců, kdy začal proces dekonstrukce (rozebrání), ale spíše mě život vysával obecně. Stále v pozadí převažoval trvalý pocit nedostatečnosti a hledání úlevy. Některé dny jsem se cítila silná, jiné naopak. Expanze – kontrakce. Neměla jsem ráda kontrakci.

Dělo se to přesně jako dech: dovnitř a ven. Právě teď, hruď se rozšiřuje a stahuje zpět v rovnoměrném rytmu. Přirozeně.

Utrpení je něco, co nikdo nechce. A přesto je tady. Co dělat? Jak se ho zbavit? Kdo pomůže? Haló!!

Pokud jsi chycen v bludném kruhu temnoty, cítíš bezmoc a samotu, pokud hledáš východisko, zde je:

Trpící neexistuje.

Žádný. Vůbec žádný. Stejně jako neexistuje žádný Santa. Je vymyšlený.

Myslíš si, že trpíš a to je to utrpení. Ano, myšlenky, které vypráví příběhy o utrpení, jsou TÍM UTRPENÍM. Je to řetěz myšlenek o já, které trpí. Ale kde je toto JÁ?

Je zde příběh o já, které je mučeno. Myšlenky říkají, že zde je.

Ale pojďme z hlavy na chvíli do těla.

Jak se utrpení objevuje v těle? Je to kontrakce. Je zde pocit svázanosti nebo prázdnoty jako díra, ale ať už to popíšeme jakkoliv, nezáleží na tom. Přenes pozornost spíše k pociťování než přemýšlení a dovol napětí, aby se uvolnilo. Pokud se budeš zaměřovat na cítění a necháš ho tam jen být a budeš jen pozorovat „syrovou“ energii, aniž bys ji popisoval, začne se to měnit. Vyzkoušej to.

A co je za napětím?

Sám/sama se podívej:

Je zde pociťovatel? „Ano, je – jsem to já“, mohou říkat myšlenky, ale bez myšlenky, je zde já? Je v životě cokoliv odděleného od života? Je v těle já? Pokud ano, kde je? Můžeš se ho dotknout? Přivonět k němu, ochutnat ho? Můžeš ho slyšet ušima nebo vidět očima? Jak víš, že je tady? Zdá se, že je v hlavě za očima, zdá se... Ale je tam?

Chápej, já není entita, která žije v kůži, ani duše mající lidskou zkušenost, ani oddělená bytost navigující svou cestu životem, ani vypravěč příběhu. Není tam nic! Nevěř mi, podívej se sám/sama.

Trpící tady není, ale příběh o utrpení tu je, že? A těžké, neúnosné pocity také, viď? Můžeš se teď ptát, a co s tím?

Na jedné straně je trpící já, na druhé je přijetí a mír. Tady je posun od Ne k Ano.

Pocity v těle, jako kontrakce, se stanou silnějšími, pokud chceš, aby odešly. Pokud se jich chceš zbavit, je to ještě horší. Klíčem je všimnout si odporu. Jen pozoruj, že je zde něco, co něčemu odporuje. Je zde frustrace a napětí. Kde v těle to přesně je? Umísti to tam. Ciť to, nech to v pohodě být po dobu 1 minuty a 23 sekund. Pozoruj to, spřátel se s tím, pociťuj to plně, otevřeně, jen... ciť...

To je všechno.

Ano, Buď tím. Je to už tady.

Napětí, pokud je povšimnuto a je mu dovoleno zde být, se začne rozpouštět. Vyzkoušej si to sám/sama. Všimni si, že když se objeví odpor a ty mu řekneš ano, co se stane?

Další věc: Pokud jsou pocity tak intenzivní, že je to nesnesitelné, nauč se EFT techniku (Emotional Freedom Technique). Je opravdu jednoduchá a efektivní. Na YouTube najdeš spoustu videí, ukazující základy, nauč se je a pak je jen použij. Opravdu to funguje.

Ano, utrpení je vnímáno jako něco negativního a nechtěného. A je to v pořádku. Je v pořádku chtít se ho zbavit a cítit se v pohodě. Je ok uvolnit se. Nemusíš věřit, co říkají myšlenky, můžeš rovnou nasměrovat pozornost na pocity v těle. Pak není potřeba snažit se zastavit hlas od povídání. Může to tu také být. Jen přesměruj pozornost k pociťování.

Když je vše vítáno, všechno plyne hladce a sladce. Když se objeví odpor, a on se objeví, tak jako dech, dovnitř a ven, jen si ho povšimni.

Nepokoušej se cokoliv měnit, jen si uvědomuj.

Pravdou je, že odpor a frustrace jsou přáteli. Možná je pro tebe teď nemožné si to myslet, ale jakmile si toho začneš všímat, uvidíš, kam to vede. Odpor samotný není třeba odmítat. Jinak se uzamkne v sebe-posilujících smyčkách. Někteří říkají, že existuje cesta nejmenšího odporu, a když se odpor rozpustí, vše, co zůstane, je odevzdání. Toto je cesta Ano jakémukoliv pocitu, který se vynoří.

Povšimnout si frustrace, pozorovat, jak mechanismus pracuje a ptát se – co je za tím? Co je to, co se cítí ohroženo? Co je tady, co se chce něčeho držet? Co se potřebuje chránit a od čeho přesně? Naslouchat a všímat si pocitů v těle je klíč k uvolnění zablokovanosti.

Když je spatřeno, že zde není nic, co by bylo třeba chránit, mechanismus se v těch samých situacích již více nespustí. Ale neočekávej, že budeš šťastný/á navěky. Nic netrvá věčně. Život je pohyb mezi expanzí  a kontrakcí. Věci se dějí a budou se dít. Mír je zde tehdy, když není odpor vůči tomu, co tu již je.

Takže prvním krokem ke konci utrpení, je říct mu ano. Je ok cítit se mizerně. A je ok chtít s ním skoncovat.

Druhým krokem je, opravdu se zajímat, abys viděl/a, že trpící není někdo, kdo vykukuje za pocity. Když se pocity vynoří, podívej se za ně, je tam pociťovatel? Dá se to najít v tvé zkušenosti? Nebo jen v myšlení? Je teď tady?

Třetím krokem by bylo prozkoumat, co je toto slovo „já“ a na co poukazuje. Může toto „já“ být nalezeno? Nebo je to jen vymyšlená story O mně, jako story o Santovi?

A nejvíc ze všeho, buď na sobe hodný/á. Láska, kterou hledáš, je tvá vlastní láska k sobě. Tím, že řekneš ano svým pocitům, dveře se otevřou. Zvyk myšlenek o utrpení začne uvolňovat své sevření.

Ve zkratce, není to utrpení, kterého se chceš zbavit, ale podívej se sám/sama, ve tvé zkušenosti, že  tam, kde si myslíš, že je já/ trpící, není nic.

Pokud jsi to shledal/a nápomocným, prosím, sdílej s přáteli.

Autor článku: Ilona Ciunaite, http://liberationunleashed.com, http://batgap.com/ilona-ciunaite-elena-nezhinsky/
překlad: Karla

Témata tohoto článku: neexistence já

Tisk

• Tweet